Informace jako zbraň i štít

Uplynulý rok byl poměrně bohatý na zemědělské kauzy, které se ve větší míře protnuly se sociální bublinou lidí, kteří toho o zemědělství vědí jen málo. Předesílám, že jim to nelze vyčítat, mají svoje životy a své specializace, jistě mají rozsáhlé vědomosti v oborech, kterým se věnují. Lidé se tedy setkali s vyšší cenou másla, vajec, problematikou glyfosátu, reziduí pesticidů v podzemních vodách nebo třeba existencí zemědělských pozemků bez známého vlastníka.

Po očku jsem sledoval, jaké reakce se kolem těchto záležitostí, nejen na internetu, vyrojily. A jako vždy, byla to džungle, od relevantních informací až po všelijaké povrchní soudy a konspirační teorie. V souvislosti s tím jsem zaznamenal od zemědělců a jejich zástupců oprávněné projevy nelibosti nad výskytem zkreslených informací.
Já teď, s dovolením, odbočím. Žijeme, a na to se spolehněte, uprostřed informační revoluce. V nehmotném prostoru internetu, na diskusních fórech, v komentářích pod články, ve videích na youtube a na dalších frontách zuří diskusní bitvy, probíhá informační diverze, plíží se propaganda a pobíhá zbytnělé ego. Padají tam, zcela běžně, slova a názory, které byste svému oponentovi na živo do očí obvykle neřekli. Informace  nezůstávají v hranicích virtuálního světa, ale usazují se v hlavách konkrétních lidí a ovlivňují jejich jednání – někdy dobře, jindy špatně. Záleží jak na dotyčné informaci, tak na konkrétním člověku. Dnes už všudypřítomné internetové sociální sítě jsou vlastně obrovský tavicí kotel. A někdy dost záleží na tom, kdo a co do něj nasype.
Další odbočka. První informační revoluce přišla zhruba kolem roku 1445, kdy Johannes Gutenberg vytvořil tiskařský lis s rozebíratelnou předlohou. Prakticky tak připravil církev a její armádu opisovačů o monopol na „velkoprodukci“ tiskovin. Najednou bylo možné tisknout cokoliv a rychle. Tisk ale není úplně levný, šíření fyzicky existujícího papíru není zcela rychlé, takže se vyvinula struktura vydavatelství, tiskáren a distributorských firem. A tenhle de facto monopol skončil s nástupem internetu. Kdokoliv, kdo má počítač a připojení k internetu (a takových lidí je u nás už většina), se může stát vydavatelem, tiskařem a distributorem najednou a neutratí za to prakticky nic, kromě svého času. Svoje názory, postoje a zkušenosti může šířit zadarmo pomocí facebooku, twitteru, youtube nebo redakčního systému wordpress a dalších služeb. A bleskurychle. A prakticky bez omezení. Což je na jednu stranu dobře, protože systém přispívá k šíření užitečných informací, a na druhou špatně, protože umožní stejně efektivní šíření snadno pochopitelných, chytlavých a zdánlivě logických … pitomostí. A napsat hromadu nesmyslů, to trvá jednomu člověku chvilku – ale důvěryhodně je vyvrátit, to nemusí zvládnout ani tým lidí za několik dní.
Já úplně chápu chovatele, pěstitele i vědce, když si stěžují na zkreslené nebo negativní informace, které se jich dotýkají. Na druhou stranu, jak jsem ukázal, každý má možnost stát se s minimálními náklady zdrojem těch správných informací, získat vliv. Vytvořit důvěryhodnou autoritu ve věci zemědělství, protože má znalosti přímo z první ruky. Říká se, že nejlepší obranou je útok. Pro tento případ si myslím, že nejlepší obranou proti špatným informacím je pravda. A postupné, trvalé a pečlivé budování toho, čemu se říká pozitivní mediální obraz.*

(Komentář vyšel v Úrodě 1/2018)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *