Co nejvíce bioovoce se snaží sadaři zpracovat sami

Z kopce Weinberg je pěkný výhled do malebného kraje. Jako na dlani máte rozlehlé ovocné sady, nepřehlédnete zámek, který ční z nejbližší vsi. Jediným rušivým elementem v tomto koutě Českého středohoří, i když trochu v dáli, jsou mostecké paneláky. Řekne-li se Mostecko, každý si nejspíš představí doly, chemický průmysl a vysokou nezaměstnanost. Jsou tu ale také největší biosady v republice - Zámecké sady Chrámce, které jsou výjimečné i svým nejrozsáhlejším uceleným sadem hrušní. S hruškami spojují manželé Syrovátkovi, majitelé více než stohektarových sadů, své největší plány.

Ekologicky vypěstované ovoce se u nás jako bio příliš prodávat nedaří a tak končí na trhu v jednom koši s konvenčním. Vývoz je sice možný a naše exportní firmy jsou schopné rozlišit bioprodukt, někdy se ale také objeví „šrám na kráse“. A to když kamion s hruškami při cestě do Švýcarska zřejmě nechladil, jak by měl, a kvalitní zboží z Chrámců dorazilo v nepoživatelném stavu. Nejspolehlivější bude, usoudili ovocnáři, když si sklizeň sami zpracují. Hotové biovýrobky už mají snadnější cestu do obchodů.
„Do tří let chceme zpracovávat zhruba 80 procent produkce,“ plánuje inženýr Jiří Syrovátka. Sortiment výrobků se rozšiřuje podle toho, na co jsou peníze. Takže dnes mají v Chrámcích sušárnu, díky níž z loňské úrody vyrobili kolem dvou tun sušeného ovoce. K tomu potřebují stroj, který jablka a hrušky před sušením oloupe, zbaví jádřinců a nakrájí – jen tato „maličkost“ přišla na 160 tisíc korun. Sušené ovoce pak balí pro speciální prodejce zdravé výživy – pražskou společnost Country Life a jihomoravskou Sluneční bránu.
V loňském roce začali Syrovátkovi ovoce také moštovat. Moštovací stolice, kterou si přivezli ze Švýcarska, není žádný technický výstřelek. „Stroj je skoro čtyřicet let starý, potřebuje obsluhu tří až čtyř lidí, tedy žádný automat, ale zase není poruchový. Za hodinu vylisuje velmi kvalitně asi 800 litrů moštu,“ chválí si sadař mašinu, kterou pořídil za cenu šrotu. Část tepelně upravené hruškové šťávy plní do desetilitrových rodinných balení, 160 tisíc litrů prodali do moravského lihovaru na hruškovici. Napřesrok by ale už měla stát palírna přímo v Chrámcích. Záleží, zda Syrovátkovi budou úspěšní se svojí žádostí o bankovní úvěr na milion korun.
Novinkou, s níž vyjedou už letos, jsou biodžemy a biomarmelády. Za to, že ve vesnici vytvořili dvě nová pracovní místa, přispěla jim Hospodářská a sociální rada Mostecka na nákup starší linky ze zkrachovalé Fruty v Sulejovicích. „Neuvěřitelné peníze ale stojí stavební příprava prostoru, kam technologii umístíme,“ poznamenává její nový majitel. Rekonstruovat léta neudržovaný objekt, který dnes manželé Syrovátkovi využívají jako skladové a výrobní zázemí, není laciná záležitost.
A jak se přihodilo, že se majitelé chrámeckých sadů rozhodli pro ekologii? „Když jsme sem v roce 1996 přišli, zkoušel jsem v té divočině, jaká tu byla, začít s postřiky. Jenže když jsem se vracel, zjistil jsem, že zahynulo všechno, i užiteční broučci. Odborníci z Výzkumného ústavu ovocnářského v Holovousích zjistili, že stromy už roky nikdo neošetřoval a bioprodukce už tu vlastně tehdy byla. Oficiálně ale máme certifikát BIO pro celou plochu 107 hektarů od roku 1999,“ vysvětlil pěstitel.
Mikrobioložka a pracovník Výzkumného ústavu zemědělské techniky, Olga a Jiří Syrovátkovi, které okolnosti přivedly z Prahy na vrácený rodinný majetek, bez velkých znalostí a zkušeností zachraňovali sady vysázené za dob státního statku nejdříve hlavně vlastníma rukama. Teď mají kolem pěti zaměstnanců a při sklizni potřebují kolem 40 brigádníků. Ke slovu se zámecká paní nedostala při naší návštěvě z prostého důvodu – doprovázela totiž inspektora ze společnosti KEZ, která dohlíží na ekologicky hospodařící zemědělce.
Asi 70 procent plochy zámeckých sadů je přestárlých a tak se je majitelé snaží v rámci možností obnovit. „Před dvěma roky jsme vysadili 1,3 hektaru švestek, loni 4,2 hektaru višní a švestek, letos plánujeme přes dva hektary hrušní,“ upřesnil ovocnář. Představu, že ekologicky vypěstované ovoce bývá scvrklé a na pohled nevábné, částečně vyvrací. „Určitý podíl produkce je velmi kvalitní, část není vzhledově úplně dokonalá. Plodů také nesklidíme tolik, jako v intenzivních sadech, zato v chuti je nebetyčný rozdíl,“ porovnává rozdíl mezi oběma způsoby pěstování. Dodává, že proti běžným škůdcům ochrání sady přirození predátoři, proti virózám ale žádná obrana v biosadech není.
Sady dnes Syrovátkovy živí a také jim se především věnují. V hlavě ale nosí nápad, jak využít přilehlý areál vrácený v restituci, který dříve státnímu statku sloužil pro živočišnou výrobu. Vědí, jak by měl vypadat selský dvůr nebo snad zoologická zahrada pro hospodářská zvířata, kam by jezdili na výlety školáci z Mostu i odjinud. Zároveň by se podívali, jak se zpracovává ovoce, pak by se vydali na naučnou stezku a poznávali zdejší faunu a botanické druhy, mezi které se díky ekologickému hospodaření vrátili i ohrožení jedinci.
Ze vzdušných zámků zpátky na zem. Letošní úroda ovoce v zámeckých sadech nebude proti loňské nijak slavná. „Rok bude slabý v hruškách, třešně vypadají slušně, s višněmi je to letos horší,“ tolik sklizňový odhad Jiřího Syrovátky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *