Kvalita píce travních porostů

Zvyšující se výměra travních porostů téměř k jednomu milionu ha, která se blíží k jedné třetině zemědělské půdy v ČR, vyžaduje určité obhospodařování a ošetřování. Více než polovina travních porostů není pícninářsky využita, ale musí se udržovat pro ochranu přírody (vody, půdy, četnosti druhů a zachování rázu krajiny). Zbylá část, odpovídající poklesu stavu skotu, je na úrodnějších stanovištích a většinou se bude využívat intenzivně v zájmu rentability výroby mléka a masa. Především pro dojnice s vyšší a vysokou užitkovostí, je ale nutná i kvalita základní, objemní píce z travních porostů. Kvalita jako soubor charakteristik krmiva s rozhodující výživnou hodnotou určovanou složkou energetickou, bílkovinnou a stravitelností.

V tomto smyslu jsou zde uvedeny dlouhodobé výsledky z lučních i pastevních porostů. Můžeme tak snadno zjistit, co lze, od kterého porostu s určitou úrovní výživy očekávat, která živina respekt. minerálie chybí a naopak. Tyto údaje můžeme rovněž konfrontovat s tabulkovými výživnými hodnotami krmiv.

Rozhodující faktory ovlivňující kvalitu píce

Je třeba upozornit, že hodnotíme kvalitu nadzemní biomasy – hospodářského výnosu ihned po sklizení, posečení. Tedy ne krmiva následně upravovaného, především konzervovaného, které nedále může podstatně uváděné hodnoty změnit, a tak ovlivnit jak výživnou hodnotu, tak i příjem. Rozhodujícím měřítkem kvality píce je nakonec užitkovost zvířat s příhlednutím k plemenu.

Botanické složení

Pro pastevní využití jsou produkčně účinnější jetelotrávy než čisté porosty trav. Jetelotrávy s určitým podílem ostatních bylin (do 15 – 20 %) poskytují vyšší výnosy sušiny, potřebují méně N ke hnojení, mají vyrovnanější rozdělení výnosů v pastevních cyklech a vykazují vyšší úživnost pastviny. Jeteloviny a trávy s vyšším obsahem cukrů lze do porostu přisévat bezorebně pásovými přísevy. Podíl jetelovin v pastevním porostu by měl být kolem 30 %. Při nízko udržovaném porostu bývá tento podíl i vyšší takže přísev je méně potřebný.
V lučním porostu převládají trávy vysoké s pozdnějším termínem sklizně s vyšším podílem ligninu, nižší stravitelností a nižším obsahem NL. Jeteloviny obsahují více dusíkatých látek, méně vlákniny, pomaleji stárnou a tím i pomaleji klesá stravitelnost. Zastoupení jetelovin zde je kolem 30 % pouze 1-2 roky po založení (nebo na porostu bez hnojení) a se stoupajícími dávkami hnojení dusíku mizí. V koncentraci metabolizovatelné energie (ME) vynikají z trav jílek vytrvalý a mnohokvětý a mezirodové hybridy, z jetelovin vojtěška a jetel luční, pak následují trávy bojínek luční, kostřava luční a tato řada končí srhou laločnatou a kostřavou rákosovitou. Polyploidní odrůdy mívají vyšší výživnou hodnotu jen nevýznamně – mají vyšší obsah vody a vodorozpustných cukrů.

Fenofáze – růstová fáze

Pravděpodobně rozhoduje o kvalitě píce nejvýznamněji. Z přiložených tabulek jsou dobře dokumentovány rozdíly mezi pastevním porostem sklízeným ve fázi začátku prodlužování stébel a výšce 10 – 15 cm v termínu 10.5. a sečením porostu trvale sklízeným koncem května ( což není ještě pozdě). Stárnutím porostu, zvláště po vymetání rozhodujících druhů trav, se zvyšuje obsah vlákniny – tím se snižuje stravitelnost, dále se snižuje obsah dusíkatých látek a využitelná energetická složka. To jsou rozhodující ukazatelé kvality píce. Do doby kvetení sice ještě stoupá výnos, ale je provázen poklesem stravitelnosti. Hranice by teoreticky měla být při 67 % stravitelnosti organické hmoty, což je limit kvality pro vysokoužitkové dojnice. „Neplevelné“ byliny (řebříček, kontryhel, bedrník, třezalka ….) pomaleji stárnou, obsahují minerálie, mají příznivé dietetické vlastnosti takže do zastoupení 15 – 20 % příznivě působí na užitkovost i zdravotní stav zvířat.

Výživa a hnojení

Hnojení je účelné u porostů kulturních, intenzivních až do dávek ekonomicky a ekologicky optimálních. U trojsečných kulturních porostů to bývá 150 – 200 kg N.ha-1, 50 – 60 kg P2O5.ha-1, 100 – 120 kg K2O a 50 kg MgO. Kvalitu píce podporuje vyvážená výživa travního porostu vycházející z produkčního potenciálu stanoviště jak ukazuje tab. 1.

Tab. 1. Výživa travních porostů

Výnos sena
(t.ha-1)
N (kg. ha-1)

P P2O5
K K2O
Mg MgO

4 60 25 56 70 84 20 33
5 85 28 63 74 90 22 37
6 120 30 68 78 94 25 41
7 160 32 72 83 100 30 50
Dávky dusíku nad 60 kg hnojit na dvakrát.

Pokud pH půdy pod travními porosty neklesne pod 5,0 není vápnění nutné. Nezvyšuje výnos, ale zlepšuje přístupnost ostatních živin a zvyšuje obsah Ca v sušině píce. Spolu s hořčíkem je účelné kontrolovat tyto dva prvky v půdě a rostlinách především na pastvinách. Při hnojení N, P, K, nehnojit fosforem a draslíkem paušálně, protože by nebyly využity a draslík by naopak byl v píci ještě ve větším přebytku než je pro výživu skotu žádoucí. Znamená to že poměr k dusíku nebude stálý, ale s vyššími dávkami N se bude rozšiřovat (tab. 2)

Tab. 2. Výživa travních porostů, dávky a poměr N : P : K
Dávky N 50 150 300 kg.ha-1
Dávky P(P2O5) 23 (52) 29 (66) 32 (73)
Dávky K(K2O) 60 (72) 83 (100) 100 (120)
Poměr N : P : K 1 : 0,46 : 1,2 1 : 0,2 : 0,55 1 : 0,11 : 0,33

Výživa a hnojení má úzký vztah ke kvalitě píce i prostřednictvím počtu sečí. Zvyšující se dávky především dusíku předpokládají vyšší frekvenci využití. Tím dochází ke sklízení v ranější vývojové fázi, tedy v období vyšší koncentrace živin s menším obsahem vlákniny.

Sušina v zelené hmotě (S)
Jaké množství sušiny jsou schopna zvířata přijmout závisí na druhu, živé hmotnosti, užitkovosti a také výživné hodnotě krmiva. Objektivní potřebu sušiny nelze tedy taxativně určit, ale vyjádřeno v určitém rozpětí je to pro dojnice s užitkovostí 5 – 6tis. l mléka 14 – 16 kg a pro pasoucí se jalovice 250 kg ž. h. s denním přírůstkem 0,6 kg od 5 do 6 kg. Nižší obsah sušiny je v mladém pastevním porostu, proto je třeba při zahájení pastvy (a také pro přechod ) dokrmovat senem. Jinak ovšem koncentrace sušiny v travním porostu vyhovuje a teoreticky dosažitelná dojivost by při uvedené dávce činila 16, respektive 15,2 l tj. kolem 5500 l/rok ( tab. 3 a 4).

Dusíkaté látky (NL)
Hodnocení dusíkatých látek krmiv vychází ze skutečně strávených N-látek v tenkém střevě – hodnotou PDI a dále PDIN a PDIE. Pro praktický a názorný příklad hodnocení travních porostů užíváme orientační ukazatel NL. Dusíkaté látky v píci jsou výrazně ovlivněny dusíkatým hnojením, fenofází a také vegetačním obdobím. Přiložená tabulka č.III ukazuje, že v pastevním porostu je až nadbytek NL v V. měsíci tj. 22,8 % v sušině píce a postupně mírně klesá na 20,6 %. Zvyšující se dávky dusíku zvyšují i koncentraci N v píci. Požadavky zvířat jsou pokryty a teoreticky by tyto N látky stačily až na dojivost 32 l. U lučních porostů jsou poměry podobné jenom na nižší úrovni tj. od 13 do 17 %. Při požadavcích zvířat uvedené užitkovosti to ovšem teoreticky stačí na 24 l mléka. Dostatek NL mají dokonce i nehnojené porosty.

Vláknina (VL)

Hodnotíme zde celkovou, hrubou vlákninu (Vl), kvůli některým výsledkům z let 1986 – 1994 zde neuvažujeme s okyselenou vlákninou (ADF) a neutrální vlákninou (NDF). Množství vlákniny v krmných dávkách závisí na živé hmotnosti a vyšší produkce mléka respekt. přírůstku. Obsah vlákniny je v nepřímé závislosti na stravitelnosti živin. Tak např. při zvyšující se produkci mléka rostou nároky na stravitelnost živin. Tím je obsah vlákniny určen od 24 % ze sušiny při záchovné dávce až do 15 % při denní dojivosti 35 l mléka a více. Z našich dlouhodobých výsledků vyplývá, že pastevní porost nehnojený obsahuje v průměru 200 g (tj. 20 %) vlákniny na 1 kg sušiny a teoreticky stačí na 19 l mléka. Nejmenší obsah je na jaře v první dekádě května – 182 g.kg-1 sušiny, ve vegetaci stoupá a v IX. měsíci bývá kolem 220 g.kg-1 sušiny. Rovněž stoupá s úrovní N výživy (tab. 3). Luční porosty obsahují vyšší podíl vlákniny, což je dáno stárnutím rostlin. Obnovované a přisévané porosty mají poněkud nižší obsah než trvalé. U těchto starších porostů ( i když sečených v době metání) vláknina klesá zvyšujícími se dávkami dusíku při hnojení a rovněž mírně klesá s postupujícím vegetačním obdobím (tab. 4).

Stravitelnost organické hmoty (SOH)
Stravitelnost je jedním z nejdůležitějších ukazatelů kvality píce podmiňujícím využitelnost krmiva a užitkovost vyjádřenou v produkční účinnosti píce. Hodnoty koeficientů stravitelnosti je třeba znát pro výpočty energetické hodnoty krmiv i pro výpočet PDI. Jedná se v podstatě o procentický podíl z krmiva, který postupem trávícím traktem zvířete mizí a je využit k živočišné produkci a fyziologickým projevům. Její vztah k vláknině byl již uveden. Jestliže je pro vysokoužitkové dojnice (tj. nad 7000 l/rok) hranice stravitelnosti 67 %, pak tomuto požadavku zcela vyhovují porosty pastevní. Ty by teoreticky vyhovovaly ještě užitkovosti 21 l/den. Luční porosty jsou těsně pod touto hranicí – kolem 65 %. Nejlepší jsou sklizně z prvních sečí a také obnovené a přiseté porosty, které tento limit v podstatě splňují (tab. 3 a 4).

Energetická hodnota (NEL)
Je to schopnost krmiva uhradit požadavky zvířete na energii jednak pro syntézy produkce a jednak pro záchovu, část se uvolňuje jako teplo. Pro energetické hodnocení krmiva z travních porostů jsme použití hodnot netto energie laktace (NEL), která vyjadřuje účinnost metabolizovatelné energie pro tvorbu mléka, ale používá se i pro odchovávaný skot do výše přírůstku 0,8 kg ž.h. Vyjadřuje s v megajoulech (MJ).
Na pastevním porostu se obsah energie pohybuje v rozmezí 4,8 – 5,9 MJ s průměrnou hodnotou 5,1 MJ. Energie v píci se zvyšuje až do dávky 180 kg N.ha –1, potom klesá. Nejvyšší hodnoty bývají v první dekádě května.
Pro odchov jalovic na pastvě tato koncentrace celkem stačí. Jak ukazuje tab. III, potřebuje 250 kg jalovice na denní přírůstek 0,6 kg ž.h. necelých 30 MJ, což odpovídá 30 – 33 kg pastevní píce. Poněkud horší situace je zde pro dojnice, protože tato energetická složka pastevní píce stačí jen na 15,5 – 16 l mléka. Zbytek se musí dorovnávat jádrem, respekt. jiným glycidovým krmivem.
Luční porosty sice obsahují o něco více energie (průměrná hodnota je 5,5 MJ), ale i to stačí pouze na dojivost 15,5 –16,5 l. Také na loukách stoupá energetická hodnota píce do dávky 180 kg.N.ha-1. Vyšší obsah se jeví u obnovených travních porostů (tab. IV).
Uvádíme zde i obsahy vodorozpustných cukrů (označované WSC – nestrukturální sacharidy), protože úzce souvisí s energetickým hodnocením krmiva. Zejména představují podstatný zdroj pohotové energie pro přežvýkavce, zlepšují silážovatelnost, neboť se z nich tvoří kyselina mléčná, ovlivňují ztráty na sušině prodýcháváním, např. nebyla-li píce dobře usušená atd.
Dostatek slunečného záření jejich obsah zvyšuje (nejvíce jich je navečer) a naopak vysoké dávky N obsah snižuje. To je dokumentováno i v tab. IV. Do dávky 90 kg N. ha-1 se obsah vodorozpustných cukrů zvyšuje v průměru až na 83 g na 1 kg sušiny. Nejvíce jich také bývá v první seči.
U pastevních porostů, sklízených v ranější fázi , s vyšším obsahem dusíkatých látek, je koncentrace cukrů nižší. Dávky 90 kg. N.ha-1 podmiňují obsah cukrů v průměru do 68 g.kg-1 sušiny. S vyššími dávkami obsahy klesají. Je zde negativní korelace s dusíkatými látkami.

Minerální látky
Zúčastňují se na všech biochemických i fyziologických procesech živého organismu, proto je důležitá jejich celková potřeba, ale i vzájemný poměr. Jejich obsah v píci je především ovlivňován obsahem a přístupností v půdě. Za stejných podmínek mívají jeteloviny (a ostatní byliny) vyšší obsah Ca, Mg, K, Cu, Zn, a Co než trávy. Ty zase vyšší obsah Mn a Si.
Vápník je v píci pastvin i luk obsažen v přiměřeném množství, 6 – 7 g.kg-1 , což vyhovuje i nadprůměrné užitkovosti 22 l/den. Otázkou zůstává jeho využitelnost pro zvíře, protože ta s přítomností šťavelanů klesá (např. u některých jetelovin je až 30 % Ca ve formě nerozpustného šťavelanu vápenatého). Na rozdíl od NL jeho obsah stoupá od první seče ke třetí a klesá s vyššími dávkami dusíku při hnojení. Pastevní porost má poněkud vyšší obsah Ca než luční trvalý.
Fosfor je v mladém, pastevním porostu obsažen v dostatečném množství v průměru 5,1 g.kg-1 sušiny, což teoreticky stačí až na dojivost 21 l. Deficit se ale ukazuje u lučních porostů – v průměru 3,5g.kg-1 a to teoreticky odpovídá pouhým 14 – 15 l mléka. Jeho obsah u lučních porostů od jara postupně mírně stoupá. Samotné N hnojení ho neovlivňuje, pouze vyvážený poměr s P a K hnojením. Zde budou aktuální minerální přísady.
Hořčík je překvapivě v našem případě u pastevního porostu obsažen dostatečně – v průměru 3,4 g.kg-1 sušiny. To vyhovuje jak rostoucím zvířatům (těm stačí 1g na kg sušiny), a v tomto případě i dojnicím zhruba s trojnásobnou potřebou. Luční porosty, ale už vykazují deficit Mg. Svým obsahem kolem 2 g.kg-1 by to stačilo teoreticky pouze na 9 –10 l mléka. Je třeba upozornit na závažnost problematiky hořčíku. Deficit se totiž projevuje ve značné míře i u lidí. Proto se musí potravinový řetězec začít doplňovat už v půdě. Předpokladem vyšší využitelnosti Mg v půdě je ovšem pH nad 5,0. Je tedy obecně potřeba hnojit hořčíkem i doplňovat dojnicím Mg v lizech.
Sodík je v travním porostu vždy v deficitu. Hnojením se jeho obsah v sušině příliš neovlivní, o málo vyšší koncentrace bývá v pastevním porostu. Požadavkům zvířat toto množství nikdy nestačí, respektive stačí jen na 6 l mléka a kdyby se měl Na na užitkovost 16 l doplnit pouze tímto krmivem, musela by dojnice přijmout 220 kg zeleného. Proto se sodík musí stále doplňovat minerálními přísadami.
Draslík je naopak téměř vždy v přebytku a může vyvolat zdravotní potíže. Nejvyšší obsah bývá na jaře u pastevního porostu až kolem 20 g.kg-1. Je to díky uvolňovaní K2O v půdě i během zimy kdy není rostlinami odčerpáván takže se zvyšuje zásobenost v půdě. Proto by se draslíkem mělo hnojit až po 2. – 3. pastevní cyklu, respektive 2. luční seči. Vysoké dávky draselných hnojiv vyvolávají zvýšení obsahu K v píci a snížení obsahu Mg.
Požadavky zvířat na tento prvek jsou daleko nižší. Jak ukazují tab. III a IV teoreticky by stačilo dojnici přijmout pouze 20 kg zeleného.

Závěr
Kromě vitamínů jsou zde uvádíme rozhodující charakteristiky kvality píce z lučních porostů (trojsečných) trvalých, obnovených a přisetých a také z pastevních porostů. Jedná se o vážený průměr hodnot z pokusů za tři (v případě SOH a NEL) ale také až za 12 roků (v případě S, Vl, NL a minerálií). Botanickou charakteristiku porostů uvádí tab. V.
V každém užitkovém směru produkce zvířat spolupůsobí mimo krmiva také ostatní faktory – zejména plemeno, ošetřování, ustájení, zdravotní stav atd. Předložené výsledky ukazují, že objemná píce z travních porostů, při dodržení základních pratotechnických postupů, je schopna vysoké produkční účinnosti jak v mléce tak i mase. Kvalita tohoto krmiva je sama o sobě schopna zajistit dojivost přes 5000 l mléka za rok. Pastva jalovic na odchov je tady rovněž bezproblémová bez jakéhokoliv přikrmování pouze při zahájení pastvy doplnit sušinu a dodávat minerální přísady. Pro vysokoužitkové dojnice je ale potřeba dodržet několik podmínek. Předně dodržovat fenofázi sklizně – pastevní porost 10 –15 cm vysoký, luční sklízet v začátku metání převažujících druhů trav. Dále bude třeba doplnit energetickou složku krmné dávky, jejíž koncentrace je v travní hmotě poněkud nižší. Proteinová složka chybí pouze u nehnojených lučních porostů. Z minerálií je vždy v deficitu sodík, naopak draslík je třeba kontrolovat, neboť bývá v přebytku a při event. nedostatku Ca a Mg způsobuje problémy.
Objemná píce z travních porostů byla vždy přirozeným a zdravým (někdy i dietetickým) krmivem pro skot a ovce. Splňuje potřeby nasycení zvířete sušinou i dodání živin. Teprve až nadprůměrná užitkovost vyžaduje úpravu krmné dávky. Nové metody analýzy, objektivní měření a způsoby hodnocení píce již splňují představy co se pod pojmem kvalita má skutečně rozumět a také potvrzují nedoceněné možnosti využití tohoto krmiva.

Text a foto

Ing. Josef Fiala, CSc.
Výzkumná stanice travních ekosystémů Liberec, VÚRV Praha

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *