Je možné zvyšovat hranici výnosu v mělkém obdělávání půdy?

V roce 1997 jsem napsal článek, ve kterém jsem shrnul své zkušenosti po pětiletém intenzivním uplatňování technologie obdělávání půdy bez orby. Chtěl bych na tento článek volně navázat. Především mohu po dalších téměř čtyřech letech bez orby konstatovat, že se mi jednoznačně potvrdilo následující.

Pokud člověk pochopí, že obdělávání půdy bez orby je určitý systém a začne k němu jako k systému přistupovat, potom nemusí mít žádné obavy z neúspěchu.
Z celé soustavy však nelze předem vytrhávat jednotlivé dílčí problémy, ať už to je problematika posklizňových zbytků, plevelů a škůdců, utužování půdy, či výživa rostlin, popřípadě způsob ukládání osiva na seťové lůžko. Oni totiž spolu navzájem velmi souvisí. Konečná úspěšnost je v každém případě odvislá od toho, zda dokážu pojmenovat jednotlivé dílčí činitele, které ovlivňují technologii a zda jsem schopen všechny kroky, které vedou k omezení negativního působení těchto činitelů provádět z pohledu celku.
Nebudu se jednotlivými kroky, které ovlivňují úspěšnost technologie s vynecháním orby zabývat podrobně. Chtěl bych však zdůraznit, že jsme to byli právě my, kteří začali kolem roku 1997 upozorňovat na možná rizika při zavádění technologie zpracování půdy s vynecháním orby. S uspokojením mohu konstatovat, že se dnes již ve většině příspěvků v odborném tisku k této problematice uvádějí zásady které jsme my již dříve formulovali:

 kvalitní sklizeň předplodiny, včetně nízkého strniště
 perfektní rozdrcení a rozptýlení slámy a úhrabků
 vybavení sklízecích mlátiček rozmetači plev
 kvalitní mělká podmítka
 zařazení glyfosátů a podobných látek do technologie
 likvidace, nebo alespoň omezení vytrvalých plevelů
 urovnání povrchu pozemku atd.

V současné době bychom se všichni měli zabývat smyslem moderních způsobů obdělávání půdy a to je snížení energetické náročnosti, úspora pracovníků a zrychlení provedení jednotlivých operací. Samozřejmě při dodržení preciznosti. Ve svém důsledku to přináší zkrácení agrotechnických lhůt, založení kvalitních porostů v optimálním čase a zvýšení výnosů. Podle mého názoru toto jsou základní principy, které se nám daří řešit, a proto obdělávání půdy s vynecháním orby není v našem pojetí módním výstřelkem, ale úspěšnou realitou. Přitom je ještě třeba zdůraznit další, velmi pozitivní stránku těchto metod. Nepůsobí totiž negativně na půdu ani na její biologickou činnost, ale právě naopak. Svá tvrzení mám podložena více než třicetiletým úspěšným uplatňováním této technologie firmou HORSCH ve Schwandorfu, dobrou zkušeností z vlastních téměř devítiletých provozních pokusů a z několika desítek špičkových podniků u nás.
Jak jsem uvedl výše, nechci se však zabývat problematikou základních zásad obdělávání půdy bez orby, ale problematikou dosahování vysokých výnosů. Vždy jsem totiž zastával stanovisko, že pouhé snižování nákladů na hektar nemůže vést ke konečnému úspěchu. Z hlediska ekonomiky je rozhodující snižování jednotkových nákladů. Pokud však má být tato strategie úspěšná musí vždy vycházet ze současného snižování nákladů na hektar a zvyšování hektarových výnosů. Jiná cesta k úspěchu nevede.
Otevření problematiky zvýšení výnosu většinou vyvolá bouřlivou reakci. Často se totiž ne zcela správně slučuje s vyššími náklady, s nedostatkem financí anebo vhodností či nevhodností stanoviště pro intenzivní pěstování určitých plodin. Trochu tomu i nahrávají různá doporučení k aplikaci některých morforegulátorů, hnojiv, fungicidů se zárukou zvýšení výnosu o X metrických centů.
Já jsem přesvědčen, že prvotní podmínkou pro úvahy o zvyšování výnosu jsou silné a zdravé rostliny. Proti tomuto argumentu patrně nebudou námitky. Určitě ovšem vzniknou názorové rozdíly při charakterizování pojmu silná rostlina. Většinou se sleduje a hodnotí její nadzemní část. Podle nejnovějších poznatků, a naše současné zkušenosti nám to potvrzují, je rozhodujícím ukazatelem pro hodnocení rostliny stav jejího kořenového systému. Především jeho mohutnost. Zvlášť je třeba podtrhnout význam kořenového vlášení, neboť hlavní příjem probíhá v blízkosti kořenových špiček. Tudíž pouze rostlina s velmi dobře vyvinutým kořenovým systémem může zpřístupnit rostlině vodu a živiny obsažené v půdě a umožní jí tím překonat různé stresové situace s minimálním ovlivněním výnosu. Je prokázáno, že rozhodující období pro tvorbu kořenů a tím i budoucí vývoj rostliny je prvních čtyřicet dnů jejího vývoje. Například u pšenice se jedná o fázi DC 10 – DC 14. Pokud budou rostliny trpět nedostatkem živin a budou omezovány konkurenčním tlakem sousedních rostlin v oblasti kořenů (to je třeba zdůraznit), nebudou se vyvíjet zdárně. Velmi důležité je, že nové kořeny se tvoří do konce odnožování. Pokud rostliny nemají dostatek živin ve fázi DC 37/39 naopak začnou kořeny odbourávat.

Z uvedeného vyplývá:
 Při zakládání porostu postupovat tak, aby si sousední rostliny navzájem nekonkurovaly. Je prokázáno, že vzájemná vzdálenost mezi semeny obiloviny by neměla být menší než 25 mm.
 Ihned při setí aplikovat pod osivové lůžko hnojivo, tzv. systém PPF. Pokud se podaří použít hnojivo, které je svým složením podobné zásobním látkách v osivu, zjednoduší se přechod rostliny na výživu z půdy. Obzvláště důležité je, aby se volbou kapalného hnojiva podařilo omezit příjem nitrátů mladou rostlinou.

Pro zajímavost uvádím teoretické rozmístění osiva při klasickém výsevu do řádků s meziřádkovou vzdáleností 12,5 cm. Pokud zvolíme výsevek 160 kg/ha, což odpovídá 3,5 mil. zrn u odrůdy ozimé pšenice s HTS 47 g bude průměrná teoretická vzdálenost zrn 23 mm. Uvedená hodnota se pohybuje v mezích doporučení. Poněkud horší situace však nastává, pokud se při stejně zadaných parametrech zvětší meziřádková vzdálenost na 16 cm. V souvislosti s tím se zmenší vzdálenost mezi zrny v řádku na pouhých 18 mm a to přitom jde o velmi nízké výsevky. Pokud stroj s uvedenou meziřádkovou vzdáleností použijeme pro pozdní výsev pšenice po kukuřici s výsevkem kolem 5 mil. zrn, dojde k ještě většímu přiblížení rostlin a ke zvýšení konkurenčních tlaků o vodu a živiny. Naopak páskový výsev zvětšuje teoretickou vzdálenost mezi zrny při výsevku 3,5 mil zrn až na 35 mm a při výsevu na široko se dosahuje vzdálenosti kolem 50 mm.
Co říci na závěr. Snažil jsem se upozornit na několik velmi důležitých souvislostí při rozhodování o úrovni výnosu. Zásady které v praxi platí. Teprve při jejich dodržování je možné uvažovat o maximálních výnosech. Otázka pak bude znít :
 jaké jsou teoretické hranice výnosu v dané oblasti
 jaké jsou omezující podmínky
 co je třeba udělat pro omezení nepříznivých faktorů
Osobně jsem přesvědčen, že je možné dosahovat výnosy 7,0 t/ha i v tzv. marginálních oblastech a v oblastech produkčních kolem 10,0 t/ha.

Ing. Jan Šabatka
Poradenství a konzultace, Miličín
Foto archiv firmy Horsch

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *