Historie a současnost českého šlechtění jetele lučního

Jetel luční (Trifolium pratense L.) se v našich zemích začal ojediněle pěstovat v 18.století. Nejvíce se však jeho pěstování rozšířilo v 19. století. Pro šlechtění bylo velmi důležité založení Stanice pro pěstování a zušlechťování rostlin a stanice pícní při Hospodářské akademii v Táboře. Byla založena v Měšicích u Tábora roku 1893. Její význam pro šlechtění pícnin vzrostl nástupem známého jihočeského šlechtitele – pícnináře – Ing. J. Koláře v roce 1926, který zde pracoval až do roku 1954.

Vyšlechtil odrůdu jetele Táborský. Za prvého specializovaného pícnináře je však považován prof. Dr. K. Holý, který se nejvíce zasloužil o rozvoj šlechtění a semenářství jetelovin a trav v jihočeské oblasti. V roce 1924 přemístil šlechtitelské materiály ze svého rodiště ve Štěpánovicích u Klatov do Švamberku u Českých Budějovic, kde zakoupil zbytkový statek.

Šlechtění jetele lučního se záhy rozšířilo i na další vhodná šlechtitelská pracoviště mimo oblast jižních Čech, především do Polabí, na Hanou, Třebíčsko, Litomyšlsko a Jičínsko, kde byly vyšlechtěny další odrůdy. Na šlechtitelské stanici v Chlumci nad Cidlinou byly vyšlechtěny dvě odrůdy jetele lučního, z nichž výchozí žlutosemenná odrůda dala základ odrůdě Chlumecký, která byla povolena v roce 1935 a je doposud v naší listině povolených odrůd. Ve šlechtitelské stanici Horní Moštěnice byl v roce 1940 vyšlechtěn Ing. Hudcem jetel luční Přerovský. Několik odrůd bylo vyšlechtěno na Třebíčsku ve šlechtitelské stanici Slavice známým pícninářským odborníkem Dr. J. Vařečkou. Dále ve šlechtitelské stanici Jičín – Soudná, kde působil šlechtitel Ing.A. Klimeš, byl vyšlechtěn v roce 1943 jetel Jičínský, který je dosud také povolenou odrůdou. V Domoradicích na Litomyšlsku byla v roce 1973 vyšlechtěna odrůda Start, která je standardní odrůdou našeho diploidního sortimentu.

Velkým přínosem ve šlechtění jetele lučního bylo zavedení polyploidizace diploidních odrůd. Touto problematikou se zabývala od roku 1962, po nástupu Ing.A. Fojtíka, CSc, především šlechtitelská stanice v Hladkých Životicích, která byla tehdy součástí Šlechtitelského a semenářského podniku v Olomouci. Později byla zahájena polyploidizace i ve Šlechtitelské stanici v Domoradicích. Obě stanice byly součástí Osevy, výzkumného a šlechtitelského ústavu pícninářského v Troubsku u Brna. V tomto období vznikl mezinárodní šlechtitelský tým v rámci zemí RVHP, ve kterém spolupracovali šlechtitelé jetelů z Československa, Polska a tehdejší NDR. Ze spolupráce vzešla většina dnes povolených tetraploidních odrůd, jak v Domoradicích, tak v Hladkých Životicích i na Slovensku. Spolupráce byla přínosem hlavně proto, že docházelo k výměně výchozích materiálů jak na diploidní, tak na tetraploidní úrovni a bylo započato s rezistentním šlechtěním vůči rakovině jetelové Sclerotinia trifoliorum a houbám rodu Fusarium.
Získané tetraploidní odrůdy přispěly vyššími výnosy zelené i suché píce k intenzifikaci našeho polního pícninářství.

Současnost

V současné době je zapsáno ve Státní odrůdové knize České republiky 22 odrůd jetele lučního, z toho 14 tetraploidních.V porovnání s diploidními odrůdami se vyznačují vyšším výnosem zelené i suché píce, vyšším obsahem vodorozpustných cukrů, dusíkatých látek a vyšší vytrvalostí. Tetraploidy vyšlechtěné v Hladkých Životicích jsou diferencované především v ranosti a vytrvalosti. Diferenciace je z pícninářského hlediska velmi významná, neboť umožňuje zařazení tetraploidních odrůd jak do dočasných jetelotráv, tak do pastevních porostů pro 3 – 5 ti leté využívání.

Ve šlechtitelské stanici v Hladkých Životicích bylo vyšlechtěno 33 odrůd trav pro pícní i trávníkové využití a 6 odrůd tetraploidních jetelů, z nichž Kvarta (1974) je odrůdou nejstarší a dosud je v listině povolených odrůd nejen v České a Slovenské republice, ale také ve Švýcarsku, Rakousku, Německu a na Ukrajině. Dále zde byla v r.1978 vyšlechtěna pozdní a velmi kvalitní odrůda Radegast a v roce 1992 raná odrůda Vesna, která je povolená v Rakousku, Francii, Litvě, Lotyšsku a v Rumunsku. V roce 1996 byla povolena středně raná odrůda Beskyd, výkonnější, pokud jde o výnos zelené i suché píce, povolená také v Rakousku, Itálii a v Kanadě a v roce 1998 středně pozdní odrůda Amos, která je vytrvalejší, odolnější listovým i kořenovým chorobám a také výnosově výkonnější. Kromě České a Slovenské republiky je uznanou odrůdou v Německu, Švédsku, a to jak pro jižní, tak pro severní část Švédska, ve Francii a v Rakousku. Z celého spektra zemí, ve kterých je odrůda Amos povolena lze usoudit, jak je plastická.
V roce 1999 byla povolena po určitých peripetiích středně pozdní odrůda Dolina, která je také vytrvalejší, než odrůdy Kvarta, Vesna, Radegast i Beskyd, protože je odolnější proti chorobám, jakými jsou virózy, padlí jetelové (Erysiphe trifolii) a kořenové choroby. Kromě České republiky dává velmi dobré výnosy ve východní Kanadě a na severu USA. V těchto zemích byla povolena a začíná se s ní tady obchodovat.

V současné době je šlechtitelsky rozpracovaná celá řada nových šlechtění, z nichž některá jsou ve státních pokusech v České a Slovenské republice. Z programu rezistentního šlechtění metodou rekurentní fenotypové selekce je ve státních pokusech zařazena odrůda odolná viru žluté mozaiky fazolu (BYMV), pod označením HŽ V s navrženým názvem Rezista. Jde o odrůdu rovněž středně pozdní, s vyšším výnosem píce než u standardních odrůd Kvarta a Tempus, zvláště ve druhém užitkovém roce. Odolnost vůči výše uvedenému viru zlepšuje její vytrvalost do druhého užitkového roku, zejména v teplejších oblastech, kde je tlak virových chorob silnější, než v oblastech chladnějších. Umělou infekci virem žluté mozaiky fazolu jsme prováděli ve spolupráci s Výzkumným ústavem pícninářským v Troubsku u Brna, jehož fytopatolog Ing. R. Pokorný, CSc., připravil jak inokulum, tak metodu inokulace a hodnocení rostlin.
Dalším novým šlechtěním ve státních pokusech je odrůda HŽ RH, pod jménem Nodula. Tato odrůda byla vyšlechtěna rekurentní fenotypovou selekcí na vyšší schopnost fixovat vzdušný dusík, ve spolupráci s Výzkumným ústavem rostlinné výroby v Praze – Ruzyni, s pracovníky z oddělení biologie půdy: Dr. M. Máchovou, Dr. S. Kálalovou a Ing. T. Šimonem, CSc., kteří pro nás izolovali a vybrali vhodné kmeny rhizobií, připravují inokulum a k měření aktivity nitrogenázy kořenových hlízek používají tzv. acetylén – etylénovou metodu. Provádějí měření vzniklého etylénu plynovou chromatografií.
K tomuto novošlechtění nás vedlo ekologické i ekonomické cítění. Jetel, který více poutá vzdušný dusík, otevírá možnost nižšího hnojení dusíkatými hnojivy v jetelotrávách i v následných plodinách a může se tedy dobře uplatnit v ekologických zemědělských podnicích a nejen v nich. Nižší vyplavování dusíku do spodních vod, odpar amoniaku do ovzduší a šetření životního prostředí nižší výrobou a spotřebou dusíkatých hnojiv, potažmo fosilních paliv nutných k jejich výrobě, je významným důsledkem použití takové odrůdy. Kromě toho předpokládáme vyšší obsah dusíku v píci. To je však třeba ještě ověřit.
Posledním novým šlechtěním ve státních odrůdových pokusech je odrůda HŽ TK, s navrženým jménem Honza. Odrůda vznikla ozdravením rostlin přes explantátové kultury. Dr. Jan Horák a Ing. Antonín Fojtík, CSc., vyšli ze známého faktu, že vegetační vrcholy rostlin jsou prosté virů. Z kolekce tetraploidních odrůd získali tímto způsobem řadu rostlin bez příznaků viróz, které daly základ výše zmíněné odrůdě. Je výkonnější, než Kvarta i Tempus, zvláště v prvním užitkovém roce.

Kromě nových šlechtění ve státních zkouškách jsou připravena další, z nichž nejpropracovanější je odrůda odolná fuzariím, označená jako HŽ F. Šlechtitelskou metodou zde uplatněnou bylo opět fenotypové rekurentní šlechtění po umělé infekci směsným inokulem fuzarií: F. oxysporum, F. avenaceum, F. solani a F. culmorum, nejpatogennějšími fuzarii přítomnými v našich půdách. Fusarium spp. jsou houby, které způsobují hniloby kořene a kořenového krčku, a tím hynutí rostlin jetele v porostu, zvláště po zimách, ale i padání klíčních rostlin. Metoda inokulace i hodnocení byla vypracována společně s VÚRV Praha – Ruzyně, Ing. E. Kováčikovou, CSc. a Výzkumným ústavem pícninářským v Troubsku u Brna, s Dr. J. Nedělníkem, CSc. Dosud byly provedeny čtyři cykly rekurentní selekce a výsledkem jsou kmeny jetele zřetelně odolnější v porovnání se standardními odrůdami. Odrůdu lze uplatnit i v chladnějších a především vlhčích oblastech, kde je velký výskyt hub rodu Fusarium.

V neposlední řadě se zabýváme šlechtěním jetele lučního odolného vůči padlí. Tetraploidní jetel luční je padlím napadán více, než jeho diploidní forma. Napadené rostliny mají nižší chutnost a příjem zvířaty. Dále je rozpracován program, ve kterém bychom chtěli získat rostliny s vyšším obsahem vodorozpustných cukrů, zabezpečujících lepší průběh fermentace při konzervaci jetelové píce silážováním. Soustavně pracujeme i na vyšší vytrvalosti tetraploidů. S Masarykovou univerzitou v Brně – s Dr. J. Řepkovou, CSc., spolupracujeme na mezidruhových hybridech jetelů, zvláště na hybridech mezi jetelem lučním (Trifolium pratense L.) a jetelem prostředním (Trifolium medium), s cílem získat rostliny odolné vůči kořenovým chorobám.

Společně s výše zmíněnými ústavy a univerzitou v Brně, s výzkumnými ústavy a univerzitami v Dánsku, Velké Británii, Belgii, Holandsku a Německu jsme v lednu 2002 podali do Bruselu návrh grantu v pátém rámcovém programu EU. Cílem návrhu je najít markery k jednotlivým vlastnostem, na které šlechtíme. Markery bychom v budoucnu mohli používat pro výběry. To by mohlo vést ke zpřesnění a zrychlení výběrů a v konečném důsledku k rychlejšímu vyšlechtění odrůd s požadovanými vlastnostmi.

Nesmím zapomenout ani na velmi dobrou spolupráci s Ústavem experimentální botaniky AV ČR v Olomouci. Zde jsme poznali výhody průtokové cytometrie a na doporučení a s pomocí Doc. Ing. Jaroslava Doležela, DrSc., jsme průtokový cytometr koupili a uvedli do provozu. Už třetím rokem jej používáme k identifikaci polyploidů v C 0 a C 1 generaci po aplikaci kolchicinu, kterým zdvojujeme počet chromozomů v diploidních odrůdách a dáváme vznik tetraploidním odrůdám. Pomocí této rychlé a nedestruktivní metody jsme také částečně schopni identifikovat mezidruhové křížence.

České odrůdy jetele lučního představují ve vší skromnosti výnosovou špičku nejen v evropském měřítku. To je vklad naší ekonomice, který by neměl být prohospodařen. V současné době, kdy je kladen důraz na trvale udržitelné zemědělství a poptávka po jetelích stoupá v souvislosti se zaváděním ekologického zemědělství a krmných dávek pro skot bez nebezpečných živočišných bílkovin, mohou jetele sehrát velmi významnou roli. A měly by to být jetele naše. Prosadí se samy svými výnosy a kvalitou píce. Kvalitou siláží úspěšně konkurují i vojtěšce. V tomto směru máme náskok, který bychom si měli udržet a výhodu z toho plynoucí využít pro obohacení našich zemědělců a potažmo celé společnosti.
.

Ing. Hana Jakešová, CSc., Ing. Vladimír Světlík, CSc.,
Šlechtitelská stanice Hladké Životice, s.r.o.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *