Jetelovinotravní směsky a jejich využití.

Současné pícninářství a výrobu objemných krmiv je možné charakterizovat jako období, ve kterém vyrazně stoupají požadavky na zvýšení kvality produkce a to ve smyslu potřeby zvýšení koncentrace živin a jejich stravitelnosti. Tuto skutečnost je třeba vidět v souvislosti s výrazným poklesem stavu skotu, zlepšováním kvality stád a trvalým růstem užitkovosti, především v produkci mléka.

Snižování ploch jetelovin a jejich směsek s travami, které nevyhnutelně kopíruje pokles stavu skotu je však od roku 1991 doprovázeno trvalým poklesem výnosů a to jak u našich hlavních jetelovin ( vojtěšky seté a jetele lučního), tak jejich směsí s travami. Pokles výnosů za období 1991 – 1998 činí u vojtěšky seté 2,91 t.ha-1, u jetele lučního 3,16 t .ha-1 a u víceletých pícnin celkem 3,44 t .ha-1 v přepočtu na seno. Tuto negativní tendenci je třeba zastavit, neboť zhoršuje ekonomiku produkce živočišné výroby, a snižuje pozitivní působení víceletých pícnin jako zlepšujících plodin v osevních postupech.
Potřeba vyrobit píci s vysokým obsahem kvalitní bílkoviny orientuje pěstitele k zakládání samostatných porostů jetelovin pro konzervaci silážováním. Samostatné porosty jetelovin jsou však obtížně silážovatelné, proto se stále více rozšiřují směsky jetelovin s travami, které mají i některé další přednosti.

Vojtěškotrávy

Mají svoje opodstatnění pro pěstování zejména v řepařské výrobní oblasti , kde má travní komponent zajištěn dostatek vláhy především pro vyšší podíl v l. seči, která je rozhodující pro celkový výnos biomasy. Podíl travního komponentu v biomase v dalších sečích je již značně závislý na množství srážek v dané seči a na použitém komponentu.
Pro sestavování směsek v bramborářské výrobní oblasti ( do n.v. 450 – 500 m) platí, že podíl travního komponentu ve výsevku by neměl překročit 10 – 15 % vzhledem k vysoké konkurenci trav v této oblasti a nutnosti zachování dobré předplodinové hodnoty směsky bez přídavku dodatkové energie ve formě hnojiv. Porosty by měly být zakládány pouze na vybraných honech s pH kolem 6,0 – 6,5 , s nízkou hladinou podzemní vody a hlubší ornicí. Z komponentů jsou nejvhodnější travní hybridy loloidního (jílkovitého) charakteru Perun, Bečva, nebo jílek hyrbidní Odra. Využití festucoidních (kostřavovitých) hybridů Felina a Hykor je limitováno jejich raností a rychlým zhoršováním kvality píce po vymetání.
V řepařské výrobní oblasti může podíl travního komponentu ve výsevku činit 10 – 20 %, podíl vojtěšky 80 – 90 % v závislosti na stanovišti. Na severně exponovaných a vlhčích stanovištích by podíl trávy neměl překročit 10 %, na sušších méně příznivých stanovištích pro rozvoj trávy může činit až 20 %. Nejvhodnější jsou vzhledem ke sladěnosti růstového rytmu s vojtěškou a velmi dobré kvalitě (vysoký obsah vodorozpustných cukrů) opět loloidní hybridy Perun a Bečva.
Kukuřičná oblast je pro pěstování vojtěškotrav nejméně vhodná, ale i zde jsou pozemky dobře zásobené vodou. Podíl trávy by neměl překročit 15 % a při velmi rané sklizni je zde možné využít směs loloidního a festucoidního hybridu, případně i ovsík vyvýšený.
Předpokládaná doba využití směsek je na dva užitkové roky, při udržení 70- 80 % podílu vojtěšky i na tři užitkové roky. Porosty s vyšším podílem trávy, kde jeteloviny nejsou schopny zajistit výživu travního komponentu dusíkem, není vhodné ponechat porost do dalších užitkových let.
V bramborářské oblasti lze využít tyto směsky i na jeden užitkový rok, ale pouze v ročnících s dostatkem osiva vojtěšky a jeho příznivou cenou.
Mezi přednosti těchto směsek proti čistým porostům vojtěšky parří vyšší odolnost vůči poškození porostu technikou a následnému zaplevelení, rychlejší zavadání na pokosu, rychlejší průběh konzervačního procesu, především jeho počáteční fáze v důsledku zvýšení podílu vodorozpustných cukrů v biomase a stabilizace výnosu i v podmínkách méně příznivých pro pěstování vojtěšky.

Vojtěško- jetelotravní směsky

V přechodné řepařsko-bramborářské oblasti je možné pěstovat i vícekomponentní jetelotravní směsky složené ze dvou druhů jetelovin (vojtěška, jetel luční) a jednoho až dvou travních komponentů. Musí být dodržena zásada, že podíl trav ve směsce nepřekročí 20 %. Z odrůd jetele lučního jsou vhodné rané tetraploidní odrůdy (Vesna, Sprint), nebo diploidní odrůdy. Při podílu jetele ve výsevku do 6 kg.ha-1 není patrná konkurence mezi oběma jetelovinami. Pomaleji rostoucí jetel tvoří spodní patro porostu a spolu s travním komponentem zlepšuje podíl vodorozpustných cukrů v biomase a její silážovatelnost. Nevýhodou proti vojtěškotravním směskám je pomalejší zavadání na pokosu.

Jetelotravní směsky

Předností jetelotravních směsek v současných systémech konzervace píce je opět vyšší podíl vodorozpustných cukrů v biomase, snadnější zavadání a omezení ztrát píce. Nezanedbatelná je i vyší odolnost směsek vůči poléhání, poškození porostu sklizňovými mechanizmy a výnosová stabilita.
Vzhledem k širokému sortimentu odrůd jetele lučního ( v Státní odrůdové knize registrováno 18 domácích a 4 zahraniční odrůdy) lze sestavovat směsky rané, středně rané a pozdní. Vhodnými travními komponenty raných směsí jsou ve vyšších, chladnějších a vlhčích oblastech festucoidní hybridy Felina a Hykor, případně kostřava rákosovitá odrůda Kora, pro středně rané a pozdnější směsky jsou vhodné loloidní hybridy Perun a Bečva případně Lofa, které mají se středně ranými odrůdami jetelů dobře sladěný růstový rytmus. V případě nedostatku osiva travních hybridů je možné využít i odrůdy jílku mnohokvětého, které jsou však náchylnější k vyzimování.
Pozdní směsky s odrůdami jetele lučního Radegast je vhodné sestavit s loloidními hybridy, případně jílkem hybridním Odra, nebo tetraploidními odrůdami jílku vytrvalého (Tarpan).

Při nedostatku osiv travních hybridů je možné středně pozdní a pozdní směsky sestavit také s jílkem hybridním Odra nebo tetraploidními odrůdami jílku vytrvalého.
Doba využití těchto směsek by měla být jeden vyjímečně dva užitkové roky, vzhledem k potřebě využití jetelotrav jako kvalitní předplodiny a také proto že ve 2. a zejména 3. užitkovém roce klesá podíl jetele a zvyšuje se potřeba dodatkové výživy dusíkem pro dosažení uspokojivého výnosu.
Zásadou výroby kvalitní siláže ze směskových porostů je včasná sklizeň ve fázi počátku metání trav, kdy se obsah dusíkatých látek pohybuje v rozmezí 16 – 20 % a obsah vlákniny mezi 22 – 24 %. Sklizeň porostu v rané fázi a jeho konzervace je technologicky náročnější, je však nezbytným předpokladem pro zvyšování obsahu dusíkatých látek v objemných krmivech bílkovinného charakteru.

Ing. Zdeněk Vorlíček, CSc. Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o. Troubsko u Brna

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *