Je žádoucí zakázat účinnou látku glyfosát, ano, nebo ne?

Doc. Ing. Jan Mikulka, CSc.

Doc. Ing. Jan Mikulka, CSc., je vedoucím týmu Plevelné rostliny a vegetace agroekosystémů ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně. Zabývá se biologií, ekologií a regulací plevelů, rezistencí plevelů vůči herbicidům, invazními plevelnými rostlinami a v širších souvislostech agroekologií.

 

S používáním účinné látky glyfosát je poměrně úzce spjata moje vědecká kariéra. V době mého nástupu do Výzkumného ústavu rostlinné výroby byl tento herbicidní přípravek postupně zaváděn u nás v zemědělství a mám s jeho používáním v systémech regulace plevelů poměrně mnoho zkušeností. Technologie jeho používání jsou podle mého názoru detailně propracované. Současně celá řada technologií pěstování plodin a systémy zpracování půdy jsou velmi úzce spjaty právě s využíváním tohoto herbicidu. Dá se říci, že je na glyfosátu přímo závislá. Jsem přesvědčen, že technologie jsou dokonale prověřené i z pohledu možných rizik na životní prostředí. Registrace jsou poměrně složitým procesem a kdyby se projevily nějaké problémy, nebyl by tento přípravek ve světě a v Evropě registrován. Současné nakládání s pesticidy a jejich používání v EU je omezováno celou řadou předpisů, zemědělci jsou opakovaně kontrolováni proškolováním, a proto si myslím, že nebezpečí nesprávného používání je téměř vyloučeno. Pravdou je, že objemy používání tohoto herbicidu jsou celosvětově poměrně značné. Je též hojně používán mimo zemědělství při odstraňování plevelů a nežádoucí vegetace, v lesnictví, při ošetřování železničních svršků, silnic a dálnic, používá jej též komunální sféra, zahrádkáři i laická veřejnost. Za dodržování pravidel správné aplikace bych v tomto případě ruku do ohně nedal.

Nejsem analytik ani toxikolog, proto se k tomuto tématu nemohu zodpovědně vyjádřit. Analytické metody se neustále vyvíjejí, a tudíž je možné získat poznatky, které jsme před několika lety neznali. To je rozvoj poznání. Současně nejsem byrokrat. Byrokracie pracuje se získanými poznatky a na základě souboru těchto poznatků vydává závazná opatření, především restriktivní. Byrokracie především někomu slouží a někdo ji ovlivňuje, a tudíž prosazuje svoje zájmy. S negativními dopady těchto rozhodnutí na náš život se v poslední době setkáváme poměrně často. V případě zákazu používání glyfosátu v EU si nejsem jistý, že by byl zakázán i jinde ve světě. Celá řada pesticidů zakázaných v Evropské unii se hojně mimo EU používá. To samozřejmě snižuje konkurenceschopnost evropského zemědělství.

Zákaz používání glyfosátu u nás by tedy podle mého názoru přinesl celou řadu problémů při pěstování zemědělských plodin a negativně by se projevil na zaplevelenosti polí i krajiny. I ortodoxní ochránci životního prostředí používají přípravky s účinnou látkou glyfosát k regulaci podle nich nežádoucí vegetace. Nejsem přesvědčen, že by restrikce přinesla zlepšení stavu životního prostředí v Evropě.

Bohužel v mnoha případech by podle mého názoru bylo vhodnější se řídit tzv. selským rozumem.

Ing. Pavel Minář, Ph.D.

Ing. Pavel Minář, Ph.D., pracuje od roku 1990 v Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském, je ředitelem Odboru přípravků na ochranu rostlin, jenž v rámci ÚKZÚZ zajišťuje hodnocení a povolování přípravků na ochranu rostlin. Zastupuje Českou republiku na jednáních pracovních skupin v Evropské komisi a Radě EU. Pravidelně se účastní školicích akcí pro odbornou veřejnost.

O schválení účinné látky se v Evropské unii rozhoduje na základě kritérií stanovených právními předpisy. Současný systém není nastaven tak, aby se rozhodnutí o povolení nebo schválení pesticidu řídilo názorem veřejnosti nebo uplatněním principu předběžné opatrnosti nad rámec právních předpisů.

Mnoho diskusí v médiích o potřebě zákazu glyfosátu vyvolalo to, že Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) zařadila látku mezi možné karcinogeny. Na podzim loňského roku IARC do skupiny pravděpodobných karcinogenů zařadila i druhotně zpracované maso. Kupodivu se nestrhla diskuse veřejnosti a aktivistů o okamžitém zákazu prodeje salámů, klobás, uzeného masa a hamburgerů, ale jen o tom, nakolik je bezpečné tyto potraviny požívat. Lékaři vesměs konstatovali, že v rozumném množství lze tyto rakovinotvorné látky konzumovat bez obav. Do kategorie prokázaných karcinogenů (tj. do vyšší skupiny než glyfosát) pak podle IARC patří tabák a tabákové výrobky, alkohol a kouř ze spalování uhlí v domácnosti. Samotná Světová zdravotnická organizace uvádí, že nejvyšší počet nádorových onemocnění je ve světě spojen s alkoholem, tabákovým kouřem, nevhodným stravováním a nadváhou. Chemické kontaminanty jsou, pochopitelně, rovněž rizikovým faktorem, ale zdaleka ne nejdůležitějším.

Nejsem v žádném případě obráncem glyfosátu. Myslím, že vzhledem k širokému spektru účinku proti většině plevelů a jednoduchému použití je používán výrazně více, než by bylo vhodné. Podle mého názoru ale nadužívání přípravku není vhodné řešit snahou o politické rozhodování v povolovacím procesu, který je v Evropské unii již několik desítek let vytvářen a deklarován jako odborný a vědecký. V případě látky, která nesplní kritéria schválení, nemůže rozhodování ovlivnit zájem pěstitelů na jejím dalším používání. Stejně tak ani u látky, která naopak kritéria pro schválení splní, by neměl být rozhodující politický tlak na její zákaz.

Většina čtenářů se mnou snad bude souhlasit, že automobilová doprava v České republice i v Evropské unii je přehuštěná. Dopravní zácpy a problémy s parkováním svědčí o tom, že zejména osobní vozy jsou nadužívány. Zplodiny ze spalování pohonných hmot, které ve městech každodenně vdechujeme, zařadila IARC do stejné kategorie látek podezřelých z rakovinotvorných účinků jako glyfosát. Přesto tuto situaci nehodláme řešit zákazem pohonných hmot nebo osobních automobilů, ale postupným přechodem na vozidla s alternativním pohonem.

Pokud jsme nespokojeni s rozsahem použití glyfosátu, měli bychom tento problém řešit stanovením jasných zásad pro používání herbicidních látek obecně. Ujasněme závazná pravidla správné praxe v ochraně rostlin, pravidla integrované ochrany rostlin a definujme, co je v praxi „nadužívání chemické látky“ a za jakých okolností je nepřijatelné. Obdobně bychom se měli zamyslet nad tím, jaké herbicidní látky by neměly být k dispozici neprofesionálním uživatelům. Měli bychom si uvědomit, že pokud se nezmění současná praxe v ochraně rostlin a agrotechnika, dosáhneme zákazem jedné herbicidní látky jen toho, že bude okamžitě nahrazena jinými dostupnými chemickými látkami v témže rozsahu.*

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *