Kukuřice z Moravy cestuje daleko

Osivo kukuřice, užívané na tuzemských polích, pochází převážně ze zahraničí. Výjimkou je produkce akciové společnosti Cezea – šlechtitelská stanice. „Čejčské“ hybridy vznikají na Moravě, jejich množení posklizňovou úpravu, finalizaci osiva a jeho prodej po celé České republice pak zajišťuje Oseva, a. s., Bzenec. Některé šlechtitelské materiály ale stejně předtím putují přes půl světa.

„Šlechtění hybridů se od víceliniových stále více přesouvá k jednoduchým, které vykazují větší heterózní efekt. V rozdílných klimaticko-půdních podmínkách jsou však méně plastické, a proto jsou mnohem citlivější na technologii pěstování,“ konstatoval RNDr. Jaroslav Poruba, CSc., předseda představenstva a. s. Cezea a hlavní šlechtitel, na polním dnu kukuřice v Čejči.
Aby se urychlila tvorba genetických zdrojů, využívá se podle RNDr. Poruby ve šlechtitelském procesu takzvané zimní generace. Na podzim putují šlechtitelské materiály z Čejče například do Mexika, Chile či na Nový Zéland, kde spolupracující firmy provedou příslušné šlechtitelské zásahy. Po sklizni se osivo vrací zpět na Moravu, aby bylo včas k dispozici pro výsev v příslušném agrotechnickém termínu pro pokračování šlechtění. K produkci samoopylených linií se kromě toho využívají pozemky v teplejší oblasti v Rakousku, které jsou pod závlahou. Je u nich vyšší výnosová jistota a díky dostatku vody se zrna mohou lépe vyvíjet, což se může projevit ve vyšší kvalitě takového osiva.

Čtyři novinky pro příští rok
V roce 2005 měla Cezea ve třetím roce registračních zkoušek čtveřici hybridů. Podle jejích podkladů je CE 1302 raný až velmi raný hybrid (FAO 240 – 260), v této kategorii doplní sortiment určený na zrno. Vyznačuje se velmi dobrou pevností stébla a výborným zdravotním stavem.
Na siláž je určen CE 5202 (FAO 220 –240, velmi raný až raný), v prvních dvou letech registračních zkoušek vykázal 116 % výnos zelené hmoty ve srovnání s kontrolními hybridy. CE 3602 je určen na siláž, jde o raný až středně raný hybrid (FAO 300 – 320). V registračních zkouškách vykázal oproti kontrole nárůst celkové suché i zelené hmoty, sušina zrna a celkové hmoty byla srovnatelná.
Do středně pozdního sortimentu patří CE 7402 (FAO 400 – 420), určen je na siláž. Také on prokázal při porovnání nárůst hmoty, sušina byla o 2 –3 % nižší. V případě registrace by tyto hybridy byly v omezeném množství připraveny pro pěstitele již letos.
Novinkou roku 2005 byl středně pozdní hybrid Ceslav (FAO 400). Je určen na siláž do teplé řepařské a přechodné kukuřično-řepařské oblasti, v kukuřičné oblasti ho lze využít na zrno. Podle firemních údajů poskytl během dvouletého testování ve státních odrůdových zkouškách ve Slovenské republice výnos celkové suché hmoty ve výši 20,4 t/ha, zelené hmoty 52,1 t/ha a sušiny palic 9,7 t/ha.

Domácí jsou levnější
„Domácí šlechtění je levnější a navíc má výhodu v lepší adaptaci genetického materiálu na zdejší podmínky,“ shrnuje RNDr. Poruba dvě hlavní přednosti pro pěstitele. Zároveň si ale posteskl, že levné osivo agronomové často dávají na horší pozemky, odrůda má pak samozřejmě nižší výnos a nedokáže plně uplatnit všechny svoje vlohy „Osejte našimi hybridy i dobré plochy, aby mohly prokázat svoji kvalitu. Při registraci odrůdy musíme splňovat stejná kritéria jako ostatní,“ vzkazuje pěstitelům.
Jak RNDr. Poruba dodal, výsledky prodejů osiv z čejčské produkce stouply v roce 2005 proti předchozímu o deset procent. Naprostá většina se prodá v tuzemsku, část jde ale také do zahraničí.
V budoucnu se také hybridy dostanou na pole rychleji. Registrační zkoušky budou trvat pouze dva roky namísto dosavadních tří let.

Bázlivec postupuje
Na semináři vystoupil Ing. Otmar Vahala ze Státní rostlinolékařské správy, který konstatoval, že v České republice stoupá počet katastrů s výskytem bázlivce kukuřičného. Ten se poprvé objevil v roce 2002 na Moravě v oblasti hranice se Slovenskem a Rakouskem. O rok později již osídlil osm katastrů jihomoravského kraje, odchytit se podařilo 19 kusů a šíří se dále na sever. V roce 2005 se podle informací ze semináře objevily v některých lokalitách masivní záchyty tohoto škůdce. Šlo především o případy, kdy se pěstovala kukuřice po kukuřici. Tento způsob totiž významně podporuje rozvoj bázlivce. Samička klade vajíčka, která přezimují a od poloviny května do konce června se z nich líhnou larvy. Mladé ožírají jemné kořínky kukuřice (příležitostně i jiných trav), starší se živí dření kořenů a následně se kuklí. Brouci, kteří se líhnou, se v maximálním množství vyskytují v době kvetení kukuřice, jejímiž bliznami a pylem se živí.
Škodlivost spočívá především v poškození kořenů jeho vlivu na rostlinu, dále také v redukci počtu zrn v palici. Nejspolehlivější ochranou je korektní osevní postup, který larvám neumožní najít po vylíhnutí vhodnou potravu. Dalšími, nicméně nákladnými a ne tolik efektivními postupy je aplikace insekticidů do půdy při setí, moření, popřípadě postřik proti dospělcům během vegetace.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *