Agrobiologická kontrola – záruka stability výnosů

Cílem každého pěstitele je nejen vypěstovat a sklidit porost poskytující vysoký výnos, ale současně dosáhnout celou pěstitelskou soustavou určité rentability pěstování. Znamená to především optimalizovat náklady na hektar plochy tak, aby náklady na tunu (jednotku) produkce nepřesáhly cenu, za kterou je produkt realizován. Významné je to i v případech, kdy je větší část rostlinné produkce realizována v živočišné výrobě ve vlastním podniku. Tehdy se tedy promítají náklady na produkci krmných plodin do nákladů na chov zvířat (produkci masa, mléka).

Obilniny, zejména ozimé, jako plodiny s výraznou autoregulační schopností představují stabilizační prvek rostlinné výroby, jejich výnosy při porovnání s okopaninami či luskovinami kolísají vlivem počasí podstatně méně. Stabilita výnosu obilnin závisí především na správném založení porostu a jeho ošetřování od vzejití do sklizně s tím, že jednotlivá agrotechnická opatření vycházejí ze skutečného stavu porostu.
Agrobiologická kontrola, kdy na základě stavu porostu uskutečníme určitý zásah (přihnojení, aplikaci pesticidů atd.) a následně posoudíme jeho účinnost, má a bude mít v agrotechnice polních plodin stále svůj význam. Naše zemědělství může využívat moderní techniku, má k dispozici široký sortiment pesticidů a hnojiv. Všechny tyto vstupy však představují značné náklady a musí být používány účelně.
Základem tvorby výnosu obilnin je včasné a správné založení porostu. Optimální hustota porostu ozimů po vzejití do značné míry zaručuje jeho dobré přezimování a po přezimování umožňuje výživou a ochranou regulovat výnosové prvky (počet odnoží, klasů, počet zrn v klasu a HTS). Názorným příkladem účelnosti těchto opatření může být pětileté sledování a regulace výnosotvorných prvků v podniku v podhorské oblasti v nadmořské výšce 450 – 550 m. Pšenici, ječmen a tritikale v tomto podniku pěstují především pro vlastní potřebu do krmných směsí, žito pro trh. Secí kombinace Hassia umožňuje dodržovat výsevek ozimů čtyři milióny klíčivých semen na hektar. V tabulce 1 jsou uvedeny počty rostlin na jaře (po přezimování) a další výnosové prvky zjišťované těsně před sklizní. V letech 1995/96 a 1996/97 došlo k většímu vyzimování, především vlivem podmáčení části porostů. Přesto se podařilo dosáhnout dobrých výsledků, které představují často vyšší než celostátní průměr. Výrazná je rovněž stabilita výnosů.
Dalším stabilizačním prvkem výnosů je vyvážené a účelné hnojení. Stav výživy rostlin je třeba charakterizovat nejen aktuálními dávkami živin – hnojením, ale především dobrou a stabilní zásobou živin v půdě (tabulka 2). Údaje z téhož podniku názorně dokumentují značnou stabilitu a zásobenost půdy hlavními živinami jako příklad řízené výživy. Celkové dávky živin se tam pohybují kolem optima doporučovaného pro podhorské oblasti (nižší dávky draslíku jsou zdůvodněny vysokou zásobeností půdy na žulovém a rulovém podloží).
Tyto dva příklady vhodného využití základních pěstitelských faktorů názorně ukazují, že i v marginálních oblastech jsou předpoklady pro stabilní a ekonomickou produkci obilnin, především ke krmným účelům ve vlastním podniku.
Podobných příkladů ze zemědělských podniků by bylo možné uvést celou řadu. Stejně tak existuji podniky (pěstitelé), kteří „šetří“ na výživě porostů, preferují především dusík a opomíjejí zásoby fosforu, draslíku a dalších živin v půdě. Důsledkem jsou nízké a kolísající výnosy (tabulka 3 ). Nevyvážené hnojení jistě není v těchto případech jedinou příčinou nízkých výnosů, ale má na nich značný podíl.
Změny ve struktuře rostlinné výroby, ke kterým postupně dochází a bude docházet v podhorských oblastech, nemají přinést pád zemědělství a pustou a opuštěnou krajinu. Ať již jsou tyto změny nazývány optimalizací, útlumem či dokonce extenzifikací, musí jít o změny struktury výroby, plodin a chovů zvířat. I v případě, že celkový objem „nové“ produkce bude při změnách struktury nižší, musí být tato produkce rentabilní. Vhodně uplatňovaná agrobiologická kontrola a z ní vyplývající pěstitelská doporučení jsou jednou z cest, jak optimalizovat pěstování a produkci konkrétních porostů.

Závěr

Uvedený příklad podniku A nepředstavuje „ideální stav“, při bližším pohledu zjišťujeme, že některé výnosové prvky (počty zrn v klasu, HTS) by při vyšších hodnotách vytvořily předpoklad vyššího výnosu, ovšem za vyšších nákladů především na hnojení. Poměrně vysoká stabilita počtu rostlin při pečlivém založení porostu je základem stabilního výnosu. Údaje v tabulkách 3 a 4 na příkladech dokazují význam vyvážené výživy – hnojení k dosažení stabilního výnosu i udržení trvalé půdní úrodnosti. Předkládané výsledky potvrzují poněkud nižší výnosy žita jako tržní plodiny v porovnání s ozimou pšenicí, ječmenem a tritikale určených ke krmení.

Prof. Ing. Josef Šroller, CSc.,
Doc. Ing. Josef Pulkrábek, CSc.,
Ing. Daniel Novák CSc.,
Česká zemědělská univerzita v Praze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *