Klasické odrůdy žita typu populace

Žito je obilninou, která byla převedena do kulturního stavu před historicky relativně krátkou dobou, z našich obilnin jako poslední. O tom, že jde o poměrně velmi mladou kulturní plodinu, svědčí mimo jiné skutečnost, že si stále uchovává původní cizosprašnost. V oblastech jeho vzniku, za něž jsou považovány jednak oblast Zakavkazska a dále oblast Tibetu a Pamíru, byla vzhledem k drsným přírodním podmínkám cizosprašnost pro zachování druhu výhodnější i při převodu do kultury.

Také při dalším šíření směrem do Evropy bylo žito pěstováno převážně v horších podmínkách na méně úrodné půdě nebo v méně příznivých klimatických podmínkách (horské a severní oblasti) a cizosprašnost byla také pro toto prostředí výhodnější.
V rámci populace se udržuje širší genetická základna, která umožňuje i v nepříznivých podmínkách přežití dostatečnému počtu jedinců pro dosažení potřebného hospodářského užitku. Samosprašné plodiny s odrůdami typu linií takovou přizpůsobivost různým podmínkám prostředí nemají a požadovaného hospodářského užitku dosahují pouze v prostředí, pro jaké byly vytvořeny.
Odrůdy žita byly v minulosti výhradně volně se opylující cizosprašné populace s poměrně širokým genetickým základem a větší fenotypovou variabilitou uvnitř populace. V důsledku toho se odrůdy morfologicky vzájemně značně podobaly a také rozdíly v hospodářských vlastnostech, jako jsou výška porostu, odolnost proti poléhání a chorobám, výnosová schopnost či kvalita zrna, nebyly příliš velké. Pozdější rozvoj šlechtitelských metod u žita vedl v populačním šlechtění k tvorbě odrůd syntetických populací, sestavovaných z dílčích komponent s vysokou vzájemnou kombinační schopností. U těchto odrůd se podařilo výrazněji zlepšit hospodářské vlastnosti, nicméně většina nedostatků spojených s populačními odrůdami nadále zůstává.
Pro překonání těchto nedostatků a výraznějším zvýšení výnosového potenciálu se od 70. let dvacátého století se začaly intenzivně rozvíjet práce na šlechtění hybridního žita. Největšího pokroku bylo v tomto směru dosaženo v Německu a částečně i v Polsku. Hybridní odrůdy žita využívají heterozního efektu získaného křížením odlišných rodičovských linií. Aby se zabránilo nekontrolovatelnému cizosprášení, provádí se výroba hybridního osiva s využitím systému cytoplazmatické samčí sterility (CMS) obsažené v genotypu mateřské komponenty. Hybridní odrůdy žita jsou fenotypově více homogenní a mají potenciál zvýšené výnosové schopnosti. Těchto odrůd již byla rajonována celá řada a v České republice je v současné době nejrozšířenější německá odrůda Locarno.
Mají tedy ještě nyní odrůdy žita typu populací nějaký význam a budoucnost? Domníváme se, že mají. V porovnání s hybridními odrůdami mají sice nižší výnosovou schopnost, která je v oficiálních pokusech ÚKZÚZ nižší asi o 6 až 15 %. V běžné zemědělské praxi bude pravděpodobně tento rozdíl nižší se zřetelem na nižší úroveň a intenzitu agrotechniky, což je pro hybridní odrůdy méně výhodné. Na druhé straně však mají odrůdy typu populace celou řadu dobrých vlastností, které mluví ve prospěch jejich využívání i v budoucnu.
Jaká jsou pozitiva odrůd typu populace? Především to je cena osiva. Udržování odrůd populací a výroba jejich osiva pro konečného spotřebitele je mnohem jednodušší a pracovně méně náročná než u hybridních odrůd. U hybridů nelze používat přesevy osiva, ale správné hybridní osivo by mělo být pouze v generaci F1. Protože však se u žita nepracuje se zcela čistými liniemi jako rodičovskými komponenty, uplatňuje se v praxi jeden přesev osiva, který nezpůsobí příliš významnou výnosovou depresi. Vždy je však heterozní efekt osiva z přesevu nižší než heterozní efekt originálního osiva v generaci F1, a proto uvádíme, že v zemědělské praxi, kde se používá osiva z přesevu hybridů, jsou výnosové efekty nižší než v oficiálních pokusech ÚKZÚZ, kde je používáno originální osivo F1. I osivo z přesevů je ovšem výrazně dražší než osivo odrůd populací. Při nízké výnosové úrovni je potom otázkou, zda se drahé hybridní osivo pěstiteli žita vyplatí.
Semenářské firmy argumentují nižší spotřebou hybridního osiva, doporučují se snížené výsevky až pod 100 kg osiva na 1 ha. Takové nízké výsevky sice dovoluje zpravidla drobnější zrno žita (nižší hodnota hmotnosti tisíce semen) a zvýšená odnoživost hybridů, je však nutné provést kvalitní výsev v optimálním termínu a v podmínkách, kdy nehrozí zvýšené nebezpečí poškození porostů během zimy. Za dodržení těchto podmínek však lze i odrůd populací snížit výsevek až na hodnoty asi 130 až 140 kg osiva na 1 ha.
Další pozitivní vlastností odrůd populací je jejich plasticita a vhodnost pro široký areál pěstování. Tyto odrůdy zpravidla nemají výrazně vyhraněné požadavky na prostředí a jsou schopny relativně dobře překonávat jak různé nedostatky pěstební technologie, tak i další stresy vyvolané počasím, chorobami apod. Protože žito je nyní u nás téměř výhradně pěstováno v marginálních oblastech, nebo na stanovištích chudých na živiny nebo vláhu, plastické nenáročné odrůdy populace se dobře uplatní. Vhodnější než hybridní odrůdy jsou pro systémy s nízkými vstupy (low-imput systémy) nebo pro farmy věnující se ekologickému hospodaření, kde nejsou používány žádné agrochemikálie jak pro výživu, tak pro ochranu rostlin.
Třetím důvodem, proč pěstovat odrůdy populace u žita, je kvalita zrna. Zrno těchto odrůd je větší s větší hmotností tisíce semen i objemovou hmotností. Rovněž hodnota čísla poklesu je u těchto odrůd dobrá, splňující požadavky pekárenského průmyslu. Drobné zadinovité zrno s nízkou hodnotou čísla poklesu se většinou vytváří v předčasně a silně polehlých porostech, které je nutné sklízet později.
Odolnost proti poléhání je v současném aktuálním sortimentu odrůd žita poněkud lepší u odrůd populací než u hybridů, což je dáno větší hustotou porostů hybridů. Problematiku poléhání lze však u žita dobře řešit aplikací vhodných morforegulátorů.
Významným problémem hybridních odrůd však může být zvýšený výskyt námele. Tato choroba napadá klasy zvýšenou měrou v případě, že nejsou všechny kvítky opyleny a vytváří se zubatý klas. Protože u hybridů se ve větším měřítku vyskytují problémy s oplylováním a nasazováním zrna, může se u nich častěji vyskytnout tato choroba v rozsahu, kdy způsobuje nepoužitelnost zrna pro potravinářské účely. Sklerocia námele v klasech hybridních odrůd bývají totiž drobná, zhruba ve velikosti obilek žita, a proto se ze žita špatně odstraňují. V některých zemích (Německo, Rakousko, Francie) se proto v posledních letech znovu zvyšuje zájem o klasické odrůdy typu populace, u kterých se tato závada prakticky nevyskytuje.
V sortimentu povolených odrůd žita v České republice jsou v současné době tři odrůdy typu populace určené pro produkci potravinářského žita. Nejrozšířenější je odrůda Selgo, jejímiž výhodami je vedle dobrého výnosu také ranost, odolnost vůči poléhání a vhodnost do fuzariózních oblastí. Druhou nejrozšířenější odrůdou je Albedo, jehož hlavní předností je dobrá odolnost vůči porůstání a tudíž dosahování vyšších hodnot čísla poklesu. Také tato odrůda je vhodná i do fuzariózních oblastí. Třetí odrůdou, která je u nás pěstována nejdéle a nyní již poměrně rychle ustupuje domácím odrůdám populačním a odrůdám hybridním, je Daňkovské nové. Je to velmi plastická, raná a výnosná odrůda žita polského původu.
Závěrem chci konstatovat následující: V svém článku jsem chtěl porovnat vlastnosti odrůd žita typu populací s odrůdami hybridními. Nejde o polemiku, které z nich jsou lepší či horší, ale hlavně o upozornění na jejich pozitivní a negativní vlastnosti. Lze předpokládat, že budoucnost bude patřit především hybridním odrůdám, které jsou výnosné a v dalším šlechtění budou zlepšovány také jejich důležité hospodářské znaky a vlastnosti. Odrůdy populační si však jistě udrží určité zastoupení v sortimentu, a to především v oblastech s nižší intenzitou zemědělské výroby.

Ing. Josef Čapek, CSc.,
Selgen a.s.,
šlechtitelská stanice Krukanice

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *