Jsou jeteloviny významným zúrodňujícím faktorem?

Restrukturalizační a transformační změny v českém zemědělství se po roce 1990 promítly do všech oblastí zemědělské výroby. V živočišné výrobě velmi výrazně poklesly stavy hospodářských zvířat. V roce 1990 bylo zatížení na 1 ha zemědělské půdy v průměru 0,81 dobytčí jednotky (DJ), v roce 2001 to byla již jen polovina tj. 0,42 DJ.ha-1 zemědělské půdy. S poklesem stavů hospodářských zvířat souvisí i snížená návratnost živin do půdy ve formě organických hnojiv.

Nižší stavy hospodářských zvířat nevyžadují tolik objemných krmiv, takže v osevních sledech trvale klesá zastoupení jetelovin, které zlepšují půdní úrodnost a přirozeným způsobem obohacují půdu živinami, zejména dusíkem.

Vedle těchto strukturálních změn v zemědělské prvovýrobě došlo také v rámci úspor finančních prostředků k radikálnímu, mnohdy až drastickému snížení spotřeby minerálních hnojiv a vápenatých hmot. V roce 1990 byla spotřeba živin v minerálních hnojivech na 1 ha zemědělské půdy 90 kg N, 56,8 kg P2O5 a 50,8 kg K2O. V roce 2001 to bylo už jenom
72,6 kg N, 12,3 kg P2O5 a 7,3 kg K2O (zdroj MZe ČR).

Všechny tyto aspekty se nutně musely promítnout jednak do nižších výnosů pěstovaných plodin, ale také do stavu půdní úrodnosti. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem roste význam jetelovin, jakožto přirozených faktorů zlepšujících půdní úrodnost bez nároků na velké finanční prostředky.

Již od roku 1972 vede Odbor agrochemie, půdy a výživy rostlin ÚKZÚZ dlouhodobé přesné polní pokusy v řepařské a bramborářské výrobní oblasti, jejichž cílem je sledování vlivu různých intenzit hnojení na výnosy plodin a na vývoj agrochemických vlastností půd. V osevních sledech je zastoupeno 50 % obilovin, 25 % okopanin a 25 % pícnin, hlavně jetele a vojtěšky. Dusík, fosfor a draslík jsou aplikovány ve třech stupňovaných hladinách, organické hnojení je prováděno dvakrát za osevní postup k okopaninám.

Sledování vlivu stupňovaných dávek hnojení na výnos je u jetelovin poněkud diskutabilní. Výnos je mnohem více ovlivněn jinými faktory než hnojením, zejména množstvím srážek a jejich rozložením během vegetačního roku. Jeteloviny obohacují půdu především dusíkem a jejich vliv na půdní reakci a ostatní přístupné živiny (P, K, Mg, Ca) je malý. Při sledování pozemkové bilance živin jsou jeteloviny velikými exportéry živin z pozemku (zejména draslíku a vápníku), poněvadž veškerá produkce vyprodukované nadzemní biomasy se z pozemku odváží. Avšak při sledování bilance za celý zemědělský podnik je zaručena návratnost těchto exportovaných živin zpět na pozemek ve formě organických hnojiv. Ta jsou potom společně se zaoranými posklizňovými zbytky jetelovin významným faktorem ovlivňujícím celkovou bilanci živin.

V grafech 1 a 2 jsou pro řepařskou a bramborářskou výrobní oblast znázorněny procentické podíly výnosu jednotlivých pěstovaných plodin osevního sledu (přepočtené na obilní jednotky) a podíly základních živin odčerpaných sklizní hlavního a vedlejšího produktu. V grafech jsou uvedeny výsledky z kombinace se střední hladinou hnojení, při použití dávek dusíku, fosforu a draslíku, které se nejvíce přibližují množství živin odčerpávaných sklizní plodin v jednotlivých letech. Dlouhodobá průměrná roční dávka při střední hladině hnojení je v řepařské výrobní oblasti 79 kg.ha-1 N, 30 kg.ha-1 P a 78 kg.ha-1 K. V bramborářské výrobní oblasti to je 91 kg dusíku, 33 kg fosforu a 85 kg draslíku na 1 hektar.

Z obou grafů zcela jednoznačně vyplývá, že vojtěška a jetel odčerpávají z půdy zhruba dvojnásobný, nebo i vyšší podíl živin, než činí jejich výnosový podíl v rámci osevního sledu. U většiny ostatních plodin je podíl výnosu k odčerpaným živinám stejný nebo vyšší. Avšak návratnost živin do půdy je u jetelovin značně vysoká, jak posklizňovými zbytky, tak statkovými hnojivy. U jiných plodin, u nichž se vedlejší sklizňové produkty zanechávají přímo na poli (sláma, chrást) je přísun živin tímto způsobem přece jen nižší. Tak se ale živiny vrací do půdy prakticky nejkratší cestou. U dusíku jsou navíc ztráty v rámci jeho koloběhu
v přírodě bohatě vyrovnávány schopností jetelovin symbioticky fixovat atmosférický dusík.

Závěr

Uvedené poznatky lze podpořit výpočtem jednotlivých typů bilancí. Bilance počítaná za jeden pozemek a jeden rok bývá zpravidla negativní pro většinu živin. Avšak bilanční pozemkový výpočet za celý osevní sled, ve kterém jsou zastoupeny jeteloviny je vyrovnaný, spíše přebytkový. Obdobně bilance živin za celý zemědělský podnik, který pěstuje jeteloviny a má živočišnou výrobu není negativní, protože je zde zaručena velká návratnost živin do půdy. Proto lze významný vliv jetelovin na půdní strukturu a návratnost živin optimálně využít pouze při systému hospodaření s živočišnou výrobou a tomu odpovídajícím koloběhu živin v zemědělském podniku.

Dr. Ing. Pavel Čermák, Ing. Karel Trávník,
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský,
Brno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *