České lnářství na cestě do EU

Lnářský rok 2003 zhodnotili naši pěstitelé a zpracovatelé lnu začátkem prosince v Humpolci. V letošním roce bylo zaseto 6003 ha lnu a stejná byla i vytrhaná plocha. Koncem první říjnové dekády bylo narosený stonek sklizen z 5588 ha a odhad neskliditelných ploch činil 159 ha. Celkový předpoklad sklizně roseného stonku je 13470 tun při průměrném výnosu 2,3 t/ha. Předpoklad výnosu 3,5 t/ha byl naplněn jen ze dvou třetin. Zatímco loni se na výsledku lnářského roku podepsalo deštivé léto, letos chyběla voda nejen v období vegetace, ale na mnoha místech ještě citelněji i v čase rosení.

Předpokládaný obsah dlouhého vlákna v narosených stoncích je podle zpravodaje Lnářského svazu ČR 13,2 %, čili 303,6 kg/ha. Nedostatek srážek a dlouhotrvající vysoké teploty však ovlivnily nepříznivě průběh rosení a tím i kvalitu vlákna. Na 159 hektarech ploch bylo vlákno natolik krátké a zaschlé, že nebylo rentabilní je sklízet.
Celkový pohled na průběh vegetace, trhání, rosení a sklizně potvrdili i zástupci z jednotlivých tíren. Ve výsledcích dosažených v jednotlivých regionech se promítly především klimatické vlivy. Ukázalo se, že i minimum srážek, které v některých oblastech ve správnou dobu přece jen spadly, mělo pro lnáře „cenu zlata“ – i když tato formulace má v tomto případě mnohem skromnější obsah a víc se blíží prostému překročení, nebo alespoň dosažení hranice rentability.
Jistý obraz a možnost porovnání dosažené kvality roseného lnu mezi jednotlivými regiony dává cena, kterou za něj pěstitelé dostali (nebo dostanou) při prodeji tírnám. Zatímco v regionu tírny Lenka Kácov (střední Čechy) byla průměrná cena nakupovaného roseného lnu 4428,- Kč za tunu a v Moravolenu Libavá činila 4100,- korun (kvalita byla negativně ovlivněna zejména velmi špatným průběhem rosení), zaplatila tírna Malá Šťáhle na Bruntálsku průměrně 5100, v některých případech však až 6100,- Kč za tunu. Dobrá kvalita v této oblasti byla dána lepším průběhem rosení.
Někteří lnáři vyzkoušeli nový způsob organizace porostu, kdy je len zaset na celou plochu bez obsevů a prosevů a surovina je z těchto ploch sklizena sečením pro jiné způsoby využití a zpracování. Přínos této tzv. belgické metody tkví v tom, že je podpora poskytována na celou plochu pozemku.
Pěstování a produkci lnu je však třeba vidět v širších souvislostech. Tuzemští zpracovatelé jsou schopni využít více než dvojnásobného množství suroviny, než činí tuzemská nabídka, musejí proto třené vlákno dovážet. I když se potýkají s výkyvy trhu s výrobky ze lněného vlákna (a jak při semináři na několika příkladech dokázali, světový trh reaguje i na nejrůznější a se lnem zdánlivě příliš nesouvisející události), hlad po základní surovině je u nich stálý. Len „objevili“ v posledních letech i módní návrháři nejen pro luxusní modely, ale v poslední době i pro dostupnější oděvní výrobky. Zpracovatelé lnu jsou přesvědčeni, že se přímé konfrontace s konkurencí v rámci EU nemusejí obávat, že kvalita zpracování suroviny je u nás na stejné úrovni, jako ve lnářských velmocích.
Rezervy mají však pěstitelé. Na semináři bylo poukázáno mimo jiné na nízké výsevky, rezervy ve výživě porostů zejména fosforem a také v ochraně proti plevelům. Zbytky plevelů pak komplikují život i tírnám a mohou se projevit dokonce i při konečném zpracování suroviny na textil, například nestejnoměrným barvením finálního výrobku.
Osevními plochami lnu se Česká republika řadí v Evropě na třetí místo za tradiční velmoci Francii (přes 60 tis. ha) a Belgii (více, než 15 tis. ha) a před Nizozemsko (nad 4000 ha). Na našich lnářích – a v klimatických podmínkách Čech, Moravy a Slezska také nemálo i na přízni počasí záleží, zda se pěstování lnu přiblíží evropským mocnostem i intenzitou, kvalitou a rentabilitou pro pěstitele i zpracovatele této plodiny a suroviny.
Ing. Břetislav Koč

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *