Kvalita řepky, šrotů a pokrutin.

Ozimá řepka, je plodinou našeho mírného klimatického pásma. Je hlavní olejninou v ČR s širokospektrým použitím v potravinářském, krmivářském i oleochemickém průmyslu.

Má řadu agroekologických předností, z nichž nejvýznamnější jsou:
 vynikající předplodina pro obiloviny
 přerušovač obilních sledů
 zvyšuje úrodnost půdy, odpleveluje
 brání erozi půdy, splavování dusíkatých látek do spodních vod
 významný zdroj obživy pro volně žijící faunu
 biomasa je významnou součástí plynulého pásu zeleného krmení především pro svoji ranost
 do půdy se vrací všechna vyprodukovaná biomasa (sláma, chlopně šešule, kořeny), kde obsah antinutričních glukosinolátů, sehrává v tomto případě pozitivní roli, těkavé izothiokyanáty vzniklé štěpením alkenylglukosinolátů z posklizňových zbytků tvoří pak významný potenciál pro očištění – biofumigaci půdy bez použití syntetických fumigantů, pro likvidaci škodlivých organismů, hlavně chorob.
Vzhledem ke své vysoké genetické variabilitě je velmi významným výzkumným a šlechtitelským objektem, která vedle hospodářských znaků vede k zásadní změně její kvality, rozšiřuje možnosti jejího využití.
Všechny uvedené přednosti vedly k tomu, že osevní plochy vzrostly 10x (graf.1) a výnosy 3x (graf 2).
Řepka ve svých počátcích byla tzv. „politickou plodinou„ jejíž pěstování bylo ovlivněno jednostraným průmyslovým použitím a výroba byla regulována nebo import byl liberalizován. V této době až do sedmdesátých let se pěstovaly klasické erukové odrůdy řepek a to ji determinovalo pouze pro průmyslové použití

Významný obrat v pěstování řepky nastal v sedmdesátých letech, kdy vznikají odrůdy řepek bez kyseliny erukové, vhodné jednoznačně pro potravinářský průmysl. V důsledku nové kvality došlo k prudkému nárůstu osevních ploch (graf 1). Potravinářská kvalita přetrvává až do dnešní doby pouze s vylepšenými kvalitativními znaky jako je pokles kyseliny erukové pod 0,5 % a snahou o pěstování odrůd s vysokou olejnatostí, které splňují požadavky tukového průmyslu i s ekonomickými dopady pro pěstitele.
Z krmivářského hlediska jsou pak významná osmdesátá léta, kdy se začaly pěstovat dvojnulové odrůdy s velmi nízkým obsahem nežádoucích glukosinolátů v semeni, pokrutinách a extrahovaných šrotech. Šlechtí se na snížený obsah vlákniny, kyseliny linolenové . Jak vypadá současný stav s kvalitou řepek je shrnut v tabulce 5.

Obsah a chemické složení zásobních a specifických látek.
Jednotlivé části semene řepky olejky mají různé chemické složení, což je významné především z nutričního hlediska. Osemení je vícevrstevnaté a zaujímá 12 – 16 % celkové hmotnosti semene s 9 – 16 % oleje, 15 –18 % bílkovin a s vysokým obsahem surové vlákniny (31 –34 %). Podstatnou nestravitelnou část této vlákniny tvoří lignin (35 %). Zbytek semen, dělohy a embrya obsahuje 45-47 % oleje, 28 – 30 % bílkovin, ale pouze 3 % surové vlákniny. V některých zemích ke zlepšení nutriční hodnoty řepky se provádí její odslupkování a dalšími cestami je pak šlechtění na snížený obsah vlákniny.

U odrůd v současné době pěstovaných v průměru řepkové semeno obsahuje 42 % tuku a okolo 22 % bílkovin( Obr.3 ) . Bílkoviny jsou tvořeny jednak proteiny bez katalytické funkce, dále menší množství proteinů tvoří základ různých orgánů, např. plasticidů a mitochondrií a konečně proteiny s katalytickou aktivitou, tj. myrozináza, lipáza a lipoxygenáza.

Přibližně 72 % dusíku v extrahovaných šrotech je obsaženo v aminokyselinách, jejichž složení je velmi podobné ostatním olejninám a jsou charakterizovány relativně vysokým obsahem methioninu, cystinu a lyzinu (tabulka 1). Z tohoto hlediska řepkové semeno a šrot je velice hodnotným zdrojem bílkovin, i když obsahuje řadu složek, které snižují jejich dietetickou i energetickou hodnotu. Nejpodstatnější z těchto složek jsou antinutriční látky – fytin (2,5 %), tanin (1,5 %), glukosinoláty (0,9 %) a sinapin(1,5 %) (Obr.3).
Průměrný obsah sacharidů v řepkovém semeni je okolo 26 %, kde převažují především polysacharidy pouze s malým množstvím mono-, di- a trisacharidů. Pokud se týká polysacharidů, jsou rozdíly jak kvalitativní tak kvantitativní mezi osemením a zbytkem semene. Polysacharidy jsou významné z hlediska obsahu surové vlákniny, která zhoršuje stravitelnost šrotů a ve srovnání s podzemnicí nebo sójou je podstatně vyšší a srovnatelná se slunečnicí a bavlníkem Řepka obsahuje, ve vztahu k ostatním olejninám, relativně mnoho minerálních látek a to především vápníku, fosforu a draslíku a je silně závislá na jejich obsahu v půdě, kde se řepka pěstuje. Z vitaminů řepka obsahuje více niacinu než sója, zatímco množství pantothenové kyseliny, riboflavinu a thiaminu je podobné.

Řepka, vzhledem ke svému chemickému složení by tedy mohla mít v krmivářství široké uplatnění. Pokud tomu tak není, je to dáno určitou obavou zemědělců z účinků antinutričních faktorů, látek obsažených v řepce (Obr.3) (J. VAŠÁK a kol., 2000).

Řepka na zeleno
 Používá se jako bílkovinné krmivo pro krmení přežvýkavců v čerstvém stavu. Jako konzervované krmivo (siláž, seno) se užívá jen málo. Pro zkrmování řepky na zeleno je vhodné období do začátku květu a trvá asi 10 dní. V této době je řepka dieteticky vhodná. Glukosinoláty v zelené hmotě jsou oproti semeni 10x menší, v průběhu růstu ještě klesají a nejnižší jsou právě před květem (0,05 -0,01%). V čerstvém stavu antinutriční faktor glukosinolátů nehraje žádnou roli. Daleko nebezpečnější je schopnost řepky kumulovat nitráty v závislosti na vegetační fázi, hnojení dusíkem a počasí. Přijatelné bývá množství asi 3 kg zelené píce na 100 kg hmotnosti dojnice tj. asi 15 – 20 kg na kus a den.(KRÁSA et al. , 1998)

Řepkové semeno
Zkrmování řepkového semene je v zahraničí rozšířeno u drůbeže. Výživná hodnota je následující: Výnos bílkovin je téměř shodný jako u hrachu, obsah oleje je vítaným zdrojem energie. Rozhodujícím faktorem zůstává :
 hladina glukosinolátů
 technická způsobilost výrobny krmných směsí
 ekonomické relace.
Při současné hladině glukosinolátů 20 – 25 mol/.g odtučněné hmoty je možno doporučit až 20 % semene u drůbeže, u krůt do 10 %. U nosnic z již uvedených důvodů spíše 5 %. Řepkový olej neobsahuje glukosinoláty, ale energetická hodnota dosahuje téměř 40MJ/kg, obsah metabolizovatelné energie (MEp , MEn) kolísá mezi 35 -36 MJ/kg. Jde tedy o vítaný koncentrovaný zdroj energie, který může úspěšně konkurovat kafilernímu tuku a to především pro 4x vyšší obsah pro drůbež důležité kyseliny linolové při srovnatelné energetické hladině. Skladba mastných kyselin řepkového semene může pak modifikovat i skladbu mastných kyselin vajec, mléka a masa.

Řepkové výlisky, extrahovaný šrot
Nejvýznamnější je pak využití vedlejších produktů při extrakci tuků v potravinářském průmyslu (extrahovaných šrotů) a pokrutin – zbytků po lisování semen řepky.
Jde vysloveně o bílkovinná krmiva. O jejich aplikaci především ve výživě prasat a drůbeže i v jadrné složce u skotu rozhoduje:
 zjištěná hladina glukosinolátů
 cena.
Obecně platí, že cesta k rozšíření produktů řepky do krmivářství vede přes znalost obsahu glukosinolátů v konkretních partiích a jejich deklarování výrobci krmných směsí.

Tržní požadavky na kvalitu řepky jsou shrnuty v ČN 462300 – 2 (tab.3)
V tržních vztazích se řepka se posuzuje ze dvou hledisek:
 zdravotní nezávadnosti řepkového oleje ( obsah kyseliny erukové v oleji, přítomnost naplesnivělých a plesnivých semen, obsah volných mastných kyselin)
 obchodně – technologické ( obsah poškozených a porostlých semen, obsah nečistot, vlhkost, obsah oleje, volných mastných kyselin a obsah glukosinolátů.
Požadavky hlavního zpracovatele – tukových závodů jsou zahrnuty v jejich kupních smlouvách a odpovídají hodnotám, které obsahuje ČN 462300 – 2 (tab.2). Vedle těchto základních kvalitativních parametrů, zpracovatelé reagují na konkrétní výkyvy v kvalitě specifickými požadavky zahrnutými v kupních smlouvách, jako tomu bylo v povodňovém roce, kdy řepka z určitých zatopených oblastí byla porostlá, poškozená a naplesnivělá a v důsledku toho měla vysoký obsah volných mastných kyselin (VMK) (ZUKALOVÁ et al. 2000).
Pro obchodování se zahraničními trhy jsou závazné kontraktační smlouvy mezi dodavatelem a odběratelem. Naše tržní požadavky jsou v souladu s vysokou potravinářskou kvalitou brukvovitých tzv. kvalita „ canola“ (tab. 3). U této kvality je větší benevolence u kategorie nečistot a u porostlých a poškozených semen, kde je podrobnější členění, a v rámci tržních požadavků AOF (Australian Oilseeds Federation) je uplatňována řada srážek a příplatků. Obsah glukosinolátů je pak dán nižší hladinou o cca 7 mol/g (tab.3)

Kvalita ozimé řepky je stabilizovaná a definovaná odrůdovou skladbou, kde stěžejními odrůdami jsou Lirajet, Slapská Stela, Bristol, Zorro, Capitol a hybridní odrůda Pronto. Ostatní odrůdy jsou v minoritním zastoupení, ale jejich kvalita osiva je dána zákonem o osivu a sadbě pěstovaných rostlin č. 92/1996 a kvalitativní parametry uvádí prováděcí vyhláška č. 191/1996 Sb (tab.4). Tyto parametry zajišťují výše uvedenou kvalitu merkantilu.

V prováděcí vyhlášce k zákonu o krmivech v souladu s EU a s požadavky veterinářů je obsah antinutričních glukosinolátů uveden ve formě jejich škodlivých rozkladných (hydrolytických) produktů. V případě řepky jde o vinyloxazolidon (VTO).
Tato hodnota je:3500 mg VTO/kg extr.šrotu. Za předpokladu, že v semeni je VTO zastoupen v cca 75 % pak množství 3500 mg VTO/kg extr. šrotů =>36 mol glukosinolátů/g extr. šrotu a toto při 42 % olejnatosti odpovídá 20 mol/g semene.
Tyto hodnoty jsou současnou odrůdovou skladbou splněny, ale přesto v mísírnách směsí bude nutné využít konkrétní analýzy obsahu glukosinolátů pro výpočet procentuálního zastoupení řepkových šrotů, výlisků a semene v krmné směsi.

Uvedená literatura je k dispozici u autorů

H. Zukalová, J. Vašák
Česká zemědělská univerzita Praha – Suchdol
Katedra rostlinné výroby

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *