Funkce a podpora půdních agregátů

V současné době je v České republice zhruba polovina zemědělsky využívané půdy ohrožena vodní erozí. V posledních letech degradace půdy vlivem vodní eroze výrazně zrychlila. Hlavním důvodem jsou nešetrné systémy hospodaření na půdě a s půdou.

Na tvorbě, stabilitě a vodostálosti půdních agregátů se významně podílejí rostliny a živočichové v interakci s půdními mikroorganismy, kterých je v půdě nepřeberné množství. Významný vliv mají houby a bakterie vylučující slizovité látky. Většinou jsou to polymery sacharidové povahy. Dále jsou to sacharidy uvolněné při lyzi mikrobiálních buněk, které mají též tmelový účinek. Poslední studie prokázaly výrazně pozitivní účinek dostupného uhlíkatého zdroje na tvorbu a stabilizaci půdních agregátů. Aby mohly mikroorganismy pracovat na tvorbě půdních agregátů, je důležité jim zajistit dostupné zdroje uhlíku, ať už ve formě kořenových exsudátů, nebo rostlinné biomasy v posklizňových zbytcích nebo účelně pěstovaných meziplodin.

U větších živočichů jde zejména o produkci exkrementů, ve kterých jsou minerální částice promíchávány s rozloženými organickými zbytky, mikroflórou a hlenovými výměšky. Dochází tak ke tvorbě organominerálních komplexů huminových kyselin a jílových částic důležitých pro vznik stabilní drobtovité půdní struktury. V této souvislosti jsou nejčastěji zmiňovány žížaly, které jsou z vědeckého hlediska zařazeny do podřádu žížaly (Lumbricina).

Význam žížal

Žížaly můžeme považovat za nejvýznamnější půdní živočichy, protože mají vliv na půdní vlastnosti, a to v pozitivním slova smyslu. Proto můžeme žížaly nazývat ekosystémovými inženýry. Vybudované horizontální půdní chodbičky jsou trvalého charakteru. Jejich stěny bývají doslova zpevněny žížalími výkaly označované jako slizové výměšky. Hluboké vertikální chodbičky mohou dosahovat až do hloubek 1 až 2 metry. Tyto chodbičky sehrávají významnou roli při intenzivních dešťových srážkách. Chodbičky spolu s půdními vzdušnými póry mohou přijímat vodu jako mořská houba a tím zabezpečit její infiltraci. Takto absorbovaná voda je v období beze srážek distribuována pomocí kapilárních pórů ke kořenům rostlin. Více než 90 procent chodbiček je osidlováno kořeny rostlin. Ty mohou díky tomu bez odporu pronikat do hlubších vrstev půdy a tam nacházet ideální podmínky pro svou výživu (Berner, 2013).

Více informací naleznete v příspěvku Ing. Antonína Kintla ze Zemědělského výzkumu, spol. s r. o., Troubsko, a Ing. Jakuba Elbla z Ústavu geologie a pedologie, Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně, v příštím čísle časoposu ÚRODA.*

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *