Jsme připraveni na sklizeň a konzervaci?

Už jste zakoupili konzervační přípravky, plachty a jiné pomůcky, které potřebujete k úspěšné konzervaci objemných, případně i jadrných krmiv? Už jste zkontrolovali, zda jsou na ni připraveny všechny stroje, dopravní prostředky a přístroje? Už jste si promysleli, jaký systém letos zvolíte, a předsevzali si, že ho konečně již budete důsledně dodržovat? Jestliže si můžete na tyto otázky odpovědět kladně, gratulujeme, jste připraveni dobře.

V zemědělských subjektech se stále diskutuje, zda je účelné kupovat kvalitní silážní plachty, účinné přípravky pro konzervaci píce, přesné přístroje na jejich aplikaci atp., nebo zatím zůstat při starém způsobu hospodaření. Pro mnoho zemědělců je nákup dražších pomůcek, přípravků, přístrojů či strojů okamžitá investice, kterou většinou nehodlají obětovat, a to i když si mohou být téměř jisti, že se jim takové investice možná několikanásobně vrátí. Tímto příspěvkem bychom rádi upozornili na skutečnosti, které by jim mohly pomoci při rozhodování, co koupit.

Osiva
Druh, množství i kvalitu osiv je třeba zvolit nejen podle plochy, která je v podniku k pěstování pícnin k dispozici, podle kapacity skladovacích prostor, podle počtu zvířat a jejich požadované užitkovosti, ale i podle požadované nutriční hodnoty vyprodukovaného krmiva. Ve VÚŽV Praha Uhříněves probíhají každoročně pokusy s pěstováním různých odrůd kukuřice, vojtěšky a trav. Ukazuje se, že výběr druhů a odrůd pícnin i podle jejich kvalitativních (nutričních) hodnot je velmi důležitý. Na těchto hodnotách záleží, jaká bude výsledná kvalita konzervovaného krmiva, následně se to pak projeví na užitkovosti a zdraví chovaných zvířat.

Přípravky
Na našem trhu je již dostatečný výběr přípravků určených na konzervaci objemných či jadrných krmiv. Doporučujeme rozhodovat se pro některý z nich především podle toho, na jakou plodinu bude aplikován a za jakých podmínek bude konzervace probíhat. Samozřejmě je velmi obtížné předem odhadnout vývoj počasí, ale na všechno je možné (a také je třeba) se připravit. V přehledech konzervačních přípravků, který každoročně aktualizujeme a publikujeme v několika časopisech, je o každém z nich uvedeno velké množství informací. Mezi ty nejdůležitější patří složení přípravku a aplikační dávka účinné látky.
Podle složení lze odhadnout, na jaký druh krmiva je přípravek určen, na co je specializovaný. Zatímco chemické mají širší pole působnosti, biologické přípravky jsou více specializované. Protože však chemické přípravky mají spíše inhibující charakter vývoje mléčného kvašení a jsou dražší než biologické, při konzervaci objemných krmiv se používají jen když lze předpokládat, že ty biologické budou již málo účinné (tedy při extrémních podmínkách, např. příliš nízké sušině nebo nedostatečném udusání silážované hmoty).
Specializace biologických přípravků pro určitý druh krmiva a podmínky je velmi významná. Některé kmeny bakterií jsou účinné například jen při přítomnosti a dostatečné koncentraci určitých druhů cukrů. Specializace enzymů je často již součástí jejich jména, například celuláza způsobuje rozklad celulózy. Základem většiny bakteriálních přípravků jsou vybrané kmeny bakterií mléčného kvašení (LAB) schopné s nízkými ztrátami (homofermentativním způsobem) produkovat kyselinu mléčnou (především její L-formu, která je lépe využitelná přežvýkavci). Každý druh či kmen bakterie má jiné vlastnosti, které lze účinně využít v kombinaci s jiným, či jinými.
Velmi aktuální je nyní silážování pomocí přípravků, které obsahují mikroorganizmy schopné zvýšit aerobní stabilitu siláží po otevření sila a při jejich zkrmování. Cílem je jednak předejít zahřátí siláže a tak i ztrátám způsobeným únikem tepla, jednak zabránit kažení siláže. Fermentace píce za jejich přítomnosti probíhá heterofermentativním způsobem s vyššími ztrátami a za vzniku jiných produktů a meziproduktů, než při klasickém homofermentativním kvašení. Před tím, než zvolíte tento druh přípravku, je tedy důležité promyslet, zda případnou aerobní degradaci siláže neřešit jiným způsobem, například úpravou technologie vybírání siláže ze silážních prostor.
Některé přípravky obsahují kmeny bakterií, které mohou mít zvýšenou odolnost (například vůči vyšší sušině nebo teplotě), případně jsou schopné potlačovat rozvoj jiných mikroorganismů (klostridií, listerií, kvasinek, plísní). Zvýšená odolnost bakterií či jejich schopnost potlačit nežádoucí mikroorganismy by však neměla být dosahována s příliš vysokými fermentačními ztrátami.
Novinkou na našem trhu jsou tzv. „live“ (živé) kultury. Oproti klasickým přípravkům se liší přípravou aplikačního roztoku. Zhruba 24 hodin před aplikací se bakteriální složka přípravku smíchá s živným roztokem agaru, s vodou, a při určité teplotě se kultivuje. Ve stanovenou dobu se zkontroluje pH roztoku, blíží-li se ideální hodnotě 4,2 pH, doporučuje se roztok aplikovat na píci.
Účinnost bakterií lze zvýšit přídavkem enzymů. Enzymy v přípravku je nutné posuzovat na základě jejich specifity k substrátu, struktury a účinku, s přihlédnutím k jejich aktivitě a stabilitě. Vybírají se enzymy, které se nejlépe svými vlastnostmi hodí k druhu a počtu bakterií zařazených do konzervačního přípravku. Hlavním kritériem je zde vždy celek, tedy komplexní vyvážené působení konzervačního přípravku na daný druh píce.
Při výběru vhodného přípravku může být důležitá i forma, ve které je aplikován. Přípravky aplikované v tekuté (po zředění, rozpuštění) formě mají výhodu před přípravky granulovanými především v tom, že při jejich správné aplikaci jsou schopné po povrchu jednotlivých částic konzervované hmoty účinnou látku rozptýlit rovnoměrněji a rychleji, to je pak spojeno i se snížením jejich spotřeby na jednotku silážované píce.
Při srovnání přípravků v tekuté (rozpustné) a granulované formě, stejně jako při srovnání biologických a chemických přípravků, může být pro někoho určitá vlastnost jednoho druhu přípravku výhodou, pro jiného nevýhodou. Záleží nejen na druhu, formě a množství konzervantu, ale především na druhu a kvalitě konzervované hmoty a jejím zpracování.

Přístroje
Pro aplikaci přípravků na konzervaci píce jsou nezbytné přesné aplikátory. Již mnohokrát bylo prokázáno, že účinnost konzervantu je silně závislá na kvalitě jeho aplikace. Nedojde-li v silážované hmotě k rovnoměrnému rozptýlení konzervační látky v potřebném množství, očekávaný efekt se nedostaví. Téměř pro každý druh konzervantu se hodí jiný přístroj, záleží i na jeho nastavení, na umístění a velikosti trysky, použít lze i několik trysek. Aplikátory řízené elektronicky jsou až několikanásobně dražší než ty běžné, bez elektronické regulace.
Biologické přípravky v tekuté i sypké formě je nutné před aplikací rozpustit ve vodě nebo vodou ředit. U kvalitních biologických silážních přípravků je množství vody použité k revitalizaci inokulantu před aplikací tak malé, že v žádném případě nemůže negativně ovlivnit technologické a fermentační parametry silážované rostlinné hmoty. Voda nutná pro aktivitu bakterií mléčného kvašení pochází zejména ze silážované hmoty samotné, nikoli z nádrže aplikátoru.Tekuté chemické přípravky se aplikují neředěné a v aplikační dávce až několikanásobně vyšší než přípravky biologické. Kromě toho bývají chemické přípravky korozívní. Výkon aplikátorů na tekuté konzervační přípravky je ovlivňován velikostí trysky. K aplikátorům bývají dodávány trysky různých velikostí, jejich použitím se řídí dávkování konzervantu. Výkon aplikačního zařízení je nutné sladit s výkonem řezačky, sběracího vozu nebo lisu. Granulované přípravky jsou aplikovány bez ředění a aplikátory zcela odlišné konstrukce. S tím vším je třeba při výběru vhodného aplikátoru počítat.
Na našem trhu, kromě již zmíněných aplikátorů na biologické a chemické přípravky, jsou i aplikátory na melasu. Melasa je dávkována podle doporučení autora technologie (dr. Piepera) v množství 30 a více litrů na tunu píce. Dr. Pieper nabízí několik modelů aplikačního zařízení na melasu, od nejjednodušších, až po ty řízené z palubního počítače, s cisternou i bez ní (melasu je totiž nutné transportovat za sklízecí řezačkou v tažené cisterně). Ve standardní nabídce je dodávka přívěsné cisterny o objemu 2 800 litrů, speciální čerpadlo na melasu, průtokoměr a řídící jednotka připojitelná na palubní počítač. Aplikátor na melasu je možné namontovat také na vlastní cisternu zákazníka. Zakoupit lze jak plně elektronickou variantu řízenou počítačem, tak variantu s ovládáním potenciometrem s průtokoměrem, nebo variantu bez něj. Řešení sestavy se řídí přáním zákazníka.

Pomůcky
Při naskladňování píce do silážních prostor se doporučuje kontrolovat její sušinu, případně obsah pohotových cukrů (WSC = water soluble carbohydrate). Hlavním požadavkem při stanovení sušiny není ani tak přesnost, jako spíše rychlost. Na kontrolu sušiny existují kontaktní detektory vlhkosti založené na měření odporu. Lze však použít i dvě infračervené lampy, připevnit je proti sobě ke stojanu a mezi ně připevnit držák s mřížkou. Stejnou službu „udělá“ i mikrovlnná trouba. Postup stanovení je následující: Asi 200 gramů řezanky se nechá zaschnout na savém papíře mezi lampami nebo v troubě a pak se znovu zváží. Sušina se vypočítá z úbytku hmotnosti před a po sušení. Přesnost je zhruba plus mínus dvě procenta sušiny. Pro orientaci to zcela postačuje. Obsah WSC je nutné nechat stanovit v chemické laboratoři s příslušným přístrojovým vybavením.
Hermetickou izolaci silážované hmoty lze zajistit jednou nebo raději dvěma fóliemi (plachtami). Těmi se zakrývá udusaná píce v silážních žlabech, na hromadách, případně v lisovaných hranatých obřích balících skladovaných v blocích (většinou po 36 kusech v jednom bloku). Mívají nejen různou velikost a barvu, ale i kvalitu. Bylo prokázáno, že některé plachty propouštějí v určité míře kyslík nebo jsou málo odolné (zejména po období silnějších mrazů se rozpadají). V ČR se jako krycí (vrchní) většinou prodávají plachty černé, které bohužel nejvíce pohlcují teplo. Doporučuje se používat plachty s jednou stranou bílou a druhou (spodní) černou. Pod krycí plachtu se doporučuje rozprostřít na silážovanou hmotu slabší fólii, která dobře k materiálu přilne. Mezi oběma fóliemi se vytvoří vzduchová izolační vrstva, která vyrovnává kolísání teplot a zamezuje zvlhčování silážované hmoty kondenzací par. Pro dokonalé zakrytí povrchu siláže jsou určující také rozměry plachet. Překrytí na sebe navazujících plachet by mělo být nejméně 50 cm, rovněž u krajů silážní stavby (stěny) by měla být rezerva (nejméně 50 cm) na dostatečné vzduchotěsné zakrytí silážní hmoty. Všechny spoje a okraje plachet musí být zatíženy po celé délce.
K obalení lisovaných obřích balíků (válcových i hranatých, silážovaných samostatně nebo „do dlouhé řady“) se používá třívrstevná samosmršťovací lepící fólie s UV filtrem. Doporučuje se používat fólie bílá nebo světle zelená. Aby se zamezilo pronikání kyslíku dovnitř silážované hmoty, je třeba omotat kolem balíku nejméně čtyři vrstvy fólie, raději šest.
K zatížení je možné používat staré ojeté pneumatiky z osobních automobilů, rukávy (vaky), panely, důlní pryžové pásy, tkané geotextílie, balíky slámy, rostlinné nebo jiné odpadní materiály (piliny). U nás se nejvíce používají pneumatiky z osobních automobilů. V zahraničí se k zatížení plachet již dosti často používá ochranný systém, který splňuje i ty nejnáročnější požadavky jako jsou vysoká pevnost při nízké hmotnosti, tepelná a UV stabilita a v neposlední řadě garance dlouhé životnosti. Systém spočívá v použití speciální ochranné sítě a asi 10 kg těžkých pytlů (rukávů). Síť z tkané geotextílie dokáže ochránit těsnící silážní PE folii proti poškození silným větrem, deštěm, kroupami, ptáky, hlodavci i zaběhlým dobytkem. Speciální pytle naplněné sypkou hmotou (doporučuje se štěrk) se pokládají jeden za druhým. Pytle mají dvě části, pokládáním plné části pytle přes tu prázdnou se zajistí perfektní izolace (mezi pneumatikami, i když se přisunou těsně k sobě, vždy ještě nějakou skulinou může vzduch proudit).

Skladovací prostory
Na vyprodukování kvalitních siláží má vliv i druh skladovacího prostoru. Píci lze silážovat ve všech typech silážních staveb, nesmí však do nich pronikat vzduch, ani spodní nebo povrchová voda. Silážní žlaby je nutné před naskladněním vyčistit, utěsnit případné spáry, případně i vydezinfikovat. Každá nečistota, která ve žlabu zůstane, je zdrojem infekce nežádoucími mikroorganizmy.
Úspěšně silážovat lze i na silážních hromadách, ve vacích, lisovaných balících uložených jednotlivě nebo v dlouhé řadě, a podobně. Výhodou produkce siláží takto skladovaných je, že není třeba stavební ani jiné povolení, mohou se skladovat v areálu farmy i na poli. Dosahuje se u nich stejné, často i vyšší kvality než u siláží skladovaných v horizontálních skladech. Stává se to především proto, že konzervovaná píce bývá hermeticky uzavřena bezprostředně po naskladnění, a že si předem můžete naplánovat jak velký prostor bude siláž zaujímat vzhledem k počtu krmených zvířat. Tím se snižují ztráty „vydýcháním“ (druhotnými změnami) hotové siláže v procesu jejich zkrmování, zvláště když je právě v té době venku teplo.

Nové stroje
Je třeba říci, že pozitivní vliv na produkci kvalitních siláží má i vylepšení strojů jako jsou secí stroje, žací stroje, obraceče a shrnovače, řezačky, sběrací vozy s řezacím ústrojím, různé nástavby na dopravních prostředcích, dusací stroje s vagónovými koly, plnicí silážní stroje, různé lisy a baličky, vykousávače či vyřezávače bloků siláží, či frézové vybírače siláží, a v neposlední řadě i krmné míchací vozy. Cílem inovací těchto strojů bylo příznivě ovlivnit průběh mléčného kvašení, snížit fermentační ztráty, zvýšit stabilitu získaných siláží vůči vzduchu, zlepšit krmnou hodnotu siláží. Požaduje se, aby stroje měly dostatečný výkon, aby byly spolehlivé, v dobrém technickém stavu a dobře seřízené. V praxi jsou právě v této oblasti velké rezervy. Použitím nevhodných strojů při sklizni píce a její dopravě do silážních prostor se do siláží zanáší velké množství nečistot. U starých a špatně seřízených dopravních a dusacích prostředků se do siláží dostávají ropné produkty. To podstatně zhoršuje silážovatelnost píce.
Velkým pomocníkem je stroj na stlačování silážovaného materiálu zvaný „zhutník“. Je složen z rámu, v němž jsou zabudována kola z železničních vagónů. V praxi existuje několik jeho variant. Zajímavé je řešení, kde vnější kola jsou velmi blízko obvodu (lze dusat téměř těsně u stěny). Šířka zhutníku by měla být větší než šířka traktoru, který ho tahá.
Při použití vhodného stroje na vybírání a míchání siláží lze nejen snížit aerobní znehodnocování hotové siláže, ale také zamezit přílišnému rozmělnění řezanky, které by mohlo způsobit zažívací potíže zvířat (acidózu).

Systém
Snad žádná jiná činnost na farmě nevyžaduje tolik týmové práce, pracovního nasazení a správného odhadu jako silážování. Právě proto, že tak moc záleží na tom, v jaké vegetační fázi se píce poseká, jak rychle bude mít patřičnou sušinu a hlavně jak rychle a kvalitně se izoluje od vnějšího prostředí, je třeba dát této práci přednost před jinými. Spousta věcí může počkat, mikrobiální proces však ne. Pokud probíhá nesprávným směrem, vzniká krmivo nižší výživné i dietetické hodnoty, navíc s vyššími ztrátami.
Aby týmová práce fungovala, je třeba, aby ji někdo řídil, a aby každý účastník linky byl řádně informován, co má dělat. Vedoucí linky by měl být v přímém kontaktu s člověkem na řezačce a v silážním prostoru (není-li to jeden z nich). Osvědčilo se vybavit tyto lidi mobilním telefonem nebo vysílačkou.
Pro urychlení sklizně (zvláště u kukuřice) již v mnoha podnicích zavedli kontinuální sklizeň, bez přerušení (sklízí se i v noci). Je to organizačně náročné, ale lze to jen doporučit.

Závěr
Linka sklizně a konzervace by měla být co nejlépe zvolena a připravena, je nutné aby technologický postup byl přizpůsoben druhu a stavu použité techniky a pomocných materiálů, dopravním vzdálenostem, druhu a stavu skladů, lidem, kteří jsou k dispozici, v neposlední řadě místním zvyklostem, zákonům a vyhláškám, kterými je nutné se řídit. Správně zvoleným technologickým postupem s použitím kvalitních strojů v lince sklizně a konzervace píce lze podstatně zrychlit zavadání píce, snížit v ní obsah prachu a příměsí, výrazně snížit sklizňové a fermentační ztráty, případně zvýšit výkon linky.
Pokusili jsme se seznámit Vás s tím, co je třeba udělat ještě než začnete objemná krmiva sklízet. Některá doporučení jsou výsledkem řešení výzkumného záměru MZE-MO2-99-04.

Ing. Radko Loučka, CSc., Ing. Eliška Machačová, CSc., Ing. Yvona Tyrolová
VÚŽV Praha – Uhříněves

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *