Konkurence na trhu s osivem

České odrůdy se na domácím trhu setkávají se silnou konkurencí. Náš trh je atraktivní pro zahraniční firmy a jejich sortiment vzhledem k právním předpisům chránící majitele odrůd a nadprůměrnému používání certifikovaného osiva. Tuzemské odrůdy lze nově uplatnit zejména v zemích, kde neklesá rostlinná výroba, jako jsou Rusko, Ukrajina či Bělorusko.

Čeští šlechtitelé jsou schopni konkurovat kvalitou své práce kolegům ze zahraničí. Jejich produkty – odrůdy snesou srovnání se šlechtitelským materiálem ze zahraničí a dokáží splnit nároky českých zemědělců. I takové ujištění zaznělo na semináři Osivo a sadba, který se konal na České zemědělské univerzitě v Praze. Odborný a vědecký seminář byl přednostně určen pro zemědělskou veřejnost a firmy zabývající se množením, úpravou a prodejem osiv, a také pro kontrolní a výzkumné pracovníky. Popisovaná akce se koná vždy v dvouletém cyklu a letos to bylo již poosmé.

Velká konkurence

Jaké ale jsou současné pozice a aktuální vývoj českého šlechtitelství a na to navazující množení osiva? Na tuto otázku se snažil odpovědět ve svém příspěvku výkonný ředitel Českomoravské šlechtitelské a semenářské asociace (ČMŠSA) Ing. Ladislav Rosenberg, CSc. Věří, že celou Evropu ovlivňuje vývoj v rostlinné výrobě. Zemědělská produkce se v posledních letech snižuje a logicky také klesá potřeba odrůd a osiv. Navíc jsou šlechtitelé závislí na oblasti, pro kterou tvoří nové materiály. V případě České republiky nebo dalších menších států se nové odrůdě otevírá jen malý trh. Ing. Rosenberg upozornil, že český trh je pětkrát menší než trhy ve Francii nebo Německu a pro naše šlechtitele je uplatnění na domácím trhu základem návratnosti vložených investic.
„Vstup České republiky do Evropské unie otevřel také šlechtitelům velký trh, ale na druhou stranu k nám přišla silná konkurence,“ řekl výkonný ředitel. Podle něj vývoj v posledních desetiletích výrazně ovlivnil postavení českého šlechtění. Do začátku devadesátých let minulého století existoval v ČR státní monopol na šlechtění i semenářství. Jeho privatizací vznikla celá řada soukromých firem (přibližně 300 společností). V té době ovšem začal klesat objem zemědělské výroby a negativní vliv mělo také rozdělení Československa, čímž se domácí trh ještě zmenšil.
Výkonný ředitel ČMŠSA v této souvislosti také zmínil tehdejší antagonistické vztahy mezi šlechtiteli a semenáři, které částečně urychlily příliv odrůd ze zahraničí a také budování ne zcela nezbytného semenářského zázemí šlechtitelských firem. Podle Ing. Rosenberga české firmy ochotně zastupovaly zahraniční odrůdy a napomohly tak jejich uplatnění na našem trhu. V pozdější fázi zahraniční partneři využili i personální zázemí českých firem a založili vlastní dceřiné společnosti. To vytvořilo na českém trhu velmi silné konkurenční prostředí na rozdíl od ostatních států, které do unie přistoupily také v roce 2004.

Uplatnění českých odrůd

Podíl domácích odrůd nejdůležitějších obilovin v Listině registrovaných odrůd ČR se stále zmenšuje. Naopak zastoupení zahraničních odrůd na semenářských plochách roste, a to výrazněji než jejích podíl v registru. To platí především u ozimých plodin – pšenice a ječmen. Na příkladu ozimé pšenice dokumentoval Ing. Rosenberg odrůdovou skladbu plodin u nás a v okolních státech.
Poněkud jiná situace je u jarního ječmene, kde se zastavil pokles semenářských ploch domácích odrůd. Trh s osivem jarního sladovnického ječmene reguluje hlavní zpracovatel. Proto pěstitelé využívají jen omezený počet odrůd s ohledem na požadavky sladoven a pivovarů.
„Silné konkurenční prostředí do jisté míry stimuluje naše šlechtitele a české registrované odrůdy jsou kvalitní a úspěšné, nejen doma, ale i v zahraničí,“ uvedl Ing. Rosenberg. Na Slovensku se dobře prosazuje jarní ječmen a také ozimá pšenice. Dominují tam české odrůdy paprik a dobře se uplatňuje také petržel a hrách pro následné průmyslové zpracování. Podobně je tomu i v Maďarsku. Německo a Rakousko mají zájem o český hrách, oves a hořčici, v menší míře o odrůdy jarního ječmene. Ve Francii se prodávají odrůdy ovsa a žita.
„Polský trh není pro šlechtitele příliš zajímavý, protože tam zemědělci kupují osivo přibližně jednou za deset let a jinak si ho přesévají,“ varoval Ing. Rosenberg a dodal, že zajímavým obchodním teritoriem bude Rusko, Ukrajina a Bělorusko. Z evropského pohledu standardní uplatňování ochrany šlechtitelských práv je v těchto zemích teprve v počátcích, ale již nyní je třeba se o tento trh zajímat a investovat do něj. Podle výkonného ředitele ČMŠSA uspějí jen ty firmy, které kromě zajímavých odrůd tam budou mít silná obchodní zastoupení.

Pozitiva českého trhu

Česká republika má ve srovnání s průměrem Evropské unie velmi dobrý podíl obměny osiv nejdůležitějších obilovin. Kromě systému státních podpůrných programů na osivo pšenice příznivě ovlivňuje tuto situaci praktické uplatňování ochrany práv odrůd. Čeští zemědělci používají každoročně asi 68 % certifikovaného osiva ozimé pšenice a přibližně stejně jarního ječmene (66 %). Průměr Evropské unie se pohybuje u pšenice okolo 46 % a asi 55 % u ječmene jarního. Pro srovnání – v Polsku, které průměr států EU výrazně snižuje, se podíl certifikovaného osiva u všech hlavních obilovin pohybuje nejčastěji od 5 do 10 %.
Dalším pozitivem českého trhu je propracovaná legislativa chránící práva majitelů odrůd. Význam hrají také předpisy upravující kontrolu produkce semen. Dlouhé tradici semenářské kontroly se ve svém vystoupení na semináři věnovala Ing. Barbora Dobiášová, ředitelka odboru osiv a sadby Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ). V květnu letošního roku uplyne 130 let od založení Ústavu pro zkoumání semen při zemské zemědělské radě v Praze. V té době se začaly prosazovat základní principy semenářské kontroly, včetně požadavků na zkušební vzorek a způsob jeho odběru. V roce 1921 vydává československá vláda několik právních předpisů, které upravují způsob označování odrůd za původní a vydávání uznávacích listů pro osiva. Od té doby je zavedeno plombování obalů uznaného osiva původní odrůdy. Na začátku roku 1951 byl zřízen ÚKZÚZ v Praze s pobočkami v Brně, Bratislavě, Košicích a Žatci (pro chmel).
Jak uvedla na závěr svého příspěvku Ing. Dobiášová, systém kontroly produkce osiv se zásadně neměnil, ale během let docházelo k jeho postupnému zkvalitnění a využívání nových vědeckých postupů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *