Je budoucnost ochrany rostlin uspokojivá – ano, nebo ne?

RNDr. Jan Nedělník, Ph.D.

RNDr. Jan Nedělník, Ph.D., je ředitelem Výzkumného ústavu pícninářského, spol. s r. o., Troubsko, místopředsedou České akademie zemědělských věd a předsedou odboru rostlinolékařství v rámci této akademie. Profesně se zabývá fytopatologií a ochranou rostlin.

Jednoduchá otázka a zdánlivě jednoduchá odpověď. Chce se říci slovo „ano“. Ale proto, aby tato odpověď mohla být jednoznačnou, je třeba splnit několik podmínek. Cílem ochrany rostlin je eliminovat populace škodlivých činitelů pod prahy ekonomické škodlivosti. V žádném případě není cílem totálně tyto populace vyhubit. Tento cíl je motivován nutností produkovat zdraví bezpečné suroviny a potraviny pro lidský konzum a pro výživu hospodářských zvířat. Integrované ochraně rostlin se věnuje historicky permanentní pozornost, bez aplikace ochranářských zásahů není možné produkovat zdravé rostlinné komodity. Dilematem současnosti se zdá být spektrum rostlinolékařských nástrojů a technologií, které lze využívat. Když před dvěma roky naše vláda připravovala nařízení k ochraně rostlin, které provádělo evropskou směrnici č. 128, jež má v názvu směrnice o trvalém používání přípravků na ochranu rostlin, přejmenovala ji (nechci polemizovat, jestli záměrně či neúmyslně) na nařízení vlády o snižování používání pesticidů. Tím otevřela sice malou, ale přesto Pandořinu skříňku.

Pokud má být odpověď na výše položenou otázku kladná, tak podle mého názoru musí převládnout realistický pohled na celou problematiku rostlinolékařství. Máme dnes v rukou široký arzenál technologických, genetických, chemických i nechemických prvků ochrany rostlin a budoucnost ochrany rostlin je zcela jednoznačně v integraci těchto prvků. Úspěšná ochrana rostlin není dnes, a ani v budoucnu, možná bez výzkumně podložených poznatků, ale hlavně bez kombinace všech uvedených přístupů. Ochranu rostlin nelze zužovat buď pouze na používání pesticidních látek, nebo na používání biologických agens. Ani jedna krajní varianta není správná. Monitoring četnosti výskytu škodlivých činitelů, jejich přesná diagnostika, využívání agrotechnických, výživářských opatření, pěstování rezistentních odrůd musí být základními kameny polních technologií. Osobně se také netajím tím, že budoucnost u mnohých plodin vidím v pěstování GM materiálů, samozřejmě při respektování všech pravidel předběžné opatrnosti. Určitě je velmi pozitivní progres ve studiu a využívání dalších prvků nechemické povahy. Stejně tak je ale nutné věnovat maximální pozornost využívání chemických přípravků a jejich začleňování do systémů například bezreziduální produkce. Dnes vidím jedno značné riziko, a to je ze strany EU velká redukce použitelných účinných pesticidních látek, která může vést k situaci, že nebudeme mít adekvátní alternativu. Příklad neonikotinoidů je stále čerstvý.

Ochrana rostlin byla a bude jednou ze základních podmínek rozumné a environmentálně přijatelné rostlinné produkce. Její budoucnost je zcela jistě spojena se slovem integrace. Integrace všech výzkumně podložených prvků, které pouze ve zdůvodnitelné kombinaci mohou zajistit efektivní a účinnou ochranu rostlin. Rostlinolékařství je ale v každém případě nádherný, vzrušující a perspektivní vědecký obor.*

Ing. Štěpánka Radová, Ph.D.

Ing. Štěpánka Radová, Ph.D., pracuje na oddělení metod integrované ochrany rostlin na Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském. Náplní její činnosti je spolupráce na rostlinolékařském portálu. Dále se podílí na aktivitách spojených se zaváděním prvků integrované ochrany rostlin.

Byla jsem požádána redaktory časopisu Úroda zamyslet se nad budoucností ochrany rostlin. Jde o velmi sugestivní otázku. Správně by se měl člověk prvotně zamyslet nad minulostí a přítomností a pak se pokusil z těchto informací vycházet pro závěry hodnotící další vývoj. Z toho, co se posledních pár let děje kolem přípravků na ochranu rostlin a obecně otázek intenzity výskytu škůdců a s tím spojených oblastí rezistence, rizik pro prostředí a reziduí se zdá, že témata ochrany rostlin vyvolávají spíše nejistotu, než-li pocit bezpečí.

Odpověď na otázku proč je budoucnost spíše barvy šedi než-li jasného nebe je nasnadě. Celý systém prvovýroby je postaven na špatných pilířích, proto i jeho jednotlivé prvky nemohou být valné kvality. Základy pro tuto špatnou stavbu byly položeny před několika desetiletími právě změnou pěstebních technologiích. Přestalo se dbát na základní principy fungování zákona o zachování hmoty a energie, začalo se více brát, než dávat. Výsledky tohoto neuváženého jednání jsou patrné v celé své rozmanitosti dnes. Vrstvy splavené ornice v příkopech kolem polí, které nesou lány bujných porostů monokultur kukuřice. Půda polí tvrdá jako kámen, do kterého se voda ani po mírném dešti nevsákne a rovnou utíká do nejbližšího dolíku, kde se usídlí a vytvoří úhledný rybníček, který pak v dalších letech jen rozšiřuje své hranice dál do pole na úkor produkční plochy. Kdyby rybníček nebyl plný reziduí splavených pesticidů, byl by to jistě pěkný diverzifikační prvek pro hnízdění chřástalů a zabydlení obojživelníků, ale růžová páchnoucí zůstává jen vrstva na vodní hladině zmiňovaného rybníčku a ne budoucnost půdy, která musí snášet veškeré excesy současného zemědělství.

Vnímám současný stav jako chybu ani ne tak člověka, který si „pěstuje“ růžové rybníčky na svých pozemcích, ale problém současné společnosti. Až se uvažování lidí přeorientuje z krátkozrakých snah dosáhnout maximálního zisku s minimálním úsilím, postaví se zdravé pilíře ke zdravému zemědělství a racionální ochrany rostlin jako takové. Do té doby čekejme jen gradace škůdců, na které budou pesticidy krátké, sníženou kvalitu produktů z důvodů kontaminace toxiny plísní nebo rezidui pesticidů, které se budou navíc objevovat nejen v tom, co jíme, ale i v tom, co pijeme. Cyklus se uzavře ve chvíli, kdy dojde k dalším restrikcím v oblasti používání přípravků a o to více se rozevře brána nelegálním přípravkům a nelegálním aplikacím. Ze zahraničí k nám budou proudit nejen levné nekvalitní potraviny, ale i barely s neidentifikovatelným obsahem, které budou bezduše rozlévány do polí, jejichž výpěstky budeme kombinovat s tím, co jsme si přivezli. Z bezvýchodné situace je jediná cesta a tou je změna uvažování každého jediného z nás. Do té doby se můžeme krmit tím, co jsme si tu za ty desítky let vypěstovali.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *