Kejda byla problémem – nyní přináší zisk

Obec Sloup leží v severním cípu Chráněné krajinné oblasti Moravský Kras. Na jejím katastru, vlastně pod ním, se rozkládají známé Sloupsko-Šošůvské jeskyně. Nedaleko vchodu do těchto jeskyní jsou i známá jeskyně Kůlna a skalní útvar Hřebenáč, obtékaný typickou krasovou říčkou, která se pod ním ztrácí někam do podzemí.

Na povrchu však žijí a hospodaří lidé. Ve Sloupu má sídlo i akciová společnost Zemspol Sloup, hospodařící na 2100 hektarech půdy, kterou má pronajatou v katastrech 16. Způsob hospodaření silně ovlivňuje 1020 hektarů, ležících na území CHKO Moravský Kras v katastrech obcí Ostrov u Macochy, Sloup, Holštejn, Šošůvka, Vavřinec, Suchdol, Veselice, Petrovice, Žďár a Těchov. A nedaleko leží i světoznámá propast Macocha.

Aby voda nežalovala

Spojnicí mezi povrchem a podzemím je voda, ať už v podobě záhadně se ztrácejících pramenů a říček, které jinde zase nečekaně vyvěrají, nebo voda srážková, déšť i tající sníh. Ta prosakuje do podzemí puklinami ve vápencovém podloží nebo typicky krasovými útvary – závrty. To jsou mísovité prohlubně vzniklé zřícením stropu podzemních prostor, postupně však částečně zanesené půdou a zarostlé vegetací.
Prosakující voda s sebou nese stopy lidské činnosti: organické látky, rozpuštěné minerální soli, v horších případech to mohou být i nezanedbatelné stopy chemických látek. To vše může v krasovém podzemí napáchat škody. Proto je na povrchu praktikován zvláštní režim hospodaření. Na první pohled je patrný zatravněním v I. zóně chráněné krajinné oblasti, což platí především o katastru obce Ostrov u Macochy. Pozornému návštěvníkovi neuniknou ani zatravněné a původní vegetací s převládající babykou a javorem zarůstající závrty. Vegetace pomáhá filtrovat vodu, která těmito útvary do podzemí proniká.
Podzemní jeskynní ekosystémy jsou – přes svou zdánlivou neměnnost – velmi citlivým biologickým indikátorem toho, co nekalého se děje na povrchu. Speleologové by o tom mohli psát a publikovat, jak se v biologicky takřka sterilním prostředí začínají v místech průsaků znečištěných povrchových vod objevovat nejen nepůvodní odstíny barev na stropech a stěnách jeskyní, ale i na jejich krápníkové výzdobě, jak „nahnojené“ vody přispívají rozvoji nepůvodní vegetace… Hříchy spáchané na povrchu, i když je zdánlivě spláchne voda, je v podzemí možné zcela přesně identifikovat.

Co s kejdou?

Otázka, na jejímž uspokojivém zodpovězení závisel v Zemspolu osud celé živočišné výroby. V Ostrově u Macochy byla totiž roku 1968 postavena stáj pro výkrm 520 prasat s odpovídající produkcí kejdy. Projekt však zásadní problém, kam s kejdou, neřešil. Řešení bylo proto nutné hledat za pochodu. V letech 1972 až 1985 pátrali předchůdci Zemspolu v dostupné literatuře, uvažovali o odpařování vody a separaci tuhé složky z kejdy, roku 1988 byla připravena ve spolupráci s První brněnskou strojírnou ve Velké Bíteši varianta „pojízdného separátoru“, k realizaci však po roce 1989 nedošlo.
Roku 1991 to už bylo buď – nebo: pokud chov prasat zůstane, musí být vyřešeno ekologicky přijatelné využití kejdy. Řešení bylo nalezeno ve zpracování kejdy metodou aerobní fermentace, která s sebou nese i řešení likvidace jejího pachu. Příslušný postup i prověřenou strojní technologii našli zástupci Zemspolu u brněnské firmy EKOBIOPROGRES. Tuto technologii používá i ostravská firma AGROEKO, zabývající se zpracováním odpadů (především z čistíren odpadních vod) právě metodou aerobní fermentace na topné pelety nebo rychlokompost. Podařilo se přizpůsobit postup a technologii potřebě zpracování kejdy na suché organické hnojivo, v podmínkách Zemspolu pak i s využitím objektů a strojů, které byly k dispozici, především bubnové sušárny a granulačních lisů.

Aerobní fermentace je, když…

Patentově chráněná technologie spočívá v řízeném urychlování fermentačního procesu v aerobních podmínkách. Do „reaktoru“ – fermentačního žlabu pod střechou ocelokůlny – jsou dávkovány vstupní suroviny: obilní či řepková sláma je po nařezání promísena s kejdou v poměru 1 : 3 – 4, pásovými dopravníky a rozhrnovacím šnekem naskladněna do 15 – 21 metrů dlouhého žlabu s objemem až 170 m3 materiálu a jeho vybíracím zařízením pak podle „zralosti“ buď převrstvována, nebo expedována k dalšímu zpracování. Ve Sloupu je výsledná hmota nakládána na velkoobjemové vozy a převážena k sušení a granulování do objektu bývalé sušárny a tvarovny krmiv v nedaleké Šošůvce.
Inženýr Alois Kučera je s chodem linky spokojen. Hodnotí na ní především to, že se podařilo využít objektů i strojů a linek, která byly k dispozici, a také to, že i ostatní stroje mají „zemědělské“ parametry, že zvládnou různorodý vstupní materiál, že jsou nenáročné na obsluhu i na údržbu. A hlavně to, že opravdu vyřešila kardinální problém – jak využít kejdu.

Ke know-how patří i nos

Zajímám se, jak jsou poměry materiálu a jeho pohyb fermentačním žlabem řízeny? „Byla by možná automatika, to by však znamenalo instalaci řady čidel, jejich propojení na displeje či přímo na počítač, ale zkušenost je taková, že čím více čidel a drátů, tím je vše dražší a je také více poruch a prostojů a dražší jsou opravy i celý provoz.“ To je názor nejen obsluhy linky, ale i inženýra Kučery. Nemám důvod nevěřit, mám podobnou zkušenost.
Po návštěvě míchací a fermentační linky také mohu potvrdit, že to v objektu ani v jeho okolí není kejdou cítit. Na své smysly spoléhají i pracovníci obsluhy linky. Právě nos je tím nejcitlivějším a nejméně poruchovým indikátorem, že vše probíhá tak, jak má. Kejda nesmí ze slámy, s jejíž řezankou byla promíchána, vytékat, materiál se nesmí lepit na pásy transportérů, pod žlabem nesmějí být „aromatické“ louže.
Provoz linky je řízen z klasického „míchárenského“ velínu se dvěma desítkami vypínačů a kontrolních světel. Možná by tohle všechno šlo opravdu zaklít do jedné skříňky s displejem a jednoduchou klávesnicí.

Výsledkem je hnojivo

Výstupním produktem likvidace – nebo přesněji využití – kejdy je v Zemspolu granulované organické hnojivo. „Papírově“ má vše, co mu náleží, především registraci podle zákona č. 156/1998 o hnojivech. Registrovaný název hnojiva je ORGANOFERM.
Organické hnojivo Organoferm je v podstatě přírodní hnůj, který je tepelně zpracován do podoby granulí průměru osmi milimetrů nebo moučky při zachování všech parametrů dobře vyzrálého hnoje. Po fermentačním procesu, horkovzdušném sušení a granulování však neobsahuje klíčivá semena plevelů, ani patogenní mikroorganismy. Zajímavou vlastností tohoto hnojiva je, že při styku s vodou nabobtnává a tím kypří a provzdušňuje půdu, do které bylo zapraveno.
Na lince v Šošůvce hnojivo balí do sáčků nebo pytlů s objemem 2, 5, 10 a 25 litrů a Zemspol jej sám dodává přímo do obchodní sítě.
Dusík, cenný prvek pro všechny plodiny, jehož aplikace však musí být zejména v environmentálně zranitelných oblastech citlivě řízena a je i množstevně omezována, se tak v „konzervované“ podobě stěhuje za hranice chráněného území, aby posloužil zemědělcům, zahradníkům i zahrádkářům jinde. Zemspol se zbavil problému s likvidací kejdy, výroba Organofermu dává práci lidem a využití objektům i technologiím a prodej hnojiva pomáhá i ekonomice společnosti.

Ing. Břetislav Koč
Snímky autor

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *