Agronomické a biotechnologické zásady kvality sklizně cukrovky

Letošní rozmarné povětrnostní poměry vyznačující se teplotními a srážkovými výkyvy v průběhu vegetace cukrovky se spolu s opožděným výsevem cukrovky nijak vážně dobrou úrodu řepy neohrožují. Dokládají to konkrétně výsledky I. celorajonového vzorkování řepy a chemickotechnologických rozborů.

První celorepublikové vzorkování bylo provedeno koncem července 2001. Průměrná hmotnost bulev se ve většině řepných rajonů cukrovarů pohybovala od 350 do 480 g při proměnlivé cukernatosti (digesci) od 12,5 do 14,1 %. Místy, zejména na jižní Moravě, byla i pod 12,5 %. Obsah technologicky škodlivých necukrů je srovnatelný se stavem předcházejících dvou ročníků a předpokládáme, že i výtěžnost rafinády pokud nenastanou mimořádné kalamitní situace nebude nižší. Osevní plocha cukrovky v ČR je i po ojedinělých zaorávkách v důsledku krupobití a jiných živelných pohrom vyšší než v předcházejícím roce 2000 a činí podle dostupných statistických údajů 77 000 ha.
Nadějnou úrodu i dobrou technologickou jakost cukrovky podporují v letošním roce i bohaté srážky v červenci. Je proto pro pěstitele nesmírně důležité zabezpečit na závěr vegetace této plodiny její kvalitní bezztrátovou sklizeň.

Požadavky na kvalitu sklizně cukrovky

Sklizeň cukrovky je jedním z nejtěžších a nejnamáhavějších úkonů. Její technické provádění je obtížné jednak pro biologické vlastnosti této plodiny, tj. pro velkou variabilitu (rozmanitost tvarů, délek a průměrů řepných bulev, rozdílný tvar a různá výška chrástu) a jednak pro vysoké požadavky kladené na kvalitu sklizně ze strany pěstitelů a cukrovarů. Časově spadá do pracovně a dopravně nejzatíženějšího období, kdy je nutno počítat s nepříznivým počasím, vlivem dešťů a nízkých teplot, které ohrožují průběh sklizně i kvalitu cukrovky. Cukrovka je také plodina vyznačující se zejména při sklizni vysokým koeficientem pojezdů strojů, které utužují půdu a způsobují její zhutňování viz údaje v tabulce.

Jaké jsou požadavky na sklizeň? Na prvním místě je to bezztrátovost, plynulost, čistota a operativnost. Protože kvalita práce sklízečů do značné míry závisí na souhře vyorávacích a ořezávacích orgánů a čisticího zařízení, je podmínkou, aby tyto orgány předávaly do čisticího zařízení co nejméně volné země a aby se uvolnilo z bulev co největší množství ulpělé hlíny i kvalitní ornice.

Doba sklizně

S ohledem na dosažení maximální produkce cukru bychom měli veškerou cukrovku sklízet v době její fyziologické zralosti. Mělo by být přihlíženo i k dalším ukazatelům, z nichž jsou nejdůležitější:
a) fyziologická a technologická zralost řepy,
b) zdravotní stav řepy,
c) povětrnostní a půdní podmínky a meteorologická prognóza,
d) mechanizační, dopravní a pracovní možnosti,
e) plán přejímky a harmonogram nákupu řepy v cukrovaru.
Pod pojmem fyziologická zralost rozumíme stav, kdy katabolické pochody v řepě převyšují pochody anabolické (asimilační), tj. ztráty cukru způsobené dýcháním jsou rovné nebo převyšují biosyntézu sacharózy. Podle vnějšího vzhledu považujeme řepu za vyzrálou, když má většinu vnějších listů zažloutlou a hmotnostní poměr bulvy k chrástu je nižší než 0,8. U dokonale vyzrálé cukrovky je poměr chrástu obvykle 1:0,5.
Řepa přirůstá na podzim nejčastěji o 2,5 až 3,2 g, případně i více za den a přírůstek cukru v bulvě činí obvykle 0,4 až 1,5 g. Za nižších teplot a menšího slunečního svitu se však přírůstky snižují a při teplotě v rozsahu +5 až -6 oC tak malé, že začínají být převažovány dýcháním.
Ve většině našich řepařských oblastí nastává fyziologické vyzrání cukrovky nejdříve ve druhé polovině října, někdy i mnohem později. Dokladem toho jsou např. vlastní výsledky vývojových analýz vzorků řep odebíraných v týdenních intervalech od 15. července až do 15. prosince v rajonech tří cukrovarů (Postoloprty, Opava, Židlochovice) ve vlhkém ročníku 1977, kdy testovaná cukrovka vykazovala až do 20. listopadu přírůstek cukru.
Při volbě sklizně je nutno přihlížet ke zdravotnímu stavu řepy. Porosty napadené listovými chorobami (např. padlím, cerkosporou, perenosporou, žloutenkou) nebo kořenovými hnilobami je nutno sklízet přednostně. Analogicky to platí i o jinak oslabené porosty.
Technologická zralost cukrovky je charakterizována optimálním poměrem obsahu sacharózy k necukrům, tj. ke všem ostatním látkám obsaženým v řepné bulvě, zejména k látkám technologicky škodlivým (alkalické, melasotvorné prvky K, Na, popel, volné aminokyseliny, amidy, betain). Taková cukrovka s příznivým chemickým složením má vysokou technologickou jakost (zejména výtěžnost) a hodí se k průmyslovému zpracování. Technologickou zralost a současně i jakost cukrovky dobře charakterizuje tzv. MB faktor, což je množství melasy vyjádřené v procentech připadajících na vyrobený bílý cukr. Čím je hodnota MB faktoru nižší, tím je řepa vyzrálejší a jakostnější. Pro jakostní řepu činí tato hodnota 12 až 22, pro méně jakostní 30 a více. Řepná hmota s hodnotou MB faktoru přes 80, což vykazuje např. hlava bulvy, se nehodí již ke zpracování ani po technické, ani po ekonomické stránce. Zvlášť vysokou hodnotu MB faktoru (100 až 300) vykazují hlavy se zbytky chrástu a tenké kořínky.

Výška a kvalita sřezu bulev

S ohledem na příznivé chemické složení a dobrou technologickou jakost cukrovky se požaduje, aby sřez bulvy byl rovný. hladký a procházel pod zelenými pupeny listové růžice, při které je odstraněna epikotylová část bulvy bohatá na necukry a chudá na sacharózu. Vzhledem ke specifickému a značně proměnlivému prostorovému rozložení cukru a jiných obsahových látek v řepě, charakterizovanému maximální koncentrací sacharózy v podhypokotylové části bulvy (v hemisférách vrchní části vlastního kořene) představující morfologicky nejširší část bulvy, je zvlášť škodlivý nízký sřez. Při něm je odstraněna nejcukernatější a technologicky nejkvalitnější partie bulvy obsahující minimum necukrů, viz obr. 1, 2, 3 a 4.
Škodlivý dopad nízkého sřezu cukrovky při sklizni můžeme názorně doložit na příkladu, opírajícím se o obsáhlé biometrické měření a topografické analýzy tvarově a hmotnostně vyrovnaných souborů bulev, testovaných v polních modelových pokusech a laboratorních podmínkách. Na řepním poli s průměrným počtem řep 80 000 na hektaru s průměrnou hmotností jedné bulvy 600 g a předpokládanou výtěžností rafinády 12 % se v každé bulvě seříznuté níže o 5 cm pod úroveň správného řezu ztrácí 21 g cukru. Na ploše 1 ha pak celkem ztrácíme 1,68 t bílého rafinovaného cukru.
Pokud jde o vysoký sřez nebo o odlistování, nedochází zde ke ztrátám cukr. Naopak se získává pro zpracování větší množství řepné hmoty, avšak o výrazně horší technologické jakosti.

Poškozování řepy

Jakékoliv poranění sklízené cukrovky je spojeno se ztrátou cukru. Obnažené řepné pletivo po ztrátě kutikuly se stává vstupní bránou pro infekci. V místě poranění vykazuje bulva podle stupně a hloubky poranění výrazně vyšší intenzitu dýchání a ztráty cukru, které jsou u silně poškozené řepy v porovnání s řepou nepoškozenou minimálně dvakrát až třikrát vyšší. Poškozená řepa je rychle kontaminována skládkovými chorobami a není možno ji dlouhodobě skladovat.
Vedle kvality práce sklízecího stroje a jeho obsluhy ovlivňuje mechanické poškozování cukrovky i stav půdy, zejména její fyzikální vlastnosti, počasí a samotná kvalita porostů. Zvlášť náchylné pro mechanické poškozování bulev a ztráty vznikající přetrháváním a lomem řepy při jejich vyorávání jsou půdy zhutnělé a ulehlé. Na nich je vždy vyšší podíl morfologicky deformovaných, zejména celerovitých bulev s rozvětveným kořenem, které jsou technologicky podřadné a vykazují ztráty při sklizni, dopravě, skladování a továrním zpracování.

Alternativní technologie sklizně

VÚC Praha ve spolupráci s ostatními výzkumnými a výrobními organizacemi ověřoval v letech 1986 až 1990 nové technologické způsoby sklizně cukrovky s ohledem na výnosové a kvalitativní ukazatele řepy, při sklizni, dlouhodobém skladování, odděleném továrním zpracování ve dvou cukrovarech (Vrdy a Všetuly).

Byly sledovány tři varianty sklizně:
A) Řepa vysoko seříznutá, u které byla řezem odstraněna koruna, přičemž listová růžice a zbytky listových řapíků nepřevyšovaly úroveň tohoto sřezu.
B) Řepa normálně seříznutá podle doposud stále platné ČSN 46 2110 (kontrola), tj. řepa seříznutá těsně pod listovou růžicí (mezi epikotylem a hypokotylem).
C) Řepa odlistěná – bulvy zbavené chrástu, u kterých délka zbylých řapíků nepřevyšovala 5 cm.
V průměru čtyř pokusných ročníků na dvou lokalitách bylo zjištěno, že lze u alternativních variant sklizně dosáhnout výrazně vyššího výnosu bulev, avšak na úkor zhoršené technologické jakosti. Konkrétně u varianty C o 15 až 20 % oproti variantě B, při nižší cukernatosti. Absolutně u A o 0,5 % a u C o 0,7 až 1,0 %. Výrazně vyšší u varianty A a C oproti kontrole (B) byl obsah technologicky škodlivých necukrů (popela, invertu a dusíkatých látek), což je podmíněno proměnlivou specifickou topografií chemického složení bulvy cukrovky (obr. 1, 2, 3, 4).
Současně u variant A a C byl sledován účinek zaorávání chrástu, který byl při sklizni oproti variantě B na poli rozmetán. Zjišťovala se kvalita půdy a výnosová odezva následujících plodin v osevním postupu.
Příznivý účinek se projevil:
– ve snížení objemové hmotnosti půdy,
– nižším počtem pojezdů na poli a menším utužování půdy,
– vyšší pórovitostí půdy a lepším vzdušným režimem,
– lepší skladbou humusu v půdě (příznivější poměr huminových kyselin k fulvokyselinám),
– zvýšenou biologickou činností půdy,
– zvýšením výnosu u následujících plodin (ozimá pšenice o 10 %, hrách o 4 %).

Ochrana řepy před mrazem

Nesmírně důležitým opatřením při zabezpečení kvality technologie sklizně cukrovky je její ochrana před mrazem. Týká se to především dvoufázové sklizně, kde dochází k časovému prodlevě mezi vyorávačem a sběračem bulev na poli. Vyorané a ořezané bulvy ponechané delší dobu v řádcích jsou vystaveny nebezpečí mrazu. V předcházejících dvou letech došlo v důsledku časových prodlev k značným ztrátám, které měly těžké negativní dopady na skladovatelnost řepy a továrním zpracování v cukrovarech.
Z výsledků našich kryoskopických a následných histologických a cytologických pokusů vyplývá, že řepa, která obsahuje 25 % sušiny a více než 16 % sacharózy snáší mráz do -6 oC. Teprve pod tuto hranici se začínají u této řepy tvořit v buněčné vakuole ledové krystalky.
Zvlášť náchylné vůči namrznutí řepy a její následné alteraci (plesnivění, hnilobám, mikrobiologickým a chemickotechnologickým změnám) jsou oslabené porosty na zamokřených lokalitách a polích zamořených fytopatogenní mikroflórou (půdy s neupraveným poměrem živin a pH).
Většinou jde o řepu s nízkým obsahem sušiny a cukru, kterou již mráz při -4 oC při delším působení vážně poškozuje. Důsledky jsou známé. Namrzlá řepa je rychle kontaminována skládkovými chorobami (plísněmi a bakteriálními hnilobami) a její technologická jakost se silně zhoršuje. Proto doporučujeme:
– řepu z oslabených porostů a zamokřených polí přednostně sklidit a vůbec neskladovat,
– při doufázové sklizni neponechávat bulvy v řádcích na poli,
– není-li možné všechnu řepu z oslabených porostů ihned zpracovat, tak ji skladovat jen krátkodobě v nízkých hromadách (maximálně do 2 m),
– pro dlouhodobé skladování ponechat vytříděnou řepu – vyzrálou, nepoškozenou, zdravou s minimálním podílem nečistot,
– v případě výskytu ohnisek alterace okamžitě likvidovat tato kazová ložiska v hromadě a okolí dezinfikovat směsí koncentrovaného vápenného mléka (12 oBé) s přídavkem chlorového vápna 5 % hm.

Doc. RNDr. Ing. Josef Zahradníček, CSc.
VUC Praha, a.s

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *