Ječmen jako surovina pro průmyslové využití

Zřetelný pokles osevních ploch ječmene, který pozorujeme v posledních letech, lze mimo jiné přičíst i na vrub konzervativnímu chápání úlohy této tradiční obilniny v českém zemědělství. Zatímco ve vyspělých státech se ve stále širším měřítku uplatňuje diverzifikovaný přístup k požadavkům na složení a kvalitu zrna obilnin pro rozdílné konečné využití, v České republice není posun tímto směrem nijak výrazný. Odlišné genotypy ječmene vhodné pro nové nebo netradiční zpracovatelské technologie se u nás téměř výhradně vyskytují v podobě více či méně rozpracovaných výzkumných materiálů nebo genových zdrojů.

Přitom jak zahraniční výsledky, tak i dílčí práce domácích autorů svědčí o tom, že v mnoha zpracovatelských oblastech je ječmen doslova opomíjenou plodinou, která však může být významným příspěvkem k rozšíření sortimentu plodin pro drobné farmáře nebo pro okrajové pěstitelské oblasti.
O některých aspektech netradičního využití zrna ječmene pojednával již náš příspěvek v Úrodě 1/2001 (Ječmen pro zdravou výživu). Nyní se věnujeme průmyslovému využití zrna.
Zrno standardních odrůd ječmene obsahuje zhruba 60 – 65 % škrobu, 8 – 12 % bílkovin, 2 – 3 % tuku a 15 – 20 % hrubé a rozpustné vlákniny, tedy látek, které všechny mají potenciální užitnou hodnotu pro průmyslové účely. Kromě zrna se však dají zpracovat i ostatní části rostliny (tabulka 2) pro poměrně velmi různorodou oblast možných průmyslových aplikací.
S rozvojem spotřeby a růstem počtu obyvatel narůstá v celosvětovém měřítku poptávka po nejrůznějších chemických látkách, získávaných zpracováním zemědělských plodin, zejména pak roste spotřeba škrobu nejen v potravinářství, ale také pro chemický i farmaceutický průmysl, textilní výrobu nebo papírenství. Postupný úbytek základních surovin pro stavebnictví a průmysl stavebních hmot, zvýšené požadavky na biodegradabilní plasty nebo alternativní zdroje energie – to vše nahrává budoucímu širšímu uplatnění ječmene a obecně všech obilnin i dalších zemědělských plodin a organických materiálů.
Proti potravinářskému a krmnému zaměření je však v současné době průmyslové využití zrna ječmene rozvinuto v komplexní výrobní proces snad pouze ve Finsku, kde jsou vhodné klimatické podmínky pro pěstování jarního ječmene a méně vhodné pro ostatní energeticky bohaté obilniny, jako jsou kukuřice nebo ozimá pšenice. Proto i výzkum zaměřený na studium jednotlivých průmyslově využitelných látek a produktů jejich degradace, odrůdové a půdně klimatické diference i výrobně technologická specifika mírně „pokulhává“ za výzkumem pro ostatní užitné směry. I když zahraniční odborníci přiznávají, že při průmyslovém zpracování zrna pluchatých odrůd ječmene mohou nastávat určité problémy související hlavně s vyšším podílem obalových vrstev o nižší energetické hodnotě, jednoznačně podporují záměr pěstovat a zpracovávat ječmen jako průmyslovou surovinu v oblastech s nižším zastoupením ostatních průmyslových oborů a také v zájmu ochrany životního prostředí. Novou dimenzi pak nabízejí bezpluché odrůdy ječmene, u nichž odpadá problém s odstraňováním pluch, čímž může být dosaženo podstatného snížení potřebných výrobních nákladů.
Zcela zásadní změnu lze zřejmě očekávat od aplikace genových technologií, které umožní vytvořit ječmen, schopný produkovat spektrum nejrůznějších přírodních látek pro farmaceutický a chemický průmysl, jako například peptidy, enzymy, hormony, antibiotika a další, jejichž výroba je v současné době zajišťována převážně s pomocí mikroorganismů. Zatímco pro potravinářství nebo výrobu krmiv mohou být některé geneticky transformované odrůdy zcela nepřijatelné, při průmyslovém zpracování by mohly nalézt vhodné uplatnění.

Závěr

Úvahy o širokých možnostech diverzifikovaného využití zrna ječmene nejsou nového data. Porovnáme-li však práce uveřejněné v odborných zahraničních časopisech před patnácti lety se současným stavem, prezentovaným účastníky VIII. mezinárodního sympozia o genetice ječmene, které se konalo letos v Adelaide, je vidět zřetelný progres ve směru k praktickému naplnění dřívějších teoretických závěrů. Nezbývá než si přát, aby i u nás byly vytvořeny předpoklady pro plné využití potenciálu „užitkovosti“ nejen u ječmene, ale i ostatních zemědělských plodin.

Ing. Kateřina Vaculová, CSc.,
Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *