Česká hnojiva na česká pole

Uvádět reportáž statistikou o tom, jak v Česku v posledních letech klesaly dávky živin do půdy, by asi nebylo příliš čtivé a z reportáže by byla ekonomická úvaha či komentář. A bylo by to na stránkách Úrody i nošením dříví do lesa. To, že v uplynulých letech současně klesal i podíl hnojiv od českých výrobců, je také známé. Zdá se, že letošní jaro by mohlo přinést v těchto trendech obrat.

V Evropě bylo uvedeno do klidu nebo přímo fyzicky zlikvidováno několik továren na hnojiva. V zemích EU jsou zpřísňovány limity pro maximální dávky hnojiv a možná by se dal vystopovat i záměr vytvořit likvidací výrobních kapacit i mírný nedostatek hnojiv… A jsou i jiné faktory, které rovnováhu nabídky a poptávky v celosvětovém měřítku mohou rozkývat: stačí, aby se průměrná dávka živin na hektar například v Číně zvýšila o pět kilo a při obrovských plochách nebude svět stačit hnojiva dodávat. Takže firmy vyrábějící a dodávající průmyslová hnojiva balancují mezi rozšiřováním kapacit a jejich útlumem, mezi tuzemským odbytem a exportem, mezi sázkou na zvyšující se poptávku a obavou z odbytových problémů.
Zůstaňme však „v malých českých poměrech“ – i když se ani v těchto podmínkách nelze evropským a globálním souvislostem vyhnout a všechny uvedené vlivy se tu také střetávají. Firma, která nyní „zastřešuje“ většinu tuzemského odbytu hnojiv, však „malým českým poměrům“ už značně odrostla. Je to Agrofert Holding. a.s., a proto vedly mé kroky za Ing. Jiřím Haspeklem, obchodním ředitelem společnosti. A pak také za největším výrobcem hnojiv v Česku a také jednou z nejvýznamnějších firem skupiny Agrofert, do lovosické Lovochemie a.s., kde se mi věnoval Ing. František Navrátil, vedoucí oddělení tuzemského prodeje.

Hrozí letos hlad po dusíku?

Na této možná nečekané prognóze se shodují jak obchodní ředitel Agrofertu Ing. Jiří Haspeklo, tak Ing. František Navrátil z Lovochemie. Ten mi také vysvětluje příčiny: „Vápenaté ledky jsou vedlejším produktem při výrobě kombinovaných hnojiv NPK. V minulých letech odbyt ledků v tuzemsku výrazně klesal, a proto jsme pro ně museli hledat uplatnění v zahraničí. Takové kontrakty nelze uzavírat ze dne na den, ať nám nyní zemědělci nezazlívají, že své v předstihu nasmlouvané letošní exportní závazky musíme plnit.“
I uvnitř firmy hledají rovnováhu tvrdí obchodníci s těmi, jimž v žilách koluje alespoň nějaké procento krve českého zemědělce, hospodáře, farmáře… Proti sobě stojí jisté a rychlé peníze za kamiony, vagóny, vlaky a lodě hnojiv exportovaných do západní Evropy (a občas i dál) po silnicích, po kolejích i po Labi a přežívající víra snad i v budoucnost českého zemědělství. Perspektivu příštího domácího odbytu je proto třeba udržovat složitými „bartrovými“ (jinými slovy: pazourko-kožešinovými) obchodními vazbami s českými zemědělci. Ty jsou východiskem tam, kde chybějí hotové peníze. Zatím. Zatím?

Hnojiva za budoucí úrodu

Široce rozvětvená holdingová „rodina“ firem Agrofertu dává realizaci těchto tuzemských „bartrů“ větší prostor. Svými výrobními, obchodními, exportními i importními aktivitami zasahuje do mnoha sfér agrokomplexu. Ve struktuře Agrofertu jsou vedle výrobců hnojiv, především tedy lovosické Lovochemie a.s, také podniky zemědělských služeb (například bývalé závody ZZN, agrochemické podniky, firmy zemědělské prvovýroby, výrobny krmiv). To Agrofertu umožňuje nabízet i netradiční, leč vzhledem k nedostatku kapitálu především v zemědělské prvovýrobě potřebné vztahy: Hnojiva jsou dodávána za budoucí úrodu, která může být dále zhodnocena v závodech, vyrábějících krmné směsi a v některých případech je cyklus uzavřen až produkcí masa a jeho prodejem. Tato koncovka pak garantuje návrat vložených prostředků ve skutečné „cash“ podobě.
Agrofert zaznamenal již v uplynulém roce citelný nárůst tržeb i zisku, plynoucího z velké části z obchodů v rámci agrokomplexu: podle zprávy ČTK došlo ke zvýšení tržeb Agrofertu z 29 na 44 miliard korun. Podílela se na nich nezanedbatelně i expanze společnosti na podniky a vazby v oblasti finální zemědělské výroby vepřového a krůtího masa.
Vnucuje se otázka, která musí napadnout nejen všetečného novináře, ale také každého zemědělce, který s Agrofertem vstupuje do obchodních vztahů: nehrozí tu svázáním více než pěti desítek nejrůznějších firem monopol s diktátem cen a podmínek? Ing. Jiří Haspeklo má protiargument: všechny kroky holdingu směřující k navázání „rodinných“ vazeb mezi desítkami jeho článků jsou „posvěceny“ vyjádřením protimonopolního úřadu.

Lovosice mají tradici, strategickou polohu i novinky

Lovosice jsou místem se skoro stoletou tradicí výroby hnojiv. Vše začalo již roku 1904, kdy tam podnikatel Adolf Schram postavil továrnu na výrobu kyseliny sírové, která byla výchozí surovinou pro výrobu superfosfátu. O půlstoletí mladší je historie výroby kyseliny dusičné a ledku amonného s vápencem.
Lovosice mají pro výrobu hnojiv strategicky výhodnou polohu. Základní surovinou je čpavek, který přivážejí železniční cisterny z nedalekého Litvínova. Dovážené komponenty obsahující především fosfor a draslík je možné vykládat z labských říčních člunů přímo v areálu firmy a čluny je pak možné plnit hnojivy na export. Nákladní auta a soupravy, které si do Lovosic jezdí pro hnojiva, nepřijíždějí prázdná, protože do nedaleké Setuzy vezou semena řepky či slunečnice.
Do Lovosic jsem se vypravil – z hlediska termínu uzávěrky časopisu – na poslední chvíli. V polovině února. Z pražského pošmourna se s příjezdem do oblasti Českého středohoří vyklubal slunečný den, na jižně orientovaných svazích dokonce osychaly hřebeny brázd. Agronom začíná být v takovém případě nervózní: je to jen hříčka počasí? Záchvěv jara? Nebo jeho nástup? A začne zpytovat svědomí: jsem připraven? O tom, že toto zpytování začali mnozí zemědělci pohledem na údaje o zásobách hnojiv a také na pole, na nichž se po teplé zimě začíná projevovat hlad po dusíku, svědčila v areálu Lovochemie nepřehlédnutelná fronta nákladních souprav postupně najíždějících pod výsypku zásobníků výrobny ledku.
Dusík, ale i další živiny mohou pole dostat v podobě „menu z Lovosic“, sestávajícího z tradičních ledků, z neméně tradičního kapalného hnojiva DAM 390, z kombinovaných hnojiv NPK a některých dalších speciálních hnojiv s obsahem mikroprvků.
Letošní žhavou novinkou v nabízeném sortimentu jsou ledek a také kombinované hnojivo NPK, jejichž tradiční označení je obohaceno příponou FUNGI. Tato hnojiva obsahují novou složku biopreparát Supersivit založený na účinku houby Trichoderma harzianum na půdní patogenní houby. Preparát byl vyvinut a odzkoušen v pražském Výzkumném ústavu rostlinné výroby a bylo prokázáno, že při jeho společné aplikaci s minerálními hnojivy jsou výnosy ozimé pšenice, jarního ječmene, ozimé řepky, brambor i kukuřice prokazatelně vyšší a tyto aplikace jsou i ekonomicky rentabilní. Lovochemii patří v tomto případě dík za uvedení tohoto preparátu do praxe, i když chápu, že v podstatě „trošková“ výroba (pro chemického giganta těch několik tisíc tun bezesporu troškou opravdu je) speciálním preparátem obohacených „konfekčních“ hnojiv znamená jisté technologické komplikace.
Ani velký výrobce si nyní, kdy (přes všechny současné makroekonomické problémy a zádrhele) v podstatě funguje trh určovaný potřebami zákazníků, nemůže dovolit takové menšinové potřeby neuspokojit. I to zvyšuje šanci, že se podíl českých hnojiv aplikovaných na česká (a samozřejmě i moravská a slezská a královská valašská) pole dále zvýší.

Ing. Břetislav Koč

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *