Kukuřice – energetická alternativa

Stavy skotu u nás stále klesají. Tato situace rozhodně neprospívá vyváženému systému hospodaření na půdě, ale nemusí ještě znamenat pokles ploch kukuřice. I když v zásadě bude kukuřice stále považována hlavně za zdroj objemného glycidového krmiva, v posledním období se pro ni hledají nové perspektivy. Významné může být především její využití k výrobě bioplynu a následně elektrické energie.

Pod mottem „Mnohostranné možnosti ve využití kukuřice otevírají nové obzory“ se konal letošní, již šestý ročník konferencí o kukuřici v praxi. V průběhu ledna je na několika místech republiky pořádala společnost KWS Osiva, s. r. o., ve spolupráci s Agronomickou fakultou Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Redakce Zemědělce se zúčastnila konference v Třemošné u Plzně. Informace se tentokrát týkaly nejen některých prvků v technologii pěstování kukuřice se zaměřením na výživu přežvýkavců, ale soustředily se také na výběr vhodných hybridů, sklizeň a skladování kukuřice pro bioplynové stanice.

Nedoceňované organické hnojivo
Připomenutím, co jsou organická hnojiva a jak velký význam má jejich používání pro udržení úrodnosti půdy, uvedl svoje vystoupení Ing. Tomáš Lošák, Ph.D., z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity. „Velmi kvalitní organické hnojivo je kejda a pro ty, kteří hospodaří ve zranitelných oblastech, je důležité, že má úzký poměr uhlíku k dusíku. Řadí se tedy do kategorie hnojiv s rychle uvolnitelným dusíkem na rozdíl od chlévského hnoje, z něhož se dusík uvolňuje pomalu,“ zdůraznil.
Denní produkce kejdy a její kvalita závisejí na mnoha faktorech. Jak Ing. Lošák upozornil, v některých zemědělských podnicích s kejdovým hospodářstvím stále nedodržují technologickou kázeň. Například protékají napáječky nebo se při čištění roštů nemyslí na to, kolik vody se do kejdy dostává zbytečně. „Kdo hnojí kejdou, by měl vědět, co na pole dodává, má-li kejda dostatečnou sušinu a jaké množství živin obsahuje. Pokud nemá možnost udělat vlastní rozbory, může se řídit alespoň tabulkovými údaji,“ řekl.
Živiny obsažené v kejdě jsou pro rostliny snadno přístupné. Přes polovinu dusíku je v amoniakální formě, fosfor draslík a hořčík jsou vázány převážně v labilních sloučeninách. Vedle hlavních živin obsahuje kejda i mikroelementy (zinek, měď, bór, molybden, mangan a kobalt) a růstové látky. „Pro kukuřici je důležitý zvláště zinek. Při jeho nedostatku se objevují chlorózy, jsou zkrácena internodia, omezen růst, a to vše se projeví snížením výnosu,“ přiblížil význam jednoho z mikroelementů Ing. Lošák. „Je ovšem třeba dát pozor, aby nebyl překročen zákonem stanovený limitní obsah tohoto prvku, který je 400 mg/kg sušiny hnojiva,“ dodal.
Kromě přímého využití kejdy při hnojení je možné zajistit její anaerobní fermentaci s následnou produkcí bioplynu a stabilizované, ošetřené kejdy. Vždy je ovšem nutné ekonomické posouzení, protože jiné výchozí materiály mohou být pro bioplynovou stanici vhodnější.

Bioplynová stanice nezpracuje cokoliv
V posledních letech se v sousedním Německu úspěšně rozvíjí provozy na výrobu bioplynu. Zvláště po roce 2000, kdy stát začal aktivity související se získáváním energie z obnovitelných zdrojů podporovat, vzniklo mnoho nových bioplynových stanic. Nyní jich je ve Spolkové republice Německo zhruba tři a půl tisíce. Od počátečních nezdarů těch, kteří si mysleli, že bioplyn lze získávat také z bioodpadů, se pokročilo k propracovaným fungujícím technologiím.
Specialista na energetické plodiny společnosti KWS Mais Volker Utesch je přesvědčen, že v biomase je skryt obrovský energetický potenciál. „Až polovinu fosilních surovin přicházejících z Ruska by bylo možné ušetřit, kdybychom začali efektivně využívat energii z biomasy,“ uvedl na konferenci.
Hlavním substrátem pro zásobování zařízení na výrobu bioplynu se stala v Německu kukuřičná siláž. Má to své opodstatnění. Pro provozovatele jsou rozhodující výrobní náklady na metr krychlový získaného metanu, přesněji výnos metanu z jednotky plochy půdy. „Kukuřice zhodnocuje vzhledem ke svému vysokému výnosu, kterého lze novými pěstitelskými postupy dosáhnout, výrobní faktor půdy lépe než jiné plodiny,“ upozornil Volker Utesch.
Jak dále zdůraznil, přípravě siláže je třeba věnovat patřičnou pozornost. Začíná to správnou volbou termínu sklizně. Kukuřice by měla mít 28 – 32 % sušiny. Potom vše pokračuje tak, jako by se připravovala siláž pro skot, včetně eventuálního přidání aditiv pro lepší kvašení a pečlivého zakrytí silážního žlabu. Při odebírání siláže se musí udělat vše pro to, aby se do ní nedostával vzduch a nebyla napadena plísněmi. Plesnivá siláž se nehodí ani ke krmení, ani pro výrobu metanu.

Specializovaný šlechtitelský program
Zatímco průběh silážování je stejný, ať jde o siláž určenou pro skot nebo pro bioplynovou stanici, požadavky na vlastní kukuřici se liší. Výsledky pokusů prokázaly, že pomaleji odbouratelná hmota buněčných stěn poskytuje více metanu než cukr a škrob, rychle odbouratelné látky, které jsou obsaženy především v kukuřičných klasech.
„Šlechtitelé společnosti KWS Mais se zaměřují na získání speciálních odrůd, jež budou svými vlastnostmi optimalizovány pro využití v zařízeních na výrobu bioplynu. Nejde ovšem pouze o výnos hmoty, resp. sušiny, poskytující vysoký výtěžek metanu z hektaru. Pozornost je věnována i jiným vlastnostem, například stabilitě výnosu, toleranci k suchu či odolnosti vůči chladu v období vzcházení. Naposled jmenovanou vlastnost označil Ing. Karel Prokeš z firmy KWS Osiva, s. r. o., za zvláště významnou, protože v posledních letech se stávalo, že jaro nastupovalo později a vzcházející kukuřice byla často vystavena nízkým teplotám. Stabilita výnosu je zase důležitá proto, že bioplynová stanice musí pracovat kontinuálně, a je tedy nutné mít stále k dispozici dostatek substrátu – kukuřičné siláže.
Šlechtění KWS v rámci energetického programu pěstování kukuřice již přineslo první výsledky. Prospěch z něj budou mít i naši pěstitelé. Hybridy Atletico, Cingaro, Gavott, Touran, KWS 1393 a Meridien, vhodné pro siláž využitelnou jako substrát pro výrobu bioplynu, byly zařazeny do registračního řízení ÚKZÚZ a také do poloprovozních pokusů organizovaných firmou KWS Osiva, s. r. o.
Již sto padesát let šlechtí německá společnosti KWS kukuřici i jiné plodiny. Výstupů je mnoho, je z čeho vybírat. „Široká nabídka hybridů kukuřice je v podmínkách České republiky velmi důležitá. Jsou zde rozdílné pěstitelské podmínky a při výběru je také třeba zhodnotit, jak bude ten který hybrid využíván – na siláž nebo jiné technologie, jejichž výstupem je krmivo pro skot, na zrno či na siláž, která bude substrátem pro bioplynovou stanici,“ shrnul informace Ing. Prokeš.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *