Je odrůdová čistota osiva dostatečná – ano, či ne?

Ing. Jana Bradová

Ing. Jana Bradová – vědecká pracovnice, členka výzkumného týmu Kvalita rostlinných produktů, Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Praha. Zabývá se vývojem a využitím elektromigračních metod pro analýzu proteinů u obilovin, studiem genetických proteinových markerů využitelných v identifikaci genotypů a markerováním hospodářsky významných vlastností u obilovin, studiem vlastností pšenice a pšeničných výrobků s ohledem na složení a dynamiku stravitelnosti škrobu.

Odrůdy zemědělských plodin jsou jedním z nejvýznamnějších výrobních prostředků rostlinné a zemědělské výroby a současně i ekonomicky velice důležitou komoditou. Odrůda představuje soubor geneticky fixovaných vlastností plodiny, které při dodržení potřebných podmínek předurčují finální produkci plodiny k jasně definovanému účelu. Tudíž nejdůležitějším a rovněž ekonomicky nejvýhodnějším intenzifikačním opatřením je volba vhodné odrůdy pro dané podmínky oblasti, pěstitelský záměr a zvolenou intenzitu pěstování. Odrůda se realizuje v podobě osiv, či ve formě porostu nebo v podobě tržní produkce, určené pro přímý konzum či zpracování. Osivo je bezpochyby nejvýznamnější formou existence odrůdy. Zabezpečuje po dobu registrace odrůdy její reprodukci, respektive reprodukci vlastností příslušných dané odrůdě. Proto je pochopitelný požadavek zachování genotypu odrůdy během výroby osiv jednotlivých odrůd. Jistě mi dá každý za pravdu, že odrůda by se měla rozšiřovat prostřednictvím biologicky hodnotného a dobře připraveného osiva s ověřenou odrůdovou pravostí.

Ve svém příspěvku se zaměřím pouze na ozimou pšenici a jarní ječmen, což jsou stabilně nejpěstovanější obilniny v České republice. V naší laboratoři Kvalita rostlinných produktů Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., v Praze se již 15 let provádí ve spolupráci s výzkumnou společností Agrotest fyto, s. r. o., v Kroměříži pravidelný monitoring odrůdové čistoty vzorků pšenice a ječmene určených k obchodování, vždy z aktuální sklizně. Sice se nejedná o vzorky osiv, nicméně z našich výsledků můžeme nepřímo usuzovat na jejich odrůdovou čistotu, protože vzorky jsou získávány přímo od pěstitelů a základním požadavkem je, aby nebyly upravovány, tedy byly přímo od kombajnu. Takže lze předpokládat, jakou odrůdovou čistotu má použité osivo, takovou odrůdovou čistotu můžeme očekávat u sklizeného produktu.

Z našich výsledků vyplývá, že odrůdová čistota sledovaných vzorků pšenice i ječmene v jednotlivých letech kolísá a že se vyskytuje stále určité procento odrůdově směsných vzorků společně se vzorky, které deklaraci neodpovídají. To je pravděpodobně důsledkem náhrady certifikovaných osiv farmářskými osivy a zejména osivy jiného původu (například z nelegálního obchodu), která jsou zpravidla charakterizovaná vyšším podílem odrůdových příměsí. V současnosti je kladen stále větší důraz na odrůdovou čistotu farmářských osiv, což jsme zaznamenali jako mírně stoupající trend výskytu odrůdově čistých vzorků v posledních čtyřech letech vzhledem k dlouhodobému průměru. Je třeba mít na zřeteli, že náš průzkum odrůdové čistoty má pouze orientační charakter, vzhledem k tomu, že analýzy jsou u nás prováděny z kapacitních důvodů pouze na omezeném počtu vzorků.

Jsme malá země, jejíž odvětví zabývající se semenářstvím je na vysoké úrovni. V naší laboratoři provádíme rovněž analýzy odrůdové čistoty a odrůdové pravosti osiv pšenice a ječmene pro semenářské subjekty a výsledky těchto analýz jsou vesměs velmi pozitivní. Na závěr bych chtěla říct, že přestože se nákup certifikovaného osiva může zdát finančně nákladný, investice do osiva se určitě vyplatí, protože takové osivo dává záruku vysoké biologické hodnoty, která se ve výsledku promítne do výnosu a kvality zrna.*

prof. Ing. Vladislav Čurn, Ph.D.

Prof. Ing. Vladislav Čurn, Ph.D. – v roce 2008 byl jmenován profesorem pro obor Šlechtění a semenářství. Od roku 2003 je vedoucím Biotechnologického centra Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (ZF JU) a od roku 2009 je vedoucím katedry speciální produkce rostlinné ZF JU. Stávající výzkumné priority jsou zaměřeny na využití biochemických a molekulárních markerů v genetice a šlechtění rostlin, na studium genetické struktury populací ohrožených a invazních druhů rostlin a do oblasti funkční genomiky rostlin.

V rámci své pedagogické a výzkumné činnosti se problematikou šlechtění a semenářství dlouhodobě zabývám a toto téma má i významné postavení v rámci pěstitelsko-šlechtitelských přednášek na naší katedře. Nelze pochybovat o tom, že kvalitní osivo špičkových odrůd, osivo o vysoké biologické a semenářské hodnotě (kam patří i čistota osiva) je naprosto klíčovým faktorem, který ovlivňuje pěstitelský úspěch.

Významu osiva bylo věnováno nepřeberné množství výzkumných projektů, studií, o této problematice byly napsány stohy publikací. Kvalita osiva není ale jen módní záležitostí posledních let. Poohlédneme-li se do historie, kvalita osiva byla za významný faktor považována od počátků zemědělství, jak nalézáme například v díle Naturalis historia Plinia Staršího či byzantské zemědělské encyklopedii. Posléze byly tyto poznatky zapomenuty a neutěšený stav na poli obchodování s osivem vedl profesora Nobbeho ke zřízení první zkušební semenářské. To se ale událo až v polovině 19. století. A pokud se poohlédneme do české historie či do historie českého semenářství, tak již v roce 1877 byla založena Zemědělská rada a Ústav pro zemědělské pokusnictví v Praze s cílem chránit zemědělce a lesní hospodáře při nákupu před neklíčivým a podvodně poškozeným osivem a pak při použití vlastnoručně vyrobeného osiva před neúspěchem.

Rovněž nelze pochybovat o tom, že dalším významným faktorem je odrůda. Odrůda jako nositel znaků výnosu, kvality či rezistence. A zde již můžeme spatřovat velmi nepříjemný rozpor mezi snahami šlechtitele získat kvalitní špičkové odrůdy splňující nejpřísnější nároky nejen zkušebních institucí, ale i pěstitelů a spotřebitelů, a mezi reálnou kvalitou osiva, zejména pak kategorie osiva označovaného jako „černé osivo“, tedy osiva mnohdy podezřele levného, necertifikovaného, bez garance odrůdové pravosti, čistoty a bez garance zdravotního stavu.

Ze své praxe pak mohu spatřovat neustálou snahu šlechtitelů o získání nových odrůd, snahu o využití moderních metod a postupů biotechnologií a genomiky, nezměrnou péči o šlechtitelské materiály nejen z pohledu kvality genotypu, ale i jeho čistoty. Současné moderní metody pak šlechtitelům umožňují získaná novošlechtění či odrůdy i jednoznačně popsat a identifikovat (nejen na úrovni fenotypu, ale i na genotypové úrovni). Ty samé nástroje pak ale umožní i odhalit ne vždy odpovídající čistotu osiv či finálního produktu. A bohužel nedodržování zásad semenářské práce, technologická nekázeň, laxnost či zásadní opomenutí u některých množitelů pak vedou k tomu, že ne všechno osivo je odpovídající kvality. A nekvalitní osivo pak i sráží hodnotu odrůdy a degraduje práci šlechtitele. Nekvalitní osivo, osivo obsahující příměsi, včetně příměsí jiných genotypů dané plodiny, osivo kontaminované patogeny pak může být příčinou řady následných problémů.

Nutno podotknout, že náš systém certifikace osiva je dostatečně přísný, aby tyto prohřešky odhalil, a setkáváme se s nimi právě ve zmiňovaném černém osivu. Zkušenosti kolegů ze šlechtitelských a osivářských firem bohužel ukazují i na snahy změkčit přísná kriteria pro certifikaci osiva, neznalosti množitelů či na fakt, že přestáváme umět vyrábět kvalitní osivo.*

Komentáře ke článku 1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *