Jeteloviny a kvalita píce v blízké budoucnosti

Na prahu nového milénia narůstá také v našich zemích tlak na zavádění trvale udržitelných systémů hospodaření a s tím na produkci statkových krmiv přímo na zemědělském závodě. Klíčovým momentem je tu optimalizace rovnováhy mezi bílkovinami a energií ve výživě přežvýkavců a monogastrů a též minimalizace nákladů na vstupy.

Chov skotu bude nadále orientován na menší počty zvířat, které však budou poskytovat živočišné produkty lepší kvality i pro českého konzumenta. Ekologické aspekty budou klást zvýšené nároky na chovy zvířat v krajině.

Na zemědělském závodě vyvstává potřeba produkovat více rostlinných bílkovin,
přičemž jeteloviny by měly hrát opět významnou roli. Je však známo, že až 40 % bílkovin se při současných technogiích krmení během trávení ztrácí ve formě čpavku, neboť bachorové mikroorganismy čpavek nestačí včas zpracovat (především vzhledem k nedostatku pohotové energie). Proto šlechtění trav na vyšší obsah vodorozpustných sacharidů je tak významné a jejich zastoupení v jetelotrávách zlepšuje účinnost konverze rostlinných bílkovin v těle zvířete. Zkrmování trav s vyšším obsahem vodorozpustných sacharidů dojnicím zvyšuje dojivost, zvyšuje obsah bílkovin v mléce a snižuje ztráty dusíku vylučovaného ve výkalech a moči. S rozvojem biodiverzity polointenzivně obhospodařovaných travních porostů bude rovněž narůstat retence živin v těle zvířete, zvláště dusíku a fosforu. V organickém zemědělství, které se i v našich podmínkách začíná prosazovat, nacházejí jeteloviny naprosto nezastupitelné místo.

Přežvýkavci na pastvě nebo při zkrmování píce z čistých porostů jetelovin, případně jetelotrav ve stáji, prospívají lépe než při zkrmování čistých travních porostů intenzivně hnojených dusíkem. Píce jetelovin se při žvýkání lépe rozmělňuje, snáze se rozpadá na kuboidní (krychlovité) částice, které v bachoru prodlévají kratší dobu. Zvíře ji přijímá ve větším množství, s tím získává více živin a užitkovost stoupá. Naproti tomu píce trav (zvláště „vyzrálá“) se rozpadá obtížněji, a to na dlouhovláknité částice. Zvíře musí na destrukci vynakládat daleko více času a energie a mikrobiální rozklad této píce v bachoru probíhá pomaleji. Částice tak prodlévají v bachoru zřetelně déle než sestanou natolik malými, aby prošly čepcobachorovým splavem. Z toho vyplývá, že denní příjem píce z čistých porostů trav bývá nižší (viz tabulku).

Zvíře na pastvině spásá jetel plazivý i trávy v pastevní zralosti přibližně ve stejné úrovni. Zatímco z jetele plazivého spásá kompletně listové čepele a řapíky z větší části zůstávají, z trávy spásá v podstatě všechny části, tj. listy i pseudostébla. Důsledkem toho je, že trávy přijímá v menším množství. Ve smíšených porostech dává jetelům přednost a dovoluje-li to jejich distribuce v porostu, spásá je selektivně.

Šlechtitelské programy

Dříve byly jeteloviny zkrmovány převážně v zeleném stavu, dnes se ale v případě stájového krmení zkrmuje celoročně převážně konzervovaná píce. To je u nás vedle dramatického poklesu stavu skotu jednou z hlavních příčin snížení ploch čistých jetelovin. Horší silážovatelnost i rozsáhlá destrukce dusíkatých látek během silážního procesu, horší konverze přijatých rostlinných dusíkatých látek na živočišné bílkoviny a v neposlední řadě zatěžování životního prostředí vylučovaným dusíkem z těla zvířete se jeví do budoucna jako vážný hendikep. Proto se ve sféře výzkumu a šlechtění rozběhly programy, zaměřené na:

1. Inkorporaci tříslovin do genomu jetele lučního a plazivého s cílem snížit jejich nadýmavost a zároveň potlačit účinek enzymů, účastnících se rozkladu dusíkatých látek v silážích a v bachoru (proteáz). Dusíkaté látky se pak rozkládají až v kyselém prostředí tenkého střeva a využitelnost rostlinných aminokyselin zvířete podstatně narůstá.

2. Porovnání fermentačních pochodů jetele lučního a jetele plazivého ukazuje, že rozvinutý systém polyfenol oxidáz v jeteli lučním působí na snížení ztrát dusíku během silážního procesu. Tyto enzymy reagují s rostlinnými fenoly za tvorby chinonů a ty působí „ochranným způsobem“, podobně jako třísloviny. Ve šlechtění máme možnost vyselektovat materiály s mimořádně vysokou aktivitou polyfenol oxidáz a zároveň s nízkým obsahem kyseliny askorbové, což obojí směřuje ke snížení ztrát na dusíkatých látkách během silážování, resp. v bachoru.

3. Zvýšení obsahu vodorozpustných sacharidů v některých nových odrůdách trav zlepšuje fermentační charakteristiky píce z jetelotrav, pokud jsou tyto odrůdy v nich zastoupeny.

4. I nadále bude třeba věnovat zvýšenou pozornost zdravotnímu stavu příštích odrůd. Např.
výskyt padlí jetelového (bílé moučné povlaky na rostlinách) ve druhých sečích či na „strnišťácích“ činí píci v čerstvém stavu méně chutnou. Při větším napadení se zatím doporučovalo takovou píci raději konzervovat (usušit či zesilážovat) a zkrmovat spíše později. Postupně jsou zaváděny odrůdy s vyšším stupněm rezistence (např. „Tábor´). S narůstajícím obsahem surové organické hmoty v půdě (např. při rozšířeném drcení slámy) povážlivě stoupá hospodářská závažnost fuzárií a druhořadě botrytid. Hojně (zvláště na těžkých půdách) se na jetelích objevují hnědočerné skvrny, způsobené houbou pakustřebka jetelová (Pseudopeziza trifolii). V hustých porostech je častá spála jetele (Cabatiella caulivora), odpovědná za protáhlé černohnědé skvrny, které zvláště za vlhka způsobují lámavost lodyh a opadávání řapíků s listy. Na zvýšení rezistence vůči houbě Rhizoctonia leguminicola a tím zvýšení jistoty přezimování je zaměřen šlechtitelský program, který právě běží ve Velké Británii. Máme zkušenost, že u nás se na těžkých půdách vyskytuje méně, pokud jsou porosty sečeny častěji a jetel ještě nezakvétá. Na lehkých a středních půdách se tato houba vyskytuje sporadicky až výjimečně.

5. Estrogenní aktivita píce zvláště z čistých porostů jetelovin může ohrožovat cyklus říje, resp. reprodukci u dojnic a ovcí. Také naši šlechtitelé jetelů a vojtěšky se tímto problémem zabývají a materiálům s geneticky zakotveným nižším obsahem genisteinu a dalších fytoestrogenů dávají při vývoji nových odrůd přednost.

6. Obsah kyanogenních glykosidů může způsobovat, že píce jetele plazivého či štírovníku růžkatého z osiv pochybného původu bývá poněkud hořká a vzhledem k možnému vývoji kyanovodíku při trávení potenciálně ne zcela nezávadná. Naši šlechtitelé však obsahu kyanogenních glykosidů v obou těchto jetelovinách (v jiných se nevyskytují) věnují mimořádnou pozornost, mají ho pod stálou kontrolou. Všechny české odrůdy jsou v tomto ohledu zdravotně naprosto bezpečné.

Pohled do budoucna

Jeteloviny, zvláště jetel luční, skýtají píci pro přežvýkavce – jednu z nejchutnějších vůbec. Vysoké výnosy, a v časové řadě jejich pozoruhodná stabilita, dále tolerance k široké paletě stanovištních podmínek, půd, úrovní agrotechniky, schopnost poutat vzdušný dusík a vysoká výživná hodnota a vysoká stravitelnost píce a pomalejší stárnutí jsou velkou předností jetelovin, zvláště jetele lučního. Vysoký obsah některých sekundárních metabolitů (kumarinů, izoflavonů aj.) mu dávají též vlastnosti biomedicinské.

Ve střednědobém výhledu se i v ČR počítá s posílením ekologických aspektů zemědělské výroby a zlepšením podmínek v chovech zvířat (welfare). Jeteloviny při tom nepochybně sehrají významnou roli (udržení půdní úrodnosti, jsou-li pěstovány jako hlavní plodina nebo meziplodina, apod.). Navíc, podaří-li se úspěšně završit započaté programy směřující ke zlepšení kvality píce (z nichž některé zde byly vzpomenuty, dále i snížením obsahu antinutričních látek), zvýšit jejich vytrvalost (např. u jetele plazivého vyselektováním linií tvořících podzemní výběžky) a výnos semene, dozná pěstování jetelovin v čistých porostech i jetelotrav určitě svoji renesanci. První náznaky z chladnějších a vlhčích klimatických podmínek (z Velké Británie a ze Skandinávie) tomu nasvědčují.

Současná zemědělská politika ve státech EU je v případě LFA (oblasti s méně příznivými podmínkami pro zemědělskou výrobu) zaměřena na posílení chovu skotu a udržení venkovského osídlení tohoto prostoru se záměrem zajistit trvale udržitelný rozvoj a kulturní vzhled krajiny. Naplnění těchto záměrů je dotováno dílem z centrálních fondů EU a dílem ze zdrojů národních (ministerstva zemědělství a životního prostředí) formou péče o krajinu. Jeteloviny, a zejména jetelotrávy, zde mají svoje přirozené uplatnění a napomáhají prostřednictvím různých projektů a dotačních titulů posilovat ekonomickou stránku hospodaření. Do jaké míry se tyto trendy dotknou i českého zemědělství, ukážou příští léta.

Ing. Václav Míka, DrSc.,
Tagro Červený Dvůr, s.r.o.,
Tábor – Měšice

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *