Hybridní odrůdy – nová šance pro žito?

Do poloviny dvacátého století bylo ozimé žito hlavní chlebovou obilninou v Čechách. Jeho ústup byl po druhé světové válce způsoben tím, že se nepodařilo dosáhnout pokroku ve šlechtění pro vyšší intenzitu pěstování, hlavně pro využití vyšších dávek dusíku. Ani snaha po vyšlechtění krátkostébelných odrůd, či využití morforegulátorů na zkrácení stébla a zvýšení odolnosti vůči poléhání nepřinesly očekávaný pokrok. Jen polské šlechtění v osmdesátých letech naznačilo jisté možnosti zvýšení produkčních schopností odrůd populace.

Vyšlechtění hybridních odrůd však situaci změnilo, a tak můžeme řadit i žito mezi intenzivní druhy. Ani tento významný pokrok ve šlechtění nepřinese zásadní změnu v postavení žita v našem i evropském obilnářství. Příčinou je zavedená pekárenská technologie produkce chleba a pečiva, která je při využití pšeničné mouky snadnější a rozmanitější v šířce sortimentu. Také zakořeněné stravovací zvyklosti asi neumožní návrat k masovějšímu zpracování žita k potravinářským účelům.
Žito je však obilninou méně úrodných oblastí, kde poskytuje vyšší výnosy než pšenice a ječmen. V marginálních oblastech zůstane významnou plodinou pro udržení setrvalého hospodaření. Právě těchto oblastí.máme v České republice významný podíl.

Hybridní odrůdy

V České republice byla zapsána první hybridní odrůda žita do Státní odrůdové knihy v roce 1992. Byla to odrůda Marder. V dalších letech byly registrovány odrůdy Rapid (1994), Lokarno (1996) a Apart (2000). Všechny tyto odrůdy jsou německé, od firem Saaten Union a Lochow Petkus. Osevní plochy hybridních odrůd přesahují již 12 tisíc ha, což je asi 30 % celkového osevu ozimého žita v ČR vroce 2000.
Základní údaje o vlastnostech odrůd hybridů pocházejí většinou od šlechtitelů a semenářských firem. Podstata zvýšeného výnosu je přičítána heteroznímu efektu. Ovšem konkrétní produkční změny vlivem tohoto efektu, tj. zvýšeného produkčního potenciálu, nejsou zcela objasněny. Co však musíme ocenit, je skutečnost, že při zachování vysoké produkční schopnosti si hybridy podržely nenáročnost na půdní podmínky, vláhu a živiny.Výsledky odrůdových pokusů ÚKZÚZ ve fuzariózní a nefuzariózní oblasti prokázaly, že odrůdy hybridů jsou ve fuzariózní oblasti výnosnější než v nefuzariózní oblasti, zatímco odrůdy populace mají v těchto podmínkách nižší výnosy než v oblastech nefuzariózních. .To je důkazem, že mohou být pěstovány i v těchto rizikovějších podmínkách marginálních oblastí, což je podmíněno i jejich dobrou zimovzdorností a mrazuvzdorností. Hybridní odrůdy mají poněkud vyšší schopnost osvojovat si živiny a vodu, jsou nenáročné na předplodinu a intenzifikační vstupy (hnojiva, pesticidy a regulátory růstu). Na zvýšenou intenzitu pěstování reagují vyšším přírůstkem výnosu než odrůdy populace. To může souviset i s větší odolností proti poléhání a s nižším výskytem některých chorob, nebo pozitivní reakcí těchto odrůd na ošetření proti rzím.
Podle Ing. Františka Beneše, hlavního referenta ÚKZÚZ pro žito, jsou přírůstky výnosu při vyšší intenzitě pěstování u odrůd hybridů 17 – 18 %, u odrůd populace jen 13 – 16 %. Problémem je u odrůd hybridů výskyt námele, což v některých letech činí nároky na důkladné čistění sklizeného obilí. Mělo by se na to však pamatovat již při založení porostů.
Shrneme-li význam hybridních odrůd žita, pak jsou jistou nadějí pro obilnářství marginálních zemědělských oblastí, horských a podhorských oblastí, kde mohou konkurovat ozimé pšenici, ozimému ječmeni a též žitovci (tritikale). Jejich vlastnosti je také předurčují pro oblasti s nařízeným režimem hospodaření (chráněné krajinné oblasti a pásma hygienické ochrany vodních zdrojů).

Zvláštnosti tvorby výnosu hybridních odrůd

Vysoká výnosová schopnost je u hybridních odrůd způsobena vyšší produktivitou klasu, tj, o 10 až 20 % vyšším počtem zrn v klasu. Přitom jsme zjistili, že listová plocha připadající na jednu vytvořenou obilku je vyšší než u odrůd populace a dokonce i vyšší než u ostatních obilních druhů. To je významná kombinace, kdy vysoký počet zrn v klasu představuje vysokou potenciální úložnou kapacitu a vysoký podíl listové plochy pak předpoklad reálně takové produktivity klasu dosáhnout.
Realizace tohoto výnosového potenciálu je však vázána na určitou organizaci porostu, založenou na menší hustotě, při které se mohou založit základy klasů s potenciálně vyšším počten klásků a kvítků. Optimální počty rostlin na 1 m² se pohybují od 150 do 250. Při takové hustotě rostliny přiměřeně odnoží a vytvoří silné odnože, které přitom nezpůsobí silnější mezirostlinnou a mezistébelnou konkurenci, která by vedla k omezení tvorby produktivních klasů. To můžeme doložit našimi pozorováními, u nichž jsme v polovině dubna zjistili u hustoty 100 rostlin na 1 m² 46 kláskových primordií a u porostu založeného výsevem 500 klíčivých zrn bylo jen 38,8 kláskového základu. To je též důvodem zvýšeného počtu zrn u odrůd hybridů pěstovaných při nízkých výsevcích.

Zvláštnosti agrotechniky hybridních odrůd žita

Pěstování hybridních odrůd žita je v zásadě stejné jako u odrůd populace. Dobře reagují na zlepšující předplodiny. Příprava půdy i osivového lůžka jsou stejné jako u klasických odrůd žita. Se zřetelem na nízký výsevek však musí být velmi pečlivá. Žito se seje poměrně mělce, 25 – 30 mm. Lhůta setí je také stejná, tj. v poslední dekádě září či na začátku října. V méně příznivých podmínkách se však seje dříve.
Podstatnou změnou je však množství výsevu. Ověřovali jsme doporučení šlechtitelů hybridních odrůd pro naše podmínky a ukázalo se, že je nižší než pro odrůdy populace. Seje se 200 -300 klíčivých obilek na 1 m², v úrodnějších podmínkách 200 – 250 a v méně příznivých 250 – 300, v horských oblastech však 350 klíčivých obilek na 1 m². To představuje i podstatně menší množství osiva, obvykle 80 – 110 kg na jeden hektar. Takové množství se zdá i zkušeným praktikům nízké, takže přidávají. Přesévaní nevede ke zvýšení výnosů, ale jen ke zvýšení nákladů na osivo, které jsou i tak u výše doporučených výnosů vysoké (asi 1600 Kč za 100 kg ).

Problém námele a omezení jeho výskytu

Do příchodu hybridních odrůd jsme v České republice nepovažovali výskyt námele za problém. Nezapomínáme však na minulost, kdy i u nás v oblasti Krkonoš v letech 1736 – 1737 onemocnělo 500 lidí a z nich sto zemřelo po požití námelového chleba. Jen pět gramů sklerocií může způsobit smrtelnou otravu. Možnost silnějšího výskytu námele u odrůd hybridů je způsobena dlouhou dobou kvetení, kdy při menší hustotě pylu nad porostem čekají blizny dlouho na opylení. To vede za podmínek příznivých pro šíření infekce ascosporami a druhotně i konidiemi k větší infekci porostu.
Výskyt námele můžeme omezit výběrem spíše otevřených pozemků, dále od vodních ploch, ladem ležících pozemků a travních porostů. Zvláště je třeba dodržet větší vzdálenost od ploch, kde bylo v minulém roce žito se silným výskytem námele.Není vhodné zařazovat žito po sobě nebo po tritikale. Riziko výskytu námele je možné omezit výběrem odrůdy odolnější vůči infekci námelem. Větší výskyt námele byl zaznamenán u odrůdy Rapid, zejména na odrůdové zkušebně Kujavy. Doporučuje se též moření osiva přípravky s účinnou látkou bitertanol a difenonazol. Určitou formou ochrany je i hlubší seťová orba (zaklopení sklerocií) a také je doporučováno použití dusíkatého vápna (například Perlka – dovoz z Německa).
Způsob pěstování by neměl zapříčinit pozdní odnožování, protože právě pozdní odnože jsou námelem silněji napadány. Použití regulátorů růstu na bázi ethephonu zvyšuje nebezpečí výskytu, protože prodlužuje kvetení a kromě toho zvyšuje i nebezpečí porůstání a pekařskou jakost (číslo poklesu). V dodávkách žita smí být nejvýše 0,05 % hmotnostních sklerocií námele nebo jejich částí a v krmném obilí nejvýše 0,1 %.

Závěr

Shrneme-li význam hybridních odrůd žita, pak jsou jistou nadějí pro obilnářství marginálních zemědělských oblastí, horských a podhorských oblastí, kde mohou konkurovat ozimé pšenici, ozimému ječmeni a též žitovci (tritikale). Jejich vlastnosti je také předurčují pro oblasti s nařízeným režimem hospodaření (chráněné krajinné oblasti a pásma hygienické ochrany vodních zdrojů).
Sledovali jsme během dvou let i mlynářskou a pekařskou jakost hybridních odrůd žita a nezjistili jsme podstatné rozdíly v žádném sledovaném ukazateli podstatné rozdíly od odrůd populace.

Prof. Ing. Jiří Petr, DrSc,
Česká zemědělská univerzita v Praze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *