Centra jsou pro sedláky

Více uniformní charakter budou mít v budoucnu regionální centra svazu ekologických zemědělců Pro-Bio. Shodla se na tom svazová rada. Standard například stanoví počet povinných návštěv v jednotlivých podnicích, či povinnost vypracovat výkaz práce. Dosud měla centra v organizaci práce poměrně velkou svobodu.

„Opatření se ani tak nedotkne fungujících, jako spíše nefungujících center,“ uvedl Ing. Zdeněk Perlinger, předseda svazu a správce centra Severozápad.
Pro-Bio má celkem deset plošně rozdělených regionálních center a ještě dvě speciální pobočky s celostátní působností – spotřebitelskou Pro-Bio Ligu a sdružuje také prodejce biopotravin.
Každé centrum se v podstatě specializuje na určitou produkci. Například centrum Severozápad, to jsou velké farmy, kde se dělá skot, případně ovce. Spadá pod něj 100 farem, které obhospodařují 50 tisících hektarů
Šumava se věnuje menším farmám v regionu Šumavy, Jeseníky velkým i malým farmám v oblasti, v Polabí jsou producenti obilovin. Sedlák se však může přihlásit do toho regionálního centra, které mu vyhovuje, nemusí být členem toho, do jehož spádové oblasti patří.
Centra mají finanční i právní samostatnost, ale jsou spojena se svazem. Členové centra si správce volí a na něm pak záleží, jak centrum funguje. „Problém je například v tom, že žádné regionální centrum není schopno zaplatit správce na plný úvazek. Financování je uspořádáno tak, že všichni členové Pro-Bia platí podle klíče členské příspěvky, které jsou rozděleny v Šumperku. Celkem 40 % jich jde regionu, 20 % svépomocnému fondu a 40 % zůstává Šumperku pro potřeby celonárodního svazu,“ shrnul ing. Perlinger.
Administrativa přináší starosti
Nejdůležitější funkce centra je práce se členy. „Správce členy zná, jezdí za nimi, řeší s nimi problémy, zastupuje je na regionálních zemědělských agenturách. Lepší je, když se jde s ředitelem pohádat správce, než sedlák. Ten se často obává, že se spor obrátí proti němu,“ konstatuje ing. Perlinger. Nejčastěji však správci podle něj řeší byrokracii. Rok od roku se systém ekologického zemědělství a zemědělství obecně stává závislejším na dotacích a ty přinášejí nejenom peníze, ale i papírování. Pokud se jejich pravidla změní, farmáři často potřebují pomoci s administrativou. Správce přispívá také při řešení odborných záležitostí. Pokud ale není přímo poradcem, nebo odborníkem v daném oboru, musí požádat o pomoc příslušného svazového poradce.
Velké problémy obecně přináší zaplevelení ploch. „Když jste blízko velkého města, což Karlovy Vary jsou, najde se spousta spekulantů s pozemky a restituentů, kteří čekají na výhodný prodej, o půdu se nestarají a nechají ji zaplevelenou. Semena se pak snadno dostanou až na sousední pozemky, které zaplevelují,“ konstatuje ing. Perlinger. Zároveň však doufá, že přímé platby na pozemek tento problém vyřeší, protože se majitelům vyplatí dát pozemek do nájmu někomu, kdo ho alespoň poseká.
Na radu k sousedům
Centrum Severozápad sousedící se Saskem, Bavorskem a částí Polska, jeho členové se proto pro radu někdy obrací na kolegy za hranicí. „Když chceme vidět, jak bude vypadat ekologické za deset let a jaké bude řešit problémy, tak jedeme do Bavorska. Problémy, které nás čekají za tři roky, můžeme najít v Sassku,“ tvrdí ing. Perlinger s tím, že rozloha bavorských farem se pohybuje kolem 50 hektarů a jejich vlastníci se spíše obávají našich velkých podniků. V současné době například řeší problémy týkající se vstupu na trh s novým regionálním produktem, specializovaných sýráren či výroby masných produktů, jde tedy spíš o odborné věci. Farmy v bývalém východním Německu měly podobně jako u nás problémy s privatizací a pronajímáním půdy. Přechod ze státních dotací na evropské, kdy jeden rok zůstal nepokrytý, řešili vlastníci úvěrem od banky.
Ing. Perlinger pracuje také jako ředitel zemědělské školy v Dalovicích, jejíž školní hospodářství už deset let funguje v ekologickém režimu. Zaměřují se především na obilí a krmné plodiny, od pohanky a dalších tržních plodiny však ustoupili. „Pětihektarové pole a výnos z něho není technologicky zajímavý pro čističku či sušičku. Krmné plodiny dodáváme okolním farmářům, kterým divoká prasata likvidují jejich porosty. Dodávky si dopředu nasmlouváme, komodity jim vyrobíme, vyčistíme a případně uskladníme,“ uzavírá ředitel s tím, že s odbytem problémy nemají.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *