Investice do posklizňové linky se vyplatí

Je nejvyšší čas připravit si odpověď, až se léto zeptá... To platí pro pěstitele, kteří dosud váhají s investicí do výstavby vlastní kapacity pro sušení a skladování zrnin či olejnin ze sklizně tohoto roku. Informace pro rozhodování i některé konkrétní možnosti a příklady jim nabídla i série odborných seminářů věnovaných výstavbě a rekonstrukci posklizňových linek, sušáren zrnin RIELA, rekonstrukci sil Vítkovice a skladování mokré kukuřice, které společně uspořádala na několika místech Česka trojice firem ze Zlínska a z Valašského Meziříčí, které se posklizňovými technologiemi zabývají. Semináře proběhly v místech konkrétních instalací posklizňových linek, sušáren a skladovacích kapacit, takže účastníci měli možnost vyzpovídat i provozovatele těchto zařízení a získat od nich cenné provozní zkušenosti.

Jeden z nich se uskutečnil ve Stádleci a v Opařanech na Táborsku. Do areálu ZD Opařany se sjely více, než dvě desítky účastníků semináře – potenciálních investorů do vlastních posklizňových technologií. Pro ně byla výhodná ucelená nabídka jednotlivých zařízení i celých linek, prezentovaná v jednom místě a čase.
Ze starých sil nová
Před rokem 1990 vyrostlo v Česku několik set montovaných ocelových převážně senážních a silážních věží a nádrží na kejdu typu Vítkovice. Se změnami struktury zemědělské výroby se většina z nich stala nadbytečnými a vzhledem k masivnímu oboustranně smaltovanému povrchu nebyly tyto dominanty areálů zemědělských družstev a statků zajímavé ani jako druhotná surovina pro hutě.
Mnohem účelnější využití pro ně našla firma Monticom z Valašského Meziříčí, která tyto objekty šetrně rozebírá, materiál renovuje a za použití nových vysokopevnostních šroubů a moderních tmelů z nich staví sila na zrniny, olejniny, nebo i na piliny a jiné materiály. Cena takto postavených sil je proti ceně zcela nových sil asi třetinová a je přitom možné přizpůsobit jejich objem, vybavení i napojení na další technologii podle konkrétních podmínek a potřeb zemědělského podniku.
O tom, že vlastní kvalitní skladování zemědělských produktů umožňuje pěstitelům větší manévrovací prostor pro jednání o cenách a dosáhnout pak při pozdějším prodeji lepších cen, než jaké jsou jim nabízeny při sklizni nebo krátce po ní, se již přesvědčily desítky zemědělců.
Sušárny jsou rychle návratné
Uskladnění produkce bez rizika zhoršení kvality a napadení škůdci vyžaduje usušení semen na standardní skladovací vlhkost. Operativnost, úsporu dopravních nákladů i nižší ceny samotného sušení umožní vlastní sušárna. Současná nabídka typů je natolik široká, že je možné „ušít“ její sestavu a vybavení potřebám konkrétní farmy. To platí i o sušárnách RIELA, které byly v rámci semináře prezentovány.
Firma, kterou v Česku zastupuje společnost SIAGRA, s. r. o., nabízí sušárny s kontinuálním i šaržovým provozem, s přímým nebo nepřímým ohřevem vzduchu, v provedení stacionárním i mobilním, z pozinkovaného nebo hliníkového plechu ve výkonové řadě od 5 do 50 tun za hodinu při odsušku 4 %. Topným médiem může být zemní plyn, kapalný propan nebo topný olej.
Sušárny je možné vybavit různým stupněm automatiky, řízené snímáním teplot materiálu nebo přímo jeho vlhkosti, to však může zvýšit cenu zařízení i o desetitisíce až statisíce korun.
V Opařanech zvolili roku 1999 sušárnu s výkonem 10 t/hod (při odsušku 4 %). Instalována byla v areálu farmy, kde pro ni byly výhodné prostorové podmínky s možností bezprostřední návaznosti na sklady, s přípojkou zemního plynu a s možností přípojky elektřiny za velmi výhodnou cenu. Účastníky akce seznámil s investicí a se zkušenostmi z několika sezón provozu pan František Švadlena, předseda ZD.
Volba typu sušárny vycházela z potřeb usušit v období od 10. července do 31. srpna sklizeň obilovin ze 160 ha řepku ze 600 ha. Proto byl zvolen typ s uvedeným výkonem (10 t/h) a s tepelným výkonem plynového hořáku 700 kW. Když zemědělské družstvo začalo roku 2001 pěstovat i kukuřici na zrno, byla dostavěna druhá sušárna stejného typu a výkonu.
Po tříletém provozu mají v Opařanech spočítány i náklady, které v průměru činí 29,- Kč na tunu materiálu a jedno procento odsušku. Je zajímavé, že se na těchto nákladech podílely stejnou měrou topné médium (zemní plyn) a mzdy dvoučlenné obsluhy (v obou případech kole 8,- Kč/t/%. Proto byla v poslední sezóně učiněna taková opatření, aby obsluhu zvládl jeden pracovník. Podle pana Švadleny se dvoumilionová investice zaplatila za tři roky výraznou úsporou v porovnání se sušením u cizího subjektu a lepším prodejem usušené a uskladněné řepky.
Kompletní linky
Spojnice mezi sušárnou obilí a sklady (ať už hangárovými, nebo v silech), a také příjmové a expediční cesty, jsou nezbytnou součásti všech posklizňových linek. I u těchto zařízení pokračuje technický vývoj směrem k nižší energetické náročnosti, k chodu, který omezuje na nejnižší možnou míru poškození manipulovaného produktu na minimum a k chodu, který je v souladu se stále přísnějšími požadavky na životní prostředí (omezení hlučnosti a prašnosti). Také tato – v porovnání se sušárnami nebo sily nevelká zařízení (elevátory, redlery, šneky, dopravní pásy) jsou v nabídce firem, zúčastněných na semináři. Spolu s nabídkou firmy Montikom – Obilní technika, s. r. o., pokrývá nabídka, prezentovaná při semináři v Opařanech a ve Stádleci, nejen celou posklizňovou technologii a skladovací, ale i zpracování zrnin na šroty a směsi a také kompletní inženýrskou činnost v projekci, dodávce, stavbě, spouštění i financování linek.
Břetislav Koč

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *