Dštili síru

Síru ve všech podobách a souvislostech a v nejrůznějších chemických vazbách dštili přednášející na účastníky 7. mezinárodní konference "Racionální použití hnojiv" v aule České zemědělské univerzity v Praze. Letos byla tato tradiční konference zaměřena právě na problematiku síry v rostlinné výrobě.

Zásobenost našich půd sírou, jako jedním z nezbytných biogenních prvků, byla ještě před několika lety vlivem spadů z emisí energetických a průmyslových podniků vysoká. Na dostatečném přísunu síry se podílel i sortiment a množství průmyslových hnojiv, používaných do roku 1990.
Po snížení obsahu síry v emisích a rapidním poklesu aplikace živin statkovými a především průmyslovými hnojivy došlo i k podstatnému poklesu dodávek síry do půdy.
Zatímco ještě roku 1994 dodávaly zdroje znečištění ovzduší do půdy až 80 kg síry na každý hektar území ČR, činila tato hodnota roku 1999 již jen 5 kg. Odčerpávání síry plodinami přitom není nezanedbatelné a tak se stalo, že se síra na některých lokalitách a v některých regionech stává deficitním prvkem ve výživě rostlin a přímo ovlivňuje dosahované výnosy i kvalitu produkce. Bilance živin dodávaných v průmyslových hnojivech v ČR potvrzuje vysoká – až 72 % – zastoupení dusíku, což krátkodobě může vést k záchraně jisté úrovně výnosů, leč současně to s sebou nese „ždímání“ ostatních živin bez jejich dostatečného doplňování.
Obsah síry v půdě kolísá v ČR v rozpětí od 20 do 2000 mg S.kg-1 půdy. Nižší obsah vykazují především písčité půdy. Síra je v půdě obsažena ve formě síranů, rozpuštěných v půdním roztoku, ale většina obsahu síry je vázána v organických sloučeninách, například ve formě síranových esterů.
Síra je navíc rostlinami využívána v různém stadiu jejich vývoje různě intenzivně. To s sebou nese i dosud nepříliš prozkoumané možnosti diagnostiky zásoby dostupné síry v půdě a z toho plynoucí jednoznačná pěstitelská doporučení. Dosavadní zjištění však napovídají, že možnosti nobilizace síry z různých vazeb v půdní zásobě byla v minulosti značně přecenována.
Z našich běžně pěstovaných plodin je na potřebu síry nejnáročnější ozimá řepka. Ta při průměrném výnosu odčerpává z půdy 45 – 70 kg S.ha-1. Ani diagnostika obsahu, příp. deficitu síry v rostlinách však není jednoduchá. Zhruba platí, že kritická koncentrace síry v rostlině řepky, která se projeví asi 5 % redukcí výnosu, je 5,5 g síry na 1 kg sušiny rostliny, při poklesu obsahu síry pod 3,5 – 3 g.kg-1 S na 1 kg sušiny dochází již k viditelnému poškození rostliny. Jejich řešení dodatečnou dodávkou síry však již nepřináší efekt.
Dodavatelem síry pro řepku může být při podzimním hnojení jednoduchý superfosfát nebo kieserit, při jarním regeneračním hnojení pak síran amonný, draselná sůl, případně roztok hořké soli. Zajímavým zdrojem síry by mohlo být hnojivo, varobené z kamence amonnohlinitého, vznikajícího jako produkt sanace podzemních vod, zamořených kyselinou sírovou po chemické těžbě uranu. Měření potvrdila, že takové hnojivo by bylo bezpečné i z hlediska obsahu těžkých kovů (chróm) i zbytkové radioaktivity, ležící hluboko pod stanovenými limity.
V rámci programu konference prezentovali nabídku hnojiv, obsahujících síru, ze svého výrobního sortimentu i producenti průmyslových hnojiv.
Břetislav Koč

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *