Hnědému uhlí se těžko konkuruje

Pěstování energetických rostlin na orné půdě u nás nemá na růžích ustláno. Pevná paliva z biomasy se na trhu uplatňují pouze sporadicky. Není divu. Zatímco v zahraničí nahrazují nákladné topné oleje, v tuzemsku jim konkuruje dostupné hnědé uhlí. Proto se pelety, brikety a jiné formy pevných biopaliv nejsnáze uplatní při decentralizované výrobě tepla na venkově.

Kdo se v České republice zajímá o energetické využití cíleně pěstované fytomasy, určitě využívá mnohaletých zkušeností pracovníků Výzkumného ústavu zemědělské techniky (VÚZT), respektive Výzkumného ústavu rostlinné výroby (VÚRV) z Prahy-Ruzyně. K popularizaci pěstování energetických rostlin a využití biopaliv sloužil seminář Zemědělská technika a biomasa v gesci VÚZT. Akce se konala koncem listopadu v aule VÚRV, kterou příchozí zaplnili téměř do posledního místa. Mohli se tak seznámit se současným stavem a perspektivami využití záměrně pěstované či odpadní biomasy. Stranou nezůstaly ani technické aspekty a problematika dotací a podpor.

Trvalé travní porosty vedou
Pro zemědělce jsou rozhodující ekonomické výsledky pěstování energetických plodin, eventuálně možnosti zpeněžení výsledných biopaliv. Ing. Zdeněk Abrham, CSc., z VÚZT se věnoval nákladovosti pěstování vybraných energetických bylin a trav. Dále srovnal jejich konkurenceschopnost s hnědým uhlím. Nákladové parametry modeloval s využitím databázového programu Agrotekis. Na výnosové straně vzal v úvahu jednotnou platbu na plochu (SAPS), doplňkovou platbu na plochu (top-up), dotace na hospodaření v horských a podhorských oblastech (LFA) a dotace podle zákona č. 252/1997 na pěstování energetických rostlin.
O ekonomických výsledcích pěstování jednotlivých plodin jednoznačně rozhodla struktura dotací, které mohou pěstitelé žádat. Zatímco dotaci na plochu (předpoklad 2430 Kč/ha) lze čerpat na všechny plodiny, platby top-up (předpoklad 2314 Kč/ha) a podpory pro pěstování energetických plodin (2000 Kč na hektar) lze využít jen pro některé ze sledovaných a hodnocených plodin. Nejlepšího výsledku na jednotku plochy dosáhly podle Ing. Abrhama trvalé travní porosty (TTP) v horských LFA oblastech (podpora 4460 Kč/ha). Souhrn všech dotací převýšil náklady na ošetřování o sedm set korun bez ohledu na tržby z prodeje sena. Naopak ošetřování travních porostů mimo oblast marginální oblasti stojí i při započtení platby SAPS téměř čtyři tisíce na hektar.

Bez podpor se pěstování neobejde
V případě energetických trav a jednoletých a víceletých energetických bylin výdaje na pěstování přesahují příjmy z dotací. Proto je vhodné sledovat ekonomiku pěstování prostřednictvím nákladů na tunu produkce. Jak uvedl Zdeněk Abrham, chrastice rákosovitá, energetický šťovík a křídlatka Bohemica dosáhly velice podobných výsledků (náklady kolem 640 korun na tunu). Pozici výnosového šampióna drží bezesporu křídlatka (18 t/ha). Bohužel jde o neschválený invazivní druh a pěstitel nemůže čerpat dotaci 2000 Kč/ha pro energetické rostliny. To by produkci rostlinné hmoty dále zlevnilo. Naopak náklady na tunu rostlinné hmoty ozdobnice čínské, konopí setého a tritikale ozimého překračují tisíc korun.
Závěrem svého vystoupení Zdeněk Abrham srovnal náklady na pelety či brikety ze zmíněné rostlinné biomasy s cenou hnědého uhlí u prodejců (1600 korun za tunu). Výpočty prokázaly, že s výjimkou křídlatky jsou všechny energetické rostliny bez dotací nekonkurenceschopné. Při započtení všech dostupných podpor může uhlí konkurovat šťovík, chrastice a trvalé travní porosty.
Na vynikající ekonomické parametry biomasy z TTP reagoval Ing. Josef Šrefl, CSc., s dotazem, proč tedy tak vysoké výměry zůstávají neošetřeny. Zdeněk Abrham uvedl jako hlavní příčiny neuspokojivého stavu nízkou informovanost, dále neexistenci trhu s biopalivy a nutnost úpravy větších výtopen na spalování sena. Ing. Zdeněk Pastorek, CSc., ředitel VÚZT, k tomu přidal problematiku vlastnictví příslušných ploch. Pokud totiž majitel TTP nepodniká a vyprodukovanou odpadní fytomasu složí na určeném místě, podle zákona o odpadech se o ni musí postarat příslušná obec. Ta na to zpravidla nemá prostředky. Podle Zdeňka Pastorka by k řešení současného stavu mohla přispět novelizovaná legislativa, která usnadňuje fungování malých kompostáren.

Zrno také do kotlů
„Vyrábíme drahé pelety z rychle rostoucích dřevin a energetických bylin. Přitom obiloviny mají podobnou výhřevnost a jsou cenově přijatelnější. Vlivem dobré sypnosti se snadno dávkují do kotlů a výborně se skladují,“ vyložil Ing. Petr Jevič, CSc., z VÚZT hlavní důvody, proč se spalování obilí stále více prosazuje. Ekonomice spalování zrna podle něj nahrává také nízká intervenční cena obilovin (od 1. listopadu ve výši 101,31 euro za tunu) a vysoká cena dřevních pelet (150 až 200 euro za tunu).
Zároveň však zdůraznil, že v topeništích by měl skončit především nekvalitní či zaplísněný materiál. Spalování obilí má také etický a morální rozměr. „Veřejnost se může ptát, proč zrno končí v kotli, když rozvojové země hladoví. A to bez ohledu na ekonomické analýzy, které zpochybňují užitek potravinové pomoci chudým zemím. Místní sedláci totiž importovaným přebytkům z bohatých států nemohou v žádném případě konkurovat,“ upozornil Petr Jevič.
Kromě etických otázek uvedl i technologické problémy vyskytující se při spalování obilí. Hlavním nedostatkem je složení obilného zrna, které je podstatně nepříznivější než u dřevin. Nevýhodou jsou také nízké teploty deformace a tavitelnosti popela a vysoký obsah popela z pohledu emisí prachu. Ing. Vlasta Petříková, DrSc., ze sdružení CZ BIOM k tomu doplnila, že proti masivnímu spalování zrnin hovoří snaha snižovat plochy hustě setých obilnin v České republice.
Petr Jevič závěrem své prezentace uvedl, že zkušenosti čerpají především z Dánska, kde v zařízeních malých tepelných výkonů spalují slámu se zrnem. Podle něj je dále je možné obilí přimíchávat do štěpky, a to až do výše třiceti procent. Kupující v České republice však zatím velký výběr kotlů nemají. Pro průmyslové spalování pšenice s výkonem do třiceti kilowattů je certifikovaný pouze jeden.

Po biolihu přijde biobutanol
Světově nejrozšířenějším agroalkoholem pro využití v dopravě je bezesporu bioetanol. Pokrok ve studiu kvasných procesů umožnil vznik nového tekutého paliva z biomasy, který biolíh v mnoha parametrech předčí. Na semináři o tom informoval Ing. Václav Sladký, CSc. Vycházel přitom ze závěrečné zprávy projektu americké společnosti Environmental Energy, Inc. a Ohio State University.
Butanol je čtyřuhlíkový alkohol a významná průmyslová komodita – používá se jako ředidlo. Vyrábí se hydratací z butanu – vedlejšího produktu při zpracování ropy. Nový kvasný proces biomasy (s využití bakterií rodu Clostridium) jej dovoluje získat z organických materiálů. Firmy DuPont a British Petroleum už staví nový závod s roční kapacitou 41 tisíc tun tohoto biopaliva.
„Mezi největší přednosti biobutanolu patří vysoký energetický obsah blízký benzínu (biolíh dosahuje pouze šedesáti procent) a nízké hodnoty odpařování. To dovoluje použít k distribuci směsí benzínu a biobutanolu stávající dopravní infrastrukturu. Proto se směsi nemusí míchat v prostorách čerpacích stanic jako v případě bioetanolu,“ konstatoval Václav Sladký. Ve prospěch nového biopaliva podle něj hovoří také emisní zkoušky provedené ve Spojených státech srovnané s výsledky při spalování benzínu. Výsledkem jsou nižší emise uhlovodíků, oxidu uhelnatého a oxidů dusíku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *