ČÍM OSEJEME NEVYUŽITOU ORNOU PŮDU?

Problémy s ošetřováním dočasně nevyužívaných ploch orné půdy má v posledních letech nejen Česká republika, ale i ostatní země Evropy. Při ponechání půdy ladem bez jakéhokoliv ošetřování dochází k jejímu zaplevelování (zvyšování zásoby semen a jejich šíření do okolí), zvyšuje se půdní eroze jak vodní, tak větrná. Postupně se uvolňující živiny nejsou využívány kulturními porosty, jsou proplavovány a tím dochází ke znečišťování podzemních vod. Předpokládá se že v České republice bude vzhledem k restrukturalizaci zemědělství dočasně nevyužíváno minimálně 500 tis. ha orné půdy. Je proto třeba hledat vhodné metody jejího dočasného alternativního využití tak, aby v budoucnu bylo možné její opětovné zařazení do procesu zemědělské výroby bez větších problémů a nákladů.

K útlumu zemědělské výroby dochází a bude i nadále docházet především v podmínkách, které jsou méně vhodné pro pěstování a využití kulturních rostlin. Délka a způsoby alternativního využití půdy budou v těchto oblastech různé, od trvalého převedení do jiných kultur (lesní porosty, trvalé nebo dočasné travní porosty) přes pěstování netradičních plodin např. pro energetické využití až po pravidelné střednědobé (3-5 let) nebo krátkodobé (zpravidla jednoleté) tzv. rotační úhory.
Černé úhory bez rostlinného pokryvu nejsou pro podmínky ČR vhodným východiskem neboť neřeší problémy půdní eroze a proplavování živin, a náklady na jejich udržování v bezplevelném stavu rovněž nejsou zanedbatelné. Navíc nesplňují požadavek kulturního, estetického vzhledu krajiny. Řešením není ani tzv. samozatravnění vzhledem k délce tohoto procesu. Nevyužívané pozemky musí být ozeleněny cíleně vhodnými kulturními druhy a udržovány zejména pravidelnými sklizněmi – sečením nebo mulčováním. Dalšími opatřeními může být zpracování půdy na okrajích pozemků (zpravidla o šířce 5 m), chemické ošetření a to jak plošné, s využitím selektivních či neselektivních herbicidů, tak bodová aplikace na vybrané druhy, použití regulátorů růstu nebo nižších dávek některých druhů herbicidů, působících obdobným způsobem. Samotný způsob ošetření těchto ploch bude především podmíněn konkrétními podmínkami stanoviště a stavem porostu, dobou uložení do klidu a množstvím finančních prostředků.
Na katedře pícninářství České zemědělské univerzity v Praze se v účinné spolupráci s dalšími třemi katedrami a Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půd ve Zbraslavi zabýváme již od roku 1995 jednou z možností ukládání půdy do klidu založením dočasných víceletých porostů trav, jetelovin nebo jejich směsí s použitím tradičních i netradičních druhů a různými způsoby obhospodařování. Pro naše pokusy jsme použili z běžných druhů trav kostřavu luční a ovsík vyvýšený, z netradičních druhů sveřep samužníkovitý a srhu Ascherzonovu, z jetelovin jetel plazivý, tolici dětelovou, štírovník růžkatý, jugoslávskou odrůdu vojtěšky prostřední, čičorku pestrou a směsi výše uvedených druhů trav a jetelovin. Při výběru druhů jsme brali v úvahu zejména jejich vhodnost do daných přírodních podmínek (černozem, řepařská výrobní oblast, 281 m n/m., roční průměrná suma srážek 472 mm, průměrná roční teplota 9,3°C), jejich výnosovou schopnost, která by měla být pokud možno nižší, protože hmota nebude zkrmována, tj. ani odvážena mimo pozemky, dále je důležitá jejich konkurenční schopnost vůči různým druhům plevelů a s tím související pokryvnost porostu po celý rok, tj. i v mimovegetačním období.
Způsob obhospodařování porostů nesmí být pro tyto účely finančně příliš nákladný, proto jsme zvolili metodu mulčování 2 krát nebo 1krát ročně (mulčovacím strojem AS 27/2 Enduro) a srovnávali výsledky s jedno nebo třísečným využitím s odvozem hmoty.

Trávy

Z trav vyprodukovaly ve 2. roce vegetace nejvíce hmoty porosty sveřepu samužníkovitého a ovsíku vyvýšeného (6-10 t.ha-1 sušiny za rok). Výnosy hmoty u porostů sklízených 1x ročně se pohybovaly na nižší hranici uvedeného rozpětí. Kostřava luční a zejména srha Aschersonova se jevily z hlediska nižší produkce hmoty jako výhodnější (2,8 – 5,5 t.ha-1) a jejich výnosy nebyly prakticky ovlivněny frekvencí a způsobem sklizně. Třetí rok vegetace (1998) byl srážkově sušší, což společně se stářím porostu ovlivnilo zejména výnosy trav, které ani u nejvzrůstnějšího ovsíku vyvýšeného nepřesáhly 6 t.ha-1, sveřep samužníkovitý poskytnul 4 t.ha-1, méně výnosná kostřava luční a srha Aschersonova jen 2-3 t.ha-1 bez výrazných rozdílů v závislosti na frekvenci sklizní. Ve 4. roce vegetace byly výnosy trav přibližně stejné. U méně vzrůstných druhů, tj. hlavně u srhy Aschersonovy a kostřavy luční došlo ke zvýšení podílu plevelů v píci a tím i ke zvýšení celkového výnosu hmoty. U sveřepu samužníkovitého a ovsíku vyvýšeného se podíl plevelů rovněž zvýšil ve srovnání s předchozím rokem, nepřesáhl však 20 % celkového výnosu sušiny. U svěřepu samužníkovitého došlo ke značné redukci výnosu třísečné varianty ve srovnání s 3. rokem vegetace (o 50 %).

Jeteloviny

U jetelovin byly ve 2. roce vegetace nejvyšší výnosy vždy na třísečně sklízených parcelách (u jetele plazivého v průměru 8 t.ha-1 až 12 t.ha-1 u vojtěšky prostřední), nejnižší při jednorázové sklizni na konci vegetace, kde výnosy jetele plazivého dosahovaly 0,5 t.ha-1 a u vojtěšky prostřední kolem 4t.ha-1. Podobně reagoval na frekvenci a způsob sklizní i štírovník růžkatý. U tolice dětelové byl při jednorázové sklizni na podzim výnos tvořen převážně pleveli a podíl samotné jeteloviny byl zanedbatelný. Výnos plevelů na úhoru činil u mulčované varianty do 2 t.ha-1, při jednorázové sklizni 4-5 t.ha-1. Ve 3. roce se výnosy jetelovin snížily v průměru o 30 %. Tolice dětelová zcela ustoupila (kromě 3 sečné varianty), takže ve 4. roce vegetace byl výnos na těchto parcelách tvořen převážně pleveli (92-100 %) podobně, jako tomu bylo u jetele plazivého. Vzrůstnější druhy jetelovin vykazovaly i po 4 letech značnou konkurenční schopnost vůči plevelům, zejména čičorka pestrá, jejíž podíl ve výnosech byl 96-100 % a vojtěška prostřední při 2-3 sklizních ročně (99 %).
Význam porostů při dočasném ukládání orné půdy do klidu spočívá mimo jiné v jeho protierozním působení a to i v mimovegetačním období. Věnovali jsme proto pozornost sledování pokryvnosti (dominanci) jednotlivých druhů po poslední sklizni na podzim. Na konci 2. roku vegetace byla nejvyšší pokryvnost u jetele plazivého (90-100 %). U ostatních jetelovin byla obtížně měřitelná vzhledem k tomu, že porosty nebyly z důvodu pozdní sklizně (20.10.) před zimou obrostlé a vzhledem k absenci zelených částí poskytovaly proto velmi malou protierozní ochranu. U trav nepřesahovala pokryvnost 65% a byla méně ovlivněna frekvencí sklizní. Nejvyšší pokryvnost měly nižší druhy, tj. srha Aschersonova a kostřava luční, zejména na variantách 3x sekaných nebo 2x mulčovaných. Před 3. zimou (1998/99) měly velmi dobrou pokryvnost 70-90 % třísečné porosty trav. U jednorázově sklízených byla pokryvnost 60-70 %. Zvýšení pokryvnosti ve srovnání s předchozím rokem bylo u porostů ovsíku a sveřepu způsobeno také vzcházením nových jedinců ze semen. Na mulčovaných parcelách trav byl povrch půdy pokryt na 100 % neboť prázdná místa a částečně i rostliny pokrývala vrstva mulče (celkem 30-70 % plochy). Z jetelovin měl nejvyšší pokryvnost třísečný porost jetele plazivého (80 %), štírovníku růžkatého, vojtěšky prostřední a čičorky pestré (v průměru 55 %). U jednou ročně sklízených porostů byla pokryvnost jetelovin výrazně nižší za současně vyššího zaplevelení porostů. Tolice dětelová z porostu prakticky vymizela. Stejně jako u trav, mulč dobře zakrýval povrch půdy, takže podíl míst s holým povrchem půdy byl 0-10 %. Před 4. přezimováním porostů vykazoval největší pokryvnost porost srhy Ashersonovy při třísečném využití (přes 60 %). Pokryvnost ostatních druhů trav byla nižší, stejně jako v minulých letech byla velmi nízká pokryvnost u všech druhů jetelovin bez ohledu na jejich výnosy (0-26 %). Vývoj pokryvnosti vysetých druhů trav a jetelovin od 3. do 5. roku vegetace ukazuje graf.
Výskyt dvou a víceletých plevelů podle dosavadních sledování narůstal s dobou uvedení půdy do klidu a závisí rovněž na použité agrotechnice. V průběhu vegetace (3. a 4. rok) došlo k ovlivnění porostů vláhovým deficitem, což mělo vliv i na snížení konkurenční schopnosti jednotlivých kulturních druhů jako je jetel plazivý. Naopak suchovzdorný štírovník růžkatý byl schopen konkurovat vyskytujícím se plevelům. Konkurenční schopnost trav vůči plevelům je ve srovnání s porosty jetelovin, které navíc nejsou schopné odolat konkurenčnímu tlaku pýru plazivého, lepší. Ale ani tyto porosty nezamezí rozvoji a následně šíření pcháče osetu. Pcháč oset je schopen i v třísečně sklízených porostech nejméně jednou za vegetaci dozrát a vytvořit semena. Zejména porosty sveřepu samužníkovitého a ovsíku vyvýšeného lze na základě zjištěných výsledků hodnotit jako velmi dobré z hlediska odolnosti vůči zaplevelení.

Závěry

Na základě dosavadních výsledků našich pokusů můžeme v obdobných půdně klimatických podmínkách doporučit pro střednědobé ukládání půdy (do 4 let) především méně vzrůstné druhy trav tj. srhu Ascherzonovu a kostřavu luční mulčované dvakrát ročně. Pro dlouhodobější uložení (5 a více let) raději vzrůstnější trávy, které mají větší konkurenční schopnost vůči plevelům. V našem případě se osvědčil ovsík vyvýšený, a to i při jednorázové sklizni na konci roku vegetace. Osev orné půdy ukládané dočasně do klidu prostřednictvím vhodné pícniny a její pravidelnou sklizeň nelze z ekologického ani agronomického hlediska v žádném případě podcenit. Různé druhy trav, případně jejich směsi s jetelovinami mohou v těchto podmínkách najít široké uplatnění.

Práce vznikla za podpory výzkumného záměru MSM 4120 – 0004.

Doc. Ing. Jaromír Šantrůček, CSc.,
Ing. Miluše Svobodová, CSc.,
Ing. Václav Brant
AF ČZU v Praze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *