Cukrovka – budoucnost i historie

Má pěstování cukrovky budoucnost? Tuto otázku si vedle několik stovek českých pěstitelů položil také Dr. Ralf Beckers z vedení společnosti Syngenta. Věří že ano, a to dokonce i v České republice. Své argumenty prezentoval na začátku léta ve šlechtitelské stanici v Semčicích u Turnova. Cukrovou řepu lze využít k výrobě bioetanolu.

„Cukrovka je osudová plodina Semčic.“ Tak hodnotil vztah obce k této plodině Ing. Ryzák, obchodní ředitel Syngenta Czech pro oblast osiv. Odborníci, kteří se věnují šlechtění a výzkumu pěstování cukrové řepy, si připomněli výročí 95 let od okamžiku, kdy tam byla postavena šlechtitelská stanice. Její původní název byl Stanice pro zušlechťování řepy a hospodářských plodin v Semčicích a Dobrovicích. Historie výzkumu odrůd cukrovky v oblasti však sahá až do devadesátých let 19. století.

Shodou okolností také šlechtitelská společnost Hilleshög, která je součástí společnosti Syngenta, si v tomto roce připomíná sto let svého trvání a celých patnáct let uplynulo od vstupu společnosti Hilleshög na český trh.

Cukrová řepa se na našem území pěstuje ve větší míře již 175 let. Nejvíce cukru se vyrobilo ve dvacátých letech minulého století. Tehdy České republice patřilo jedno z předních míst mezi producenty řepného cukru. Její podíl na celkové světové produkci činil téměř 17 %.

Po druhé světové válce ale postupně osevní plochy cukrovky klesají. Za poslední rok k tomu přispěla cukerní reforma. V listopadu 2005 rozhodla Rada ministrů Evropské unie o změně dosavadního cukerního pořádku. Po dalším vyjednávání s členskými státy unie byla konečná podoba reformy přijata v únoru 2006. 

 
Trh s cukrem roste

Zmiňovaná reforma cukerního pořádku má omezit ochranářskou politiku Evropského společenství uplatňovanou vůči producentům z třetích zemí. Cílem je redukovat výrobu cukru v unii a umožnit přístup na vnitřní trh dalším zemím. Tam se pro produkci cukru většinou pěstuje cukrová třtina. Tato plodina je proto přímým konkurentem cukrovky.

Trh z cukrem roste přibližně o dvě procenta za rok. Poměr cukru vyrobeného z cukrové třtiny se ale zvyšuje v neprospěch cukrové řepy. „Čím více se cukrovka přibližuje volnému trhu, tím více se její cena může měnit a kolísat,“ připomněl Dr. Beckers. Dále upozornil, že během posledních let cena cukru na světových trzích kopíruje cenu olejů. S rostoucí cenou ropy se stávají paliva z obnovitelných zdrojů zajímavou alternativou. Jak věří Dr. Beckers, právě cukr z cukrovky bude hrát svou roli při výrobě bioetanolu. „Bioetanol z cukrovky je zajímavou šancí pro evropské pěstitele i pro společnost Syngenta,“ ujistil přítomné odborníky v Semčicích.

 
Zdroje bioetanolu

Stejně jako Evropská unie také Spojené státy americké i země Jižní Ameriky si uvědomují závislost na neobnovitelném zdroji energie, kterým je ropa. Podobně jako EU i další státy se za poslední roky snaží zvýšit zpracovatelské kapacity pro výrobu biopaliv a zajistit jejich přimíchávání do fosilních paliv. Podle některých předpokladů by v roce 2020 měl podíl paliv z obnovitelných zdrojů dosáhnout hranice deseti procent z celkového objemu používaných paliv.

Jak uvedl Dr. Beckers, největší část biopaliv se v roce 2020 bude vyrábět pravděpodobně z cukrové třtiny. Podle odhadů by to mělo být asi 23 %. „Cukrová třtina nemá konkurenci ve výnosu z jednotky plochy a také její náklady na produkci jsou nízké,“ připomněl zástupce společnosti Syngenta. Přibližně 20 % bioetanolu by mělo mít původ v kukuřici. Na celulózu připadá 20 až 25 %. Surovina však musí být z dostatečně levných zdrojů. To znamená odpad z dřevozpracujícího průmyslu, dřevní štěpka a podobně. Zbývající část připadá na ostatní zdroje.

Aby v  poslední skupině zdrojů pro výrobu bioetanolu byla také cukrovka, navrhl Dr. Beckers několik řešení. Určitě je třeba zintenzívnit výrobu vstupní suroviny. Plodina a její pěstování by měly být přizpůsobeny zpracovatelskému průmyslu. „Bioetanol nemůže být pro pěstitele cukrovky pouze vedlejším produktem,“ zdůraznil Dr. Beckers a dodal, že hlavní problém konkurence cukrové třtiny a dalších plodin není na poli, ale spíše ve zpracovatelských zařízeních, kde je možné hledat rezervy.

 
Vhodné oblasti pro pěstování

Pro snížení nákladů na výrobu biotenalu je pořád nutné rostlinnou produkci optimalizovat. Německý odborník věří, že cukrovka se bude v Evropě pěstovat jen v oblastech pro ni příznivých. Za pravdu mu částečně dává dosavadní vývoj po přijetí reformy cukerního pořádku. Po druhé světové válce se začala cukrová řepa pěstovat i v dříve netradičních oblastech. Díky regulaci evropského trhu s cukrem se vyplatilo tuto plodinu pěstovat například ve Finsku, Irsku, Španělsku, Itálii, Portugalsku nebo Řecku. Tyto země v poslední době pěstování cukrovky omezují.

Cukrová řepa obsahuje velké množství vody. Proto její transport na větší vzdálenosti značně prodražuje celý proces výroby. Pěstování cukrovky se musí soustředit do oblastí, kde jsou zpracovatelské kapacity, to znamená do blízkosti cukrovarů.

 
Delší kampaň i vegetační doba

Problémem zpracování řepy, který zvyšuje náklady na výrobu bioetanolu, je energetická náročnost celého procesu, řekl Dr. Beckers. V současné době trvá řepná kampaň přibližně sto dní. Za tu dobu si cukrovar musí na sebe vydělat na celý rok. To samozřejmě zdražuje finální produkt.

Jedním z cílů by proto mělo být prodloužení kampaně. Společnost Syngenta uvažuje o pěstování ozimé řepy. Ta by se sela asi v srpnu a sklízela na začátku června. Taková plodina ve své genetické informaci musí obsahovat gen odolnosti proti vybíhání. Řepná kampaň by pak mohla trvat od července do konce roku.

Další možností, jak zvýšit produkci vstupní suroviny a zlevnit tak konečný produkt, jsou rané jarní výsevy. Porost cukrovky založený v polovině března má delší vegetační dobu a do svých rostlinných orgánů může akumulovat více energie.

„Musíme si uvědomit, že při výrobě bioetanolu z cukrovky nevzniká téměř žádný odpad,“ popisoval určitou podobnost cukrovky s třtinou Dr. Beckers. Pro fermentaci lze použít celé rostliny. Na rozdíl od výroby cukru není nutné čistit rostlinné šťávy.

 
Roste potřeba potravin i energie

Vedle výroby biopaliv je dalším argumentem pro zachování této plodiny v našich osevních postupech také rostoucí potřeba potravin. Evropská unie je schopná především u některých zemědělských komodit vyprodukovat přebytky a ty následně vyvážet. Přesto některé druhy potravin je nucena dovážet.

Dosavadní předpoklady odborníků varují, že při současném růstu světové populace a zároveň stoupající životní úrovni a spotřebě, bude v budoucnu nedostatek potravin. Obnovitelné zdroje energie pěstované na poli tak budou přímými konkurenty plodinám pro lidskou výživu. Země schopné v současnosti levně produkovat určité skupiny plodin mohou mít za několik let nedostatek potravin i obnovitelných zdrojů energie. Evropa si pak bude muset zajistit jak potravin, tak zdroje energie na vlastních polích.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *