Je časné setí ozimů výhodou i v podmínkách posledních let – ano, či ne?

Dr. Ing. Ludvík Tvarůžek

Je specialista ochrany rostlin se zaměřením na houbové choroby obilnin. Zastává funkci jednatele Zemědělského výzkumného ústavu Kroměříž, s. r. o., a jeho dceřiných společností, je vedoucím oddělení ochrany rostlin a agrotechniky výše jmenovaného ústavu.

K diskusi na toto téma mne přivedla pozorování, která při své práci v přírodě trvale provádím. V posledních třech letech bylo v hlavních obilnářských oblastech dosaženo rekordních výnosů a nejinak tomu bylo i v našich polních pokusech.

Jaké volíme postupy? Zcela cíleně vyséváme ozimy na konci první říjnové dekády. Hovořím o ozimé pšenici, i když tutéž praxi používáme úspěšně i pro ozimý ječmen. Předseťové zpracování půdy bývá náročné na zvládnutí volby nářadí tak, aby byla maximální úspora vláhy, správná příprava seťového lůžka a minimalizováno riziko tvorby hrud. Pro tento aspekt se pravidelně vytvářejí vhodnější podmínky na konci září a počátkem října s dostatkem vláhy pro klíčení zrn a první fáze vzcházení. Porost, který má před počátkem zimy dvě odnože, byl dobrým základem pro rekordní výnosy po všechny tři poslední sezóny. Moderním odrůdám širokého genetického základu opožděným setím zamezíme výraznému přerostení a omezíme tak v některých případech riziko ztráty zimovzdornosti. Ve všech ročnících se při vzcházení porostů dostáváme už do doby poklesu letové aktivity hmyzích škůdců, čímž minimalizujeme riziko infekce virózami pouhým organizačním opatřením, které nic nestojí. Neprokázali jsme, že by bylo nezbytné v této situaci použít insekticidní zásah. Rovněž přenos primární infekce klíčových houbových patogenů obilnin, jakým je braničnatka pšeničná, dramaticky slábne s posunem termínu setí, což silně snižuje přítomnost infekce v následujícím jaře.

Výskyt stéblolamu v jarním období naopak vzrůstá statisticky významně s každým dnem, o který bylo zaseto v měsíci září dříve. Naše porosty tak nebylo třeba brzy na jaře fungicidně ošetřovat, což v konečné bilanci ušetřilo jeden postřik proti chorobám. Dvouděložné plevele nestačí do konce vegetace přerůst do vyšších růstových fází, což zvyšuje flexibilitu rozhodnutí pro využití podzimní i jarní herbicidní ochrany. V případě očekávané a rovněž námi využívané předplodiny pro ozimou pšenici – ozimé řepky se nám opakovaně daří provedení tohoto postřiku v polovině listopadu s nejvyšší účinností.

Celá výše popsaná technologie je úspěšná, ale vždy v sobě nese určitá rizika, která je vhodné znát. Jedním z těch, na které je třeba upozornit, je výskyt sněti zakrslé. Průběh infekčního cyklu vyžaduje delší období, kdy mladé rostliny pšenice v rané fázi vzcházení jsou při nízkých teplotách do 5 °C v kontaktu s půdním prostředím.

Na pozemcích se zjištěním této sněti tedy sejme časně.*

Milan Jurčík

Je vedoucím rostlinné výroby a mechanizace v podniku AGRO Žádovice s. r. o., experimentátor a student kombinovaného oboru všeobecné zemědělství na Agronomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně.

Za svoji téměř dvacetiletou praxi agronoma jsem se setkal jak s případy časného setí ozimů, tak setí pozdějšího. Zcela jednoznačně ale na tuto otázku dosud odpovědět neumím, neboť například v našem podniku, zabývajícím se prvovýrobou a službami, do hry vstupuje celá řada faktorů. Kromě těch základních agrobiologických, které by se měly respektovat především, jsou to na straně druhé také technické, ekonomické, organizační a další aspekty. Je pravdou, že bychom stále měli mít na paměti takzvané agrotechnické termíny doporučované pro jednotlivé oblasti. Ty mají určitě i dnes své opodstatnění, neboť byly stanoveny na základě dlouholeté praxe našich předků. S příchodem moderních odrůd, agrotechnických postupů, ale především v důsledku probíhající změny klimatu však tyto často berou za své. Na řadu stále častěji přichází operativní rozhodování, zejména na základě konkrétní zkušenosti agronoma v daných podmínkách.

Především z důvodu každoročního osévání větších ploch ozimých plodin v našem podniku a současné potřebě využití techniky i pro poskytování služeb je nezbytné s předstihem vytvořit „rozvrh“ pro jednotlivé plodiny a využít celé období agrotechnických lhůt. Pravidelně tak u nás dochází jak k časným výsevům po ozimé řepce, tak k pozdním výsevům ozimé pšenice, hlavně pokud je předplodinou kukuřice na zrno.

Obě tyto situace mají své výhody i svá úskalí – u časných výsevů jsou velkou hrozbou přenašeči virových zakrslostí. Z toho důvodu provádíme u odrůd ozimé pšenice určených pro raný výsev insekticidní moření a následně po vzejití porostů (asi po 25 dnech) aplikujeme foliárně insekticid (zvláště v případech, pokud je vyšší výskyt křísů). Výsevní množství se u těchto porostů na rozdíl od pozdních výsevů pohybuje kolem 2,6 MKS/ha, takže hektarový náklad na osivo a jeho moření není tak vysoký v porovnání s tím, jaké škody mohou nastat. Takto založené porosty se následně regulují pomocí CCC, patřičná péče se věnuje i fungicidní ochraně. Výsledkem jsou porosty, kde rostliny podle odrůdy vytváří tři až čtyři vyrovnané odnože. U pozdních výsevů neprovádíme insekticidní moření, podle potřeby aplikujeme pouze insekticid. Časné výsevy jsou na jaře po přezimování typické vyrovnanými kompaktními porosty, pozdní výsevy mají tři listy a je potřeba k nim přistupovat individuálně jak s dusíkatou výživou, tak i regulací.

Obecně mohu říci, že časně seté porosty pšenice v našich podmínkách dávaly v minulosti vyšší a vyrovnanější sklizně s dobrou kvalitou suroviny. Uvidíme, co přinese jaro, respektive vegetace roku 2017, neboť letošní pozdní výsevy pšenice jsou u nás po zimě teprve ve stadiu prvního listu.*

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *