Choroby a škůdci máků

Mák patří k plodinám, jejichž plochy v posledních letech rostou. Podle dostupných údajů bylo v roce 1990 oseto mákem 9 092 ha, v r. 2000 již 31 473 ha. Při tomto trendu lze tedy předpokládat i zvyšování výskytu chorob škůdců.

Poznatků týkajících se ochrany minoritních plodin, které by byly opravdu aktuální a dostatečně ověřené, příliš mnoho k dispozici nemáme. Důvodů pro to je několik, z nich asi nejpodstatnější je fakt, že každé ověřování od laboratorních až po polní testy a pokusy, je nejen časově, ale především finančně náročné a malé plochy pěstované plodiny takto vynaložené náklady „nevrátí“. Další důvod spadá do oblasti biologických příčin, zákonitostí růstu populací patogenních organismů – původců chorob rostlin. Rostliny představují pro patogeny zdroj živin a k nadměrnému růstu jejich populací dochází v případě dostatku až nadbytku potravních zdrojů, tedy v případě častého pěstování dané plodiny na větších plochách. Naopak, čím menší jsou výměry jedné plodiny, tím menší je pravděpodobnost hospodářsky významných výskytů chorob. Proto se u plodin pěstovaných na malých výměrách nesetkáváme s příliš velkým ekonomicky závažným spektrem chorob. To platí při dodržení pěstitelských postupů. Každá chyba v pěstitelských zásazích zvyšuje pravděpodobnost onemocnění rostlin. Z toho vyplývá, že převážná většina chorob kulturních rostlin je dispozičních a u tzv. minorotních plodin to platí dvojnásob. To však neznamená, že se v porostech nemohou vyskytnout onemocnění v hospodářsky významném rozsahu bez přičinění pěstitele, protože nemalou roli ve vzniku a šíření chorob hraje i průběh počasí.
Předkládáme čtenáři soubor údajů tak, jak byl získán částečně vlastní zkušeností a z větší míry z prací publikovaných různými autory v několika posledních letech.

Choroby máku a ochrana proti nim

Mák je velmi citlivý k podmínkám prostředí především v době vzcházení. V raných vývojových fázích se můžeme setkat se spálou máku. Jedná se o primárně fyziologické poškození, které se nejčastěji vyskytuje na slévavých půdách. Při nedostatečné provzdušněnosti půdy, při přísušku v době klíčení a vzcházení a následujícím deštivým počasím jsou rostliny napadány půdními a osivem přenosnými patogeny, kteří způsobují zaškrcování a hnědnutí kořenových krčků, hniloby kořínků a odumírání rostlin. Z půdních patogenů se na vzniku spály podílejí především houby rodu Pythium, Rhizoctonia, z patogenů přenosných osivem lze jmenovat houby rodu Phomopsis, Dendryphion, popřípadě bakterie. V suchých letech se může u máku objevit srdéčková hniloba, která se projevuje nejprve zpomaleným růstem rostlin a později ( v době růstu stonku) dochází k nekrózám až odumírání vzrostného vrcholu. Příčinou poškození je nedostatek přístupného bóru. U vzešlých rostlin je možný výskyt krčkových hnilob, vyvolávaných houbami rodů Dendryphion, Rhizoctonia a Fusarium. Onemocnění se opět nejčastěji objevuje na slévavých půdách a na půdách kyselých (pH  6,2). Nekrózy stonků a listů, zasychání a odumírání rostlin může být vyvoláno různými patogeny. Doprovodnými příznaky napadení je celkové oslabení rostlin, deformace stonků, tvorba menších, popř. deformovaných makovic. Kořeny mohou být napadeny houbami rodu Sclerotinia, Verticillium, které prorůstají i do nadzemních částí a způsobují odumírání napadených pletiv. Za nejzávažnější chorobu je považována helminthosporióza máku, kterou způsobuje houba Dendryphion penicillatum (dříve známá jako Helminthosporium papaveris, pohlavní stadium Pleospora calvescens). Tato houba je přenosná osivem, které je primárním zdrojem infekce v porostu. Napadá klíční rostliny, podílí se na vzniku spály máku. Na odumřelých pletivech klíčních rostlin pak sporuluje a tyto spóry jsou příčinou napadení dalších rostlin a šíření onemocnění v porostu. Sporulaci a šíření patogena v porostu podporuje vysoká vzdušná vlhkost v porostu (deštivé počasí, příliš husté nebo zaplevelené porosty). Příznaky choroby: primární příznaky jsou obvykle viditelné na počátku květu na listech, na kterých jsou patrné hranaté, hnědnoucí skvrny. Později se objevují příznaky na stoncích v podobě černohnědých až černých podélných proužků. Napadené rostliny zasychají, makovice zůstávají velmi malé, často je na nich viditelné fialověhnědé zabarvení. Houba prorůstá do makovic, kde se rozrůstá mycelium. To omotává semena a vytvářejí se shluky většinou nedozrálých semen. Další chorobou přenosnou osivem je plíseň maková (Peronospora). Z infikovaných semen vyrůstají deformované, v růstu zpomalené rostliny, na kterých se objevuje šedý povlak tvořený myceliem a sporangiofory patogena. Tyto rostliny jsou zdrojem pro šíření infekce v porostu. Typickým příznakem na listech jsou hranaté skvrny, na jejich spodní straně je viditelný šedý povlak. Onemocnění se rychle šíří a napadené rostliny zasychají. Osivem je přenosná i Phomopsis morphaea, která se v našich porostech také objevuje. Vyvolává nekrózy všech nadzemních částí rostlin. Tato houba přežívá i na napadených infikovaných zbytcích na pozemku.
Zásadou ochrany máku proti chorobám je nevysévat mák na nevhodných pozemcích, tzn. slévavé půdy, půdy kyselé, uzavřené polohy s omezeným prouděním vzduchu. Dbát na velmi kvalitní předseťovou přípravu půdy, nezařazovat mák po sobě dříve než po 4 letech. Snažit se o vyrovnanou výživu. Vysévat pouze zdravé osivo, doporučujeme moření osiva i když v současné době je povolen k tomuto účelu pouze přípravek Rovral 50 WP (účinná látka iprodion), který má jen částečnou účinnost vzhledem ke komplexu hub přenosných osivem. Perspektivní pro moření se jeví kombinace účinných látek carboxin + thiram, zatím ale takový přípravek není registrován. Z pokusů prováděných na několika pracovištích vyplývá i vhodnost fungicidního ošetření během vegetace. Ověřovány byly dva termíny aplikace – začátek kvetení – květ a po odkvětu. Pro časnější termín aplikace by měl být použit přípravek s širokým spektrem účinnosti (helminthosporióza, plíseň maková, popř. i bakteriózy). V současné době žádný fungicid k tomuto účelu registrován není, probíhá registrační řízení.

Škůdci máku a ochrana proti nim

Mák je poškozován celou řadou živočišných škůdců. Rostliny máku jsou i na malé poškození citlivé, proto i relativně malý výskyt škůdců může způsobit velké ztráty na výnosech.
Živočišní škůdci mohou způsobit vážná poškození během celé vegetace.
V porostech máku se setkáváme s těmito škůdci:

Krytonosec kořenový
Stenocarus ruficornis
( Stephens) ( = S. fuliginosus (Marscham))
Dospělci tohoto rozšířeného krytonosce jsou 3 – 3,5 mm velcí. Tělo mají široké a silně vypouklé, hlava je protáhlá v typický tenký nosec s lomenými tykadly.
Zbarvení je šedočerné až černé s hedvábným leskem, spodní strana je žlutavá. Tělo je hustě porostlé přilehlými šedočernými chloupky. Na konci švu krovek je malá bělavá skvrnka.
Larva je beznohá, bělavá s výraznou hnědou hlavou (apodní eucephalní), rohlíčkovitě zahnutá. Žije v půdě. Kukla je volná, měkká, žlutobílá, asi 4 mm velká .
Po vzejití porostů máku nalétávají dospělci na rostliny. Do čepelí listů vyžírají dírky a malá okénka, mladé srdéčkové listy sežírají zcela. Žír brouků, zvláště u pozdě setých porostů, může silně poškodit mladé rostliny. Samičky kladou průměrně asi 300 vajíček do vyhlodané jamky v hlavním nervu na spodní straně listů. Larvy nejprve krátce minují v listech a potom se spouštějí na zem a poškozují kůlový kořen rostlin, do kterého vykusují rýhy, jamky a chodbičky. Rostliny zakrňují, špatně kvetou a podehnívají. U jedné rostliny může být i 10 a více larev. Později se larvy kuklí v půdě. Krytonosec kořenový má jednu generaci do roka. Dospělci i larvy pravidelně silně poškozují porosty máku.
Přezimují dospělci v půdě, pod listím, travou apod.
Signalizace: Porosty máku se ošetří pokud se vyskytne do fáze 4 –5 listů 3 – 4 brouci na 1 m řádku.
Ochrana: Postřik přípravkem Furadan 350 F (1l/ha) nebo aplikace granulovaných insekticidů Furadan 5 (10) G v dávce 30 kg/ha (20 kg/ha). Rovněž je povoleno setí mořeného osiva přípravkem Promet 400 CS.

Mšice maková
Aphis fabae Scopoli

Dospělci této mšice jsou 2,2 – 2,6 mm velké. Tělo je široce vejčité, klenuté. Sifunkuli jsou krátká, válcovitá. Zbarvení je černozelené nebo hnědočerné, okřídlené formy mají černou hlavu a hruď a tmavě zelený zadeček. Tykadla a nohy jsou bělavé s černými konci. Nymfy jsou velmi podobné dospělcům, vždy bezkřídlé. Obvykle jsou černé, černozelené, hnědočerné. Na zadečkových článcích jsou bělošedé.
Z přezimujících vajíček se na primárních hostitelských dřevinách (na brslenu, kalinách a pustorylu) líhnou zjara bezkřídlé zakladatelky. Dále se mšice množí až do podzimu živorodě. V populacích jsou pouze samice. Několik generací ( 2 – 4) se vyvíjí na primárních hostitelích, potom vznikají okřídlené formy, které přelétají na různé byliny a dále se zde množí. Občas se objevují okřídlené samice, které přeletují na další rostliny a zvětšují tak areál rozšíření druhu. Na podzim se objevují v populaci samci i samice. Po kopulaci kladou samice jen asi 4 – 7 leskle černých, poměrně velkých vajíček k pupenům na primární hostitele. Vajíčka pak přezimují. Během roku má v závislosti na průběhu počasí okolo 10 generací.
Mšice maková je nesmírně široký polyfág a může sát na několika stech druzích hostitelských rostlin.Za suchých a teplých let se tato mšice často kalamitně přemnožuje.
Na máku napadené listy žloutnou, vegetační vrcholy se deformují a mohou zasychat. Tobolky se vyvíjejí nedokonale, jsou malé a zdeformované.
Patří k hlavním škůdcům porostů máku, které může při silnějším výskytu vážně poškodit.
Signalizace: Ošetří se porosty, kde napadení mšic dosáhlo 5 a více procent. Za napadenou se považuje rostlina s jednou živou mšicí. Ošetření je někdy nutné opakovat.
Ochrana: Povoleny jsou přípravky Judo (1 l/ha) a Pirimor 25 WG (0,6 – 1,0 kg/ha).

Klopuška dvoutečná
Calocoris norvegicus (Gmelin)
Dospělci mají tělo ploché, dlouze oválné, 7 – 9 mm dlouhé. Zbarvení je žlutavé až hnědožluté. Povrch těla je jemně ochlupen.Nymfy jsou bezkřídlé, podobné dospělcům.
Vajíčka banánovitého tvaru jsou kladena do rostlinných pletiv ( lodyhy, řapíky listů a pod.). Nymfy i dospělci sají na různých nadzemních částech rostlin, nejčastěji na vegetačních vrcholech, listech a plodech. Posáté orgány se deformují a zasychají, květy a mladé makovice mohou opadnout. U posátých listů může dojít až k trhání pletiv.
Klopušky mají 1 generaci do roka , přezimují ve stadiu vajíček.
Na máku mohou škodit i některé další druhy klopušek.
Signalizace ani ochrana nejsou vypracovány.

Krytonosec makovicový
Neoglycianus macula-alba ( Herbst)
(= Ceutorhynchus macula-alba ( Herbst))
Dospělci jsou 3,5 – 4 mm velcí, hlava je protažena v typický nosec s lomenými tykadly. Tělo je černé, hustě porostlé bělošedými, na břišní straně žlutošedými šupinkovitými chloupky. Na švu krovek za štítkem je výrazná bílá skvrna . Chodidla jsou žlutohnědá
Larva je rohlíčkovitě zahnutá, , masitá, s malou hlavou (apodní eucephalní). Tělo je výrazně hluboce článkované. Zbarvení je bělavé, bledě žluté, hlava je červenohnědá s tmavými kusadly.
Kukla je volná,bledě žlutá,měkká,asi 4 mm velká
Brouci se objevují v polovině května. Zpočátku žijí na divoce rostoucích druzích máku. Migrace na porosty máku setého vrcholí v období tvorby poupat. Dospělci vykusují jamky a rýhy do stonků mladých makovic. Samičky kladou 250 – 400 vajíček jednotlivě do vyhlodaných jamek v mladých tobolkách (ještě v době květu). Larvy vyžírají tvořící se semena, prožírají přepážky v tobolkách a způsobují tzv. „červivost“ makovic. Dorostlé larvy se prokousávají ven z tobolek, padají na zem a v hloubce 10 – 15 cm se kuklí v hliněném kokonu. Ještě v září a v říjnu se líhnou brouci, kteří však již nevylézají z půdy a v kokonech přezimují. Mají 1 generaci do roka. Při silném napadení může být poškozeno 50 – 70 % tobolek. Tento krytonosec je teplomilný a jeho škodlivý výskyt je častější na jižní Moravě.
Signalizace: Ošetření před květem, ve fázi háčkování. Raný výsev snižuje výši škod.
Ochrana: Postřik Actellic 50 EC (1l/ha).

Žlabatka maková
Aylax minor Hartig
Dospělci jsou velcí 1,5 – 2 mm, hlava je příčná, zadeček z boků stlačený. Tykadla nelomená, Křídla mají silně redukovanou žilnatinu. Zbarvení je černé s hnědým zadečkem. Křídla jsou průzračná, někdy hnědě zakouřená.
Larva je beznohá, válcovitá, průsvitně bělavá (apodní eucephalní), se zřetelnou kulovitou hlavou a hluboce členěným tělem.
Samičky kladou vajíčka do mladých makovic máku setého i planých druhů. Larvy přetváří vnitřek makovice v korálkovité hálky. Při silném napadení mohou vyplňovat vnitřek celé makovice. Makovice jsou tvrdé, jejich povrch je hrbolatý a předčasně žloutnou.
Přezimují kukly v suché makovici . Žlabatka má jednu generaci do roka. Škody způsobuje pouze výjimečně.

Žlabatka makovicová
Aylax papaveris ( Perris)
Dospělci i larvy jsou podobné předchozímu druhu. Jsou však větší 2 – 2,5 mm velcí. Larvy přeměňují vnitřek tobolky máku v jednu velikou hálku vyplněnou hnědožlutou houbovitou hmotou s mnoha komůrkami, ve kterých se larvy vyvíjejí a kuklí. Napadené makovice jsou tvrdé, často větší než zdravé. Žlabatka má jednu generaci do roka. Škody způsobuje pouze výjimečně.

Žlabatka stonková
Timaspis papaveris Kieffer
Největší ze žlabatek 3 – 3,5 mm velká. Larvy vyžírají tenké chodbičky ve dřeni stonků směrem dolů. Poškození se projevuje jako žluté, hnědé nebo fialové protáhlé skvrny na stonku. Podle stupně poškození rostliny vadnou nebo tobolky předčasně dozrávají a jsou malé. Larvy se kuklí v patách stonků. . Rovněž tato žlabatka má jednu generaci do roka a způsobuje škody pouze výjimečně.

Bejlomorka maková
Dasyneura papaveris
Dospělci jsou malí, jen asi 1,5 – 1,8 mm dlouzí, hnědočerní.
Larvy jsou oranžově žluté, asi 1,5 mm dlouhé, beznohé a bezhlavé (apodní acephalní). Samičky bejlomorky makové kladou vajíčka do míst, kde jsou mechanicky poškozeny nezralé makovice. Často to bývá do míst, které poškodila samička krytonosce makovicového při kladení vajíček. Larvy vysávají tvořící se semena na přepážkách uvnitř makovic, které houbovitě bují. Makovice se nepravidelně vyvíjejí a zakrňují. Přítomnost larev bejlomorky makové zvyšuje šíření a intenzitu napadení helmintosporiozou. Larvy se kuklí uvnitř makovic.
Signalizace a ochrana proti žlabatkám a bejlomorce není dosud vypracována.

Doc. Ing. Evženie Prokinová, CSc.,Ing. Jan Kazda, CSc,
AF ČZU v Praze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *