Intenzivní pěstování olejnin se zatím vyplácí

Prosincové „Zamyšlení nad rostlinnou výrobou“, které se konávalo na půdě České zemědělské univerzity v Praze, se stalo za deset let pro mnohé agronomy pojmem. Jak by taky ne.

Vždyť někteří se zúčastnili všech jeho pokračování. Přestože jedno desetiletí není v hospodaření na půdě dlouhá doba, rozhodli se loni organizátoři akce o jistou inovaci, oblíbený seminář tentokrát uvedli motem „Prosperita v zemědělství je věda“ (AGRICULTURA – SCIENTIA – PROSPERITAS) a věnovali jej výhradně olejninám.
I když se naše zemědělství loni zřejmě konečně dostalo z nejhoršího, je stále co zlepšovat. Chybí například ucelený program hospodářské orientace, minimalizace zpracování půdy, tolik rozšiřovaná v posledních letech, má mnohdy negativní dopad na ekosystém a s tímto problémem si zatím ani výzkumníci, ani pěstitelé neumějí dostatečně poradit, vzhledem k obrovskému nárůstu produktivity práce v zemědělství (což lze jistě hodnotit v zásadě kladně) ubyly pracovní příležitosti na venkově, někteří opravdoví profesionálové odešli ze zemědělských podniků za lukrativnějším zaměstnáním … To je několik myšlenek z vystoupení doc. Ing. Jana Vašáka, CSc., jimiž seminář Olejniny intenzivně uvedl.

Olejnin není stále dost

Snad největší rozmach zaznamenává v posledních letech pěstování olejnin, zvláště ozimé řepky (a to nejen u nás). Důvodem není pouze bouřlivý růst spotřeby rostlinných olejů v Asii, především Číně, a tudíž zvyšující se poptávka po surovině v celosvětovém měřítku, ale také fakt, že v našem současném zemědělství mají a nutně budou mít větší perspektivu tržní než krmné plodiny. Ozimé řepce bylo v průběhu roku 2001 věnováno několik odborných seminářů, výsledky zásahů do jejích porostů byly prezentovány na mnoha polních dnech, a přesto se účastníci semináře Olejniny intenzivně, na němž problematika řepky vedle máku, slunečnice a hořčice převládala, dověděli o pěstování této plodiny mnoho nového.
Například aspekty při setí a zakládání porostů byly pojaty v poněkud novém světle. (Podrobně uvedeno v článku na straně 24.) V neformální, ale věcné diskusi padlo několik odpovědí na otázku, zda je vhodné uplatňovat regulaci dozrávání porostů. Vyjádřili se k ní přední pěstitelé řepky. Upozornili na důležitost agronomického citu, protože každý rok je jiný, a v závěru se shodli na tom, že regulovat dozrávání se vyplatí u těch nejlepších porostů a že desikace není při intenzivním pěstování luxusem. Důležitost intenzity pro kladnou ekonomiku pěstování olejnin se ostatně prolínala všemi referáty i drobnějšími příspěvky.

Ve Francii mají problémy

Velkým producentem řepky v Evropě je Francie. Maxima sklizňové plochy (1 369 000 ha) bylo dosaženo v roce 1998/99. Od té doby tam plochy ozimé řepky klesají. Loni jí francouzští farmáři vyseli „pouze“ jeden milion hektarů. Příčinou je pokles výnosů vzhledem k počasí posledních dvou let, které nebylo pro tuto plodinu příznivé, ale také změna finančních podpor. Nová právní úprava již nepreferuje řepku před pšenicí, a tak řepka ztrácí proti pšenici konkurenceschopnost. Rovněž plochy pro nepotravinářské využijí nenarůstají tak, jak se před několika lety předpokládalo.
Podle dr. Huberta Hebingera, který řepku ve Francii pojal ve svém vystoupení z více aspektů, již dvacet let převládá intenzivní pěstování nad extenzivním, přestože nevhodně uplatňovaná intenzita přináší mnohá negativa a některé krajnosti mohou vést až ke zvýšení produkčních nákladů.
Největším problémem je koncentrace ploch. Ozimou řepku totiž pěstují převážně v několika regionech, její zastoupení tam je 30 – 40 %, a na některých farmách nastává dokonce situace, kdy ji střídají pouze s ozimou pšenicí. Tedy naprostá absence osevního postupu. Ve snaze po co nejpříznivějším ekonomickém výsledku vybírali farmáři po mnoho let levnější pesticidy a důsledkem je rezistence například mšice broskvoňové a blýskáčka vůči pyrethroidům nebo sklerocinie vůči carbendazimu.
V posledních třech až čtyřech letech se rozmohla nádorovitost košťálovin, která se dříve vyskytovala jenom na několika lokalitách, kde kromě řepky pěstovali brukvovitou zeleninu. Příčinu kalamitního rozšíření slimáčků vidí francouzští odborníci v převážném pěstování ozimů a také v nadměrném uplatňování minimalizace zpracování půdy. Tyto dva aspekty přispívají rovněž k šíření brukvovitých plevelů a kakostu. Hrozbou příštích let je pravděpodobně záraza. Zatím existovalo jedno ohnisko, kde tento parazit způsoboval na řepce velké škody, nyní byl objeven i na jiných místech Francie. Prostředky ochrany proti němu zatím neexistují.

Účelná intenzifikace nutností

Pěstování řepky je pro naše pěstitele nepochybně lukrativní záležitostí. Z průzkumů, vedených různými subjekty, vždy vyplývá, že pro kladnou ekonomiku je potřebná určitá intenzita. Je ovšem nutný rozumný přístup, je třeba myslet i na budoucnost. Francie může být příkladem, jak některé neuvážené zásahy zahnaly farmáře až do slepé uličky. V současné době existuje na našem trhu široká nabídka vstupů všeho druhu, je z čeho vybírat a při pěstování ozimé řepky je možné postupovat uvážlivě. Také na tyto okolnosti seminář Olejniny intenzivně upozornil.

Ing. Dušana Hofmanová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *