Agrochemické zvláštnosti půd podhorských a horských oblastí Šumavy

V souvislosti se současným stavem tržní ekonomiky v zemědělství i s budoucím vstupem ČR do EU včetně nutné konkurenceschopnosti naší zemědělské výroby v rámci evropského zemědělství se vytvořila pilířová otázka, jak vůbec hospodařit v podhorských a horských oblastech Šumavy. Samozřejmě, že poslední slovo zřejmě budou mít ekonomové, ale pomůckou k jejich rozhodování budou zajisté i agrochemické zvláštnosti půd těchto poloh.

Tyto zemědělské oblasti s méně příznivými podmínkami – LFA (less favoured areas) v rámci EU zahrnují 51 % zemědělské půdy. Do LFA patří prakticky celé jižní, západní a část středních Čech. Rozhodující je výnosovost zemědělského území, která v ČR je průměrně 3 035 Kč/ha zemědělské půdy (46,2 bodu). Kritická hodnota zařazení do LFA je výnosovost 35 bodů, tedy 76 % celostátního průměru. Na Šumavě tvoří oblast LFA v okrese Český Krumlov 100 % ZPF, v okrese Prachatice 89,74 % ZPF a v okrese Klatovy 68 % ZPF, okres Domažlice 52,64 % a okres Tachov 54,66 % ZPF. Nejhorší je tedy situace v jihovýchodní části Šumavy, které se blíží Českomoravská vysočina s okresy Pelhřimov (100 % ZPF), Žďár nad Sázavou (96 % ZPF), Jihlava (98,8 % ZPF) a Jindřichův Hradec (93 % ZPF).
Tomu zcela odpovídají agrochemické vlastnosti půd těchto oblastí ve srovnání s průměry v půdách zemědělských oblastí ČR s příznivými podmínkami.
Výsledky ÚKZÚZ Brno v tab. 1 dokazují změnou procentického zastoupení půd v kategoriích A a B (extrémně kyselé a silně kyselé půdy), že k nejsilnějšímu a zároveň nejrychlejšímu okyselení orných půd došlo v jihočeském regionu a k okyselení půd pod trvalými travními porosty v západočeském regionu. Změna podílu půd v těchto kategoriích v jihočeském regionu se zvýšila 3 – 4x proti průměru České republiky a změna podílu půd těchto kategorií pod trvalými travními porosty v západních Čechách je dokonce 15 – 20x vyšší, což při relativně krátkém časovém intervalu 3 – 6 let je výsledek šokující, i když v průměru ČR jsme se změnami půdního pH nadmíru spokojeni. Podívejme se do tab. 2 na změny pH/KCl orných půd v jednotlivých okresech jihočeského regionu.
Změny pH/KCl se často dávají do souvislosti s elucí vápníku a překvapivě malé okyselení půd v celé České republice se vysvětluje dvěma příčinami: sníženým okyselovacím efektem aplikovaných průmyslových hnojiv, hlavně dusíkatých, protože v současnosti používá čs. zemědělství zhruba jen 30 % čistých živin NPK proti stavu hnojení v roce 1987. Další příčinou je podle některých autorů dostatečná zásoba půdního vápníku, který se stále uvolňuje z hrubě mletých vápenců, aplikovaných v dobách vysoké intenzity vápnění – do roku 1990 (TRÁVNÍK, ČERMÁK, SUŠIL 1999). Je to jistě jedna z mnoha příčin. Z tab. 2 je zřejmé, že na okrese Pelhřimov došlo k poměrně rychlému okyselení půd a obsah přístupného vápníku se v těchto půdách dokonce zvýšil, i když je nutno vidět, že jeho celkové množství v těchto půdách je v průměru nižší. Z tabulek však lze jednoznačně vyvodit závěr, že okresy s podhorskými a horskými polohami významně ovlivňují úroveň rychlého okyselování půd vzhledem k celým regionům a že v půdách těchto okresů dochází k úbytku výměnného vápníku. Zvlášť je to markantní v půdách pod trvalými travními porosty.

Tab. 2 Průměrné hodnoty pH/KCl a přístupného vápníku (mg.kg-1) v orných půdách jihočeského regionu ve srovnávacím období 1990 – 1992 a 1993 – 1998 podle ÚKZÚZ Brno

Prudký pokles intenzity hnojení (v roce 1987 byla spotřeba základních živin NPK 238 kg.ha-1 zemědělské půdy, v roce 1991 jen 65 kg.ha-1 a v roce 1998 jen 73,2 kg.ha-1 z. p.) vede pochopitelně k snížení zásoby přístupných živin, fosforu a zvláště draslíku. Z grafu 1 a 2 je zřejmé, že pokles obsahu přístupných živin v okresech horských a podhorských poloh mnohem výraznější a že zvláště úbytek draslíku pod trvalými travními porosty přes relativně krátké sledovací období je už zlověstný. Protože v celé České republice poklesl obsah přístupného draslíku pod TTP za toto období o 19 mg.kg-1, je zhoršení této situace v horských a podhorských polohách 2 – 3 násobné (na orných půdách zhruba 2 násobné).
V grafu 3 je možno vidět stejný trend, pronikavě horší hodnoty dalších dynamických i konzervativních prvků půdní úrodnosti v okresech horských a podhorských poloh proti polohám nížinným a vrchovinným. Nízká pufrovitost při vysokém obsahu Corg půd okresu Český Krumlov a Prachatice dokazuje, že organická hmota těchto půd má nízký stupeň humifikace. Potvrzují to i nízké hodnoty sorpční kapacity půd těchto okresů.
V půdách horských a podhorských poloh pod TTP v okrese Český Krumlov a Prachatice ve srovnání s relativně úrodnými půdami pod TTP v okrese České Budějovice bylo zjištěno, že hodnoty celkového uhlíku Corg a aktivního organického uhlíku Chws jsou relativně vyšší, naopak obsah vodorozpustného uhlíku Cw je výrazně nižší (graf 4). (Čísla skupiny vzorků: 1 – Dluhoště, 2 – Benešov nad Černou, 3 – Bujanov, 4 – Chvalšiny, 5 – Černá, 6 – Zvonková, 7 – Koryto, 8 – Křišťanov, 9 – Albertov, 10 – Skříněřov, 11 – Kubova Huť, 1S – Opatovice, 2S – Dolní Bukovsko, 3S – Dynín, 4S – Hosín, 5S – Roudné, 6S – Lišov, 7S – Borovany, 8S – Kardašova Řečice, 9S – Lomnice, 10S – Libín.)
Snížení množství humusu a jeho zhoršená kvalita v půdních vzorcích půd horských a podhorských oblastí se podílí (proti srovnávací skupině vzorků půd úrodných vrchovinných oblastí okresu Č. Budějovice) na průměrném snížení sorpční kapacity o 33 %, snížení pH/KCl o 7,5 % a snížení zásoby přístupných živin – fosforu o 20 %, draslíku o 23 %, vápníku o 29 % a hořčíku o 22 %. Zvláště pokles obsahu přístupného fosforu je značný. (V celé České republice v půdách pod TTP obsah fosforu v rozmezí let 1992 – 1998 vůbec neklesl /TRÁVNÍK, ČERMÁK, SUŠIL 1999/ a ve srovnávací skupině půd okresu Č. Budějovice je v současnosti proti půdám pod TTP celé ČR zaznamenán pokles o pouhých 9 %.)
Dynamické prvky půdní úrodnosti půd horských a podhorských oblastí se s poklesem intenzity hnojení a vápnění v období 1988 – 1998 zhoršují 2 – 3x rychleji, než je průměr České republiky. Soustavné vyrovnávání těchto dynamických prvků proto nebude ekonomicky únosné. I konzervativní prvky půdní úrodnosti jsou zde špatné. Pro tyto oblasti Šumavy je proto po delimitaci zemědělského a lesního půdního fondu nutno přistoupit k intenzivnímu lučnímu a pastvinnému hospodářství pro chov skotu s důrazem na ochranné vodohospodářské aspekty a hledat uplatnění pro nezemědělské využití travní hmoty.

Použitá literatura u autorů

Prof. Ing. Ladislav Kolář, DrSc.,
Ing. Jiří Gergel, CSc.,
Prof. Ing. Rostislav Ledvina, CSc.,
Ing. Stanislav Kužel, CSc.
ZF JčU České Budějovice

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *